Les amours imaginaires / Heartbeats / Imaginární lásky (2010)

Čítam, že na túto snímku sú rôzne pohľady. Osobne pre mňa bola dlhá a chaotická. Najviac ma zaujali pasáže, kde išlo o našu trojku. Zahrali všetky tie emócie a duševné pochody super a často som bola napätá s pocitom, že čochvíľa vybuchnem z tých nejasností a nevyjadrených citov resp. domýšľania si, snenia. Zaľúbiť sa do rovnakého človeka je pre priateľov veľmi ťažké, udržať si potom čisté priateľstvo a je jedno či sa týka gay alebo hetero v trojkombinácií. Rušili ma tu tie skoky na rozprávanie ďalších ľudí, možno, keby to bolo zahrnuté na konci a netrieštilo to tak dej. Preto hodnotím, ako hodnotím.

Láska, to nejsou jen dva lidé držící se za ruce a šeptající si něžná slova. Patří k ní také slzy, smutek a osamění. I dříve neotřesitelné přátelství může utrpět významné trhliny, pokud se objeví někdo třetí. Francis a Marie o tom ví své. Když se do města přistěhuje Nicolas, sympatický a velmi pohledný mladík z vesnice, jedna katastrofa následuje druhou. Čím více Francis a Marie zápolí o přízeň nového kamaráda, tím více se vzdalují jeden druhému. Za nevinnými doteky hledají skryté významy a sebemenší náklonnost Nicolase k tomu druhému v nich vyvolává žárlivost. Ani jeden si však neuvědomuje, že Nicolas si s nimi pouze hraje – láska bývá slepá, neopětovaná, imaginární. Nebezpečná hra lehkomyslného pokušitele lidských srdcí zpočátku nezachází za hranici zvladatelného flirtování, záhy se ovšem transformuje v zásadní konflikt mezi oběma přáteli, v jakousi přehlídku lidské žárlivosti. Fascinující vizuální koláž je doplněna o paletu výtvarných a hudebních motivů, výborně souznějících s atmosférou příběhu, a samozřejmě o herecké výkony titulní trojice. Vedle Xaviera Dolana, ztvárňujícího citlivého a pohledného gaye, na sebe v roli Marie upozornila vynikající kanadská herečka Monia Chokri, jejíž hrdinka se zoufale snaží být jiná než ostatní, přičemž sklouzává do jakési upjaté stylizace, komické i tragické zároveň. A pak je tu ještě Niels Schneider alias přímočarý Nicolas, spontánní kluk, který učaruje každému. Imaginární lásky nejsou založené na náhlých a dramatických zvratech, nesoustředí se v první řadě na příběh, ale pomocí nenápadných prostředků – zpomalené sekvence, detailní záběry – můžeme vnímat sílu emocí a průběh bouřlivého vztahu mezi mladými lidmi. Klíčové pro celý film je právě slovo imaginární. Milostný vztah se odehrává převážně v rovině snů, nadějí a iluzí a tím se divákovi dokáže skutečně dostat pod kůži. Můžeme se jen dohadovat, odkud Dolan čerpá inspiraci, kde bere nápady a co se skrývá za jeho nepopiratelným talentem. Odvedl podle mého názoru skvělou práci ve všech třech rovinách – živě a neskutečně reálně ztvárňuje to, co každý známe ze svého života. Vystihuje naše pocity a nastavuje zrcadlo našemu chování. On sám později na adresu svého filmu prohlásil: "Když se dnes ohlédnu za sebe, nestačím se divit, co všechno se událo a hlavně mě fascinuje způsob, jakým vesmírné síly přispěly k tomu, aby můj projekt nakonec skutečně vznikl. Teď vidím, že bych si nemohl přát lepší druhý film než Imaginární lásky. Zachumlaný do nepopsatelné radosti z dokončeného projektu už uvažuju nad tím, co bude dál. Umění vás nikdy nenechá dlouho lenošit. Musí se makat dál."

Tento film vo mne zanechal životnú stopu :) Osobne ho radím do top 5 gay movies vsetkých čias. Vynikajúce zvolený soundtrack napomohol myslienke, ktorú sa nám režisér Dolan snažil vo filme podať. ... Urcite doporucujem.

Chaos a ironie v lásce...
Tak tohle měl být snímek, který jsem toužil tolik vidět, který jsem nemohl tak dlouho nikde sehnat a který mi po zhlédnutí vytvořil na tváři kyselý úsměv a nutil mi položit si otázku "Co to mělo kurňa být"? Ano to byl on! Chvilkama jsem nevěděl, jestli je film o voze nebo o koze, a to nemluvě o třech totálně nesympatických filmových postavách ( s herci jsem problém neměl, zahráli to výborně). Nejvíc mi vadila postava Marie - nesympatická pipka, která si hrála na Audrey Hepburn, o proti klukům vypadla o mnoho let starší, jediné čím mě bavila, byla její láska k cigaretám. Co mě opravdu pobavilo byl konec, když si naše dvojice vybrala nový objekt své touhy. Od šikuly Dolana jsem čekal teda mnohem, ale mnohem víc. Mně Imaginární lásky zklamaly, ale na druhou stranu jsem rád, že jsem je viděl a netrápil se o jaký že to filmový zážitek jsem přišel. Právě si dávám svou oblíbenou cigaretu, vyfukuji vášnivě kouř (Fúúúú) a tomuhle láskovému chaosu dávám 60%.

Oceňuji a vážím si toho, co tento režisér, scénárista a herec dělá, ač je ještě tak mladý, i když jeho "díla" mě zase až tak nezasahují vnitřně. A plně chápu vnímání i rozpolcenost názorů na jeho filmy od super dokonalého uměleckého díla až po pozérský a narcistický brak. Nedávno jsem viděl v TV klip, kdy otec nechal svou dcerku roztentovat barvy na plátně, nechal vkusně zarámovat a vystavil na nějaké významné výstavě. Někteří sběratelé za to nabízeli desetitisíce dolarů ...

Jak tu už bylo napsáno příběh sám o sobě není nijak převratný, ale samotné zpracování filmu je velice působivé. Miluju scénu s písní od Dalidy Bang, bang, kterou jsem před tím neznal. Xavier Dolan je opravdu velmi talentovaný a pohledný mladý muž.

Xavier Dolan je neuvěřitelný talent, tak mladý, a tak osobitý! Ne, v ději Imaginárních lásek nemá smysl hledat bůhvíjaké poselství, příběh souboje kluka a holky o pozornost nevyzpytatelného idolu vás může dokonce iritovat. Smysl, poselství je v Dolanově filmové estetice, v nádherné práci s obrazem, hudbou, herci.

U tohoto snímku jsem usínal. 2x jsem chtěl film vypnou protože děj se vleče skutečně pomalu. Krásná hudba i zasazení herců do krásných expozic, krásní aktéři.... to vše zachraňovalo tento snímek. Ve 3/4 filmu došlo ke změně a vytryskl pramen smutku..... celé to "nic" se změnilo v "něco". Film nemá hlubokou myšlenku, přesto je to snímek zachycující "běžnou životní událost".

I snad proto, že takovýto příběh je jednoduché prožít, je příběh uvěřitelný.

velmi krásně zpracovaný příběh. vizuálně podmanivý smímek, kde je netřeba dlouhých dialogů - postačí hudba a obraz. a především tato "jednoduchost" zanechává silný dojem...

Zkrátka, údělem všetšiny z nás je zamilovávat se do těch nesprávných lidí.

7.4.2015: Po druhém zkouknutí mi nezbývá než upravit hodnocení.

Zajímavý příběh, sympatičtí hrdinové, nápadité zpracování i krásná hudba, po všech stránkách povedený film, jehož sledování jsem si opravdu užíval. Jasně že doporučuju. Ten chlápek má talent, těším se na překlad J'ai tué ma mère i jeho další filmy.

Po dlouhé době zase film, který jsem si doslova vychutnal. Něco podobného jsem zažil...vím jak je to krásné, vím jak to pak bolí. Promiňte...

Tenhle snímek mě naprosto pohltil. Osobně se mně žádný film dlouho takhle nedotknul. Vykašlete se na stahování a běžte do kina, dokud to jde.

Osobně mě Imaginární lásky neoslovily. Stále jsem hledal nějakou hloubku, pořádnou myšlenku, ale celé mi to přišlo dost povrchní. Jakoby scénář tvořili až během natáčení. Měl jsem problém hlavním hrdinů uvěřit byť jen jediné gesto. Všichni působili uměle a bezvýrazově. Mínus vidím i ve vkládaných výpovědích "cizích" lidí, které zbytečně tříštily děj. Snad měly oživit...ALE...

Bohužel, mě film zas tolik nenadchl. Jako hlavní mínus vidím délku. Neskutečně se to vleče, málo děje a zbytečné scény, které by šly vypustit.
Naopak, co musím velmi pochválit, to je hudba. Skvělý výběr, dobře načasovaná.