Le martyre de Saint Sébastien / The Martyrdom of Saint Sebastian / Utrpení svatého Sebastiána (1984)

Čistá krása!

Svého času jsem marně tento film hledal a jsem moc rád za tento starší, tak originální snímek.
A pokud se dívám na něj očima, kdy už o filmu skoro všechno vím a vím, co mohu očekávat, hodnocení je takové, jaké ode mě je.

Ano, mohu se na tuto pěknou "skládanku" dívat i z jiného úhlu, dnešního pohledu, kriticky, ale to dělat nebudu a film si to snad ani nezaslouží a ... přečtěte si i obě krásné recenze před tou mojí ...

Na Velikonoce se stal zázrak, myslím opravdový. Snad po pětadvaceti letech jsem opět viděl Wieiglovo zpracování Debusyho oratoria "Utrpaní svatého Šebestiana". Petr Weigl se homoerotických motivů nikdy nebál, jeho filmy jsou komponovány jako dokonalé vizuální hostiny, kombinující hudbu i obraz. Ostatně byl ve své době uznávaným tvůrcem, snažícím se přenést emoce opery a baletu do filmová podoby. Bohužel, byl taky jedním z posledních režisérů, kteří se snažili "sloužit" dílu místo upozorňování na svoji "originalitu".
Od ČT Art to byl hezký nápad, oslavit největší katolický svátek tím, že uvede "Jesus Christ Superstar" a pak "Utrpení.." Z hlediska hodnocení nemohu nedat plný počet. Natáčet to někdo dnes, bude tam plno efektů ve stylu tranformers, ale pro mne to je toto dokonalé spojení hudby a obrazu, okořeněné krásou těl.
A ano, není bez zajímavosti, že ten rok stihl do té doby málo známý herec Michael Biehn natočit až dekadentně estetizujícího Sebastiana spolu s akčním hrdinou jednoho původně béčkového filmu. Ano, byl to nakonec Terminátor, který mu přinesl slávu.

Velmi obtížně hodnotitelný snímek. Filmu dominuje fantastická hudba Clauda Debussyho, což vlastně ani nepřekvapí, protože Petr Weigl si vždycky vybíral hudební klasiky (Josef Suk, Antonín Dvořák). Má to skvělou výpravu, kameru, herce. Problémů je však dost: Především jsou to absolutně nepasující francouzské postsynchrony, které zní divně především u českých a slovenských herců (Hlaváčová, Přeučil, Mikulík a další). Dále především v závěru přichází zcela nesnesitelný patos (pravda, ten souvisí s hudbou, ale stejně je ta vážnost trochu na pěst). A bohužel nechápu, proč se tam objevují záběry z tehdejší současnosti (Michael Biehn je vlastně lukostřelec a zdá se mu o svatém Šebestiánovi. WTF?). Nevím, ten film je natolik zvláštní, že se pro něj velmi obtížně hledá jakékoli číselné hodnocení. Aspoň je tam dost queer momentů, kterým vévodí na začátku sprchující se Michael Biehn.