Lilies / Les feluettes (1996)

Drama tradičního formátu stále funguje. I tehdy, je-li oblečeno do artového kabátku v retrostylu, přičemž prolnutí filmového a divadelního sdělení dojmy dále umocňuje. Toto prolnutí není ve filmu až tak nové, z filmů s gay dějovou linií si připomeneme třeba Private Romeo, netradiční a přesto skvostné ztvárnění Romea a Julie. Kolega předrecenzent míní, že Lilie jsou "jen pro úzký okruh diváků schopných při sledování i přemýšlet", já bych řekl, že jsou pro široký okruh diváků, kteří jsou schopni cítit. Doporučuji vřele.

<div>Na doporučení erthose jsem dnes ráno zhlédl tento "utajený" film a na konci jsem měl oči zalité jako malá želva a chápu, že někomu tento styl nesedne. Zezačátku mi to zajímavé moc nepřišlo a vydržel jsem jen díky pochvalným recenzím a udělal jsem dobře a rozhodl se dát komplexní desítku ... a to i proto, že jedenáctka za herecko-divadelní výkony "vězňů" (té skvělé malé množiny herců a neherců) a celkové originální zpracování (formu) a nápad tvůrců tady není ... více netřeba psát, teď už si jen najdu na netu soukromé osudy jednotlivých herců, protože mě zajímají ...</div>

Staré rány se nezapomínají... Lilie Johna Greysona byly pro mě obrovským překvapením. Koncept divadla ve filmu funguje výtečně, ale hlavní devízou jsou skvělí herci a bezchybný scénář. A pár esteticky krásných scén. Těžko se tomu něco vytýká.

Film o něco zajímavější formou než obsahem, rozjezd pomalý, pointa trochu předvídatelná a předramatizovaná. Ale přesto pozoruhodný snímek, především výtvarnou kulturou, velmi intenzivním zobrazením vztahu dvou kluků (zvlášť ve vrcholné milostné scéně ve vaně), a tím, jak skvěle v něm muži hrají ženské role.

Film právem vysílaný v rámci "kina pro náročné" na mnoha televizních kanálech má jistě svoji vysokou uměleckou hodnotu. Ale jen pro úzký okruh diváků schopných při sledování i přemýšlet.

Velice zvláštní film, prolínání různých realit (hraná-současnost a vyprávěná-minulost) jde zpočátku na úkor srozumitelsnosti, později dobře spojí s příběhem. Ve filmu hrají samí můži tedy i ženské role (v současnosti ve vězení je to logické, ale ve vyprávění minulosti to moc nesedí). Film je asi z kategorie - musíš vidět 2x abys všechno pochopil. :)

Nádherný, i když tragický a smutný příběh. Dědka v taláru jsem chtěl na konci filmu uškrtit, ale láska těch dvou zlobu přebila. Fakt to stojí za shlédnutí.

Řekl bych, že tento film se opravdu musí vidět. To stojí za to. Něžné, romantické byť tragické...

Krasne hravy film, v ktorom mi vobec nevadila divadelnost - hoci krici z kazdeho metra filmu. V tomto pripade sa nestala chybou, ktoru podla automatickeho receptu kritikpov mozeme vytknut, ale reziser z nej dokazal urobit vlastne vyhodu, pridanu hodnotu. Divadelnost je v nom hravo zakomponovana, ba co viac, nielen film je predstavenim, ale zaroven ponima motiv divadla v divadle.

Film je to bizarny, poeticky, obcas romanticky (v zmysle "romantizmu" ako umeleckemu stylu), hravy a v dobrom slova zmysle literarny - na prirovnanie sa ponuka "My own private idaho". Kto ma rad kvetnatu, archaicku, kniznu anglictinu - toto dielko mu moze sposobit orgazmus.

No nejedna sa len o artistnu talafatku, prevalcovanie obsahu formou sa nekona. Ako spravna shakespearianska hra, dotyka sa tragiky zivota, osudovej lasky, prava odvahy a schopnosti zit svoju sexualitu, ziarlivosti a zavisti voci nim, ktore sa ukryvaju za homofobnym moralizmom.

Zajímavý přepis divadelní hry do filmu. Podstatný zde není ani tolik vlastní příběh, jako metoda jeho ztvárnění. Vynikající mužští herci, kteří se zhostí i rolí ženských.

Zvláštní,hodně divadelní,ale zajímavé.

Jednoduše dokonalé! Greyson prostě umí...