Luciérnagas (2018)

Ramin/"Ramon" uteká pred štátom sankcionovaným mučením z Iránu, aj od svojho partnera ktorého tam zanechal a sktorým ma kontakt len cez obrazovku. Nedopatrením sa ocitne v mexickom Vera Cruz, v nie práve najvzrušujúcejšej prístavnej diere, ktorá svojou náladou akosi podčiarkuje bezvýchodiskovosť jeho situácie. Skôr než svojim mikropríbehom, film vyniká ako portrét stratenej existenice, ktorá chvíľu blúdi nejakým náhodným miestom. Duel túžby dostať sa do lepšej situácie, aj bezmoci čelom k okolnostiam. Obrazne tak pripomína názov filmu - Svetlušky - ktoré uprostred tmy zasvietia, chaoticky poletujú a potom zasa zhasnú.

Ľudia na dne sa chytajú akéhokoľvek náznaku možnej ľudskej nehy či priateľskej podpory. Ramin, hoci mentálne "jednou nohou preč", si na nechcenej a predlžujúcej sa dočasnej zastávke buduje sieť ľudských kontaktov, aby sa zo samoty nezbláznil. Jednak s recepčnou, dcérou majiteľa lacného hotela ktorý mal byť jeho dočasným bydliskom - pričom ich delí značná jazyková bariéra. A tiež s jednoduchým potetovaným machom Guillermom, s ktorým občas zdieľa nelegálne príležitostné brigády či pivo - aj keď možnosť intimity tu vyzerá skôr na nebezpečné nedorozumenie.

Napriek neveselej nálade je film zároveň primerane ľahký, v zábleskoch hrejivý, s kvalitným vizuálom a spracovaním, bez výrazného technického nesúladu drží ako celok pokope. Vo výsledku zanechal celkom znesiteľný zážitok a odkaz, že život chce prebiehať aj počas "dočasnej pauzy" či na "prestupnej stanici".

Íránský uprchlík se snaží dostat z Mexika do Řecka nebo Turecka, což ale nemůže být zadarmo. Není asi překvapením, že na to nemá, tak jde vlastně odnikud nikam. Film nemá nějaký směr nebo konec, spíš ukazuje situaci cizince v jiné zemi.

Přístav může pro někoho představovat překladiště na cestě, pro jiného místo (trvalého - nového) zakotvení, stejně jako pro 3 hlavní hrdiny, které spojovaly i jizvy na duši (i těle). Snímek o něčem a zdánlivě o ničem. Jen ta plačtivá poloha Ramina mě postupem času začala iritovat.

Hlavní role Íránce Ramina se solidně zhostil Arash Marandi, a i když celý příběh byl na mě trošku roztěkaný, jakoby záměrně lehce nedodělaný, kdesi končící, tak na mě zapůsobil. Zádumčivý až bázlivý, bojící se nové svobody, musí se nějak živit (pracovat), problémy s jazykem ...

Zaujala mě i postava Leti a dále především postava Guillerma (Luis Alberti) a stále jsem přemýšlel, kde já jsem toho svalnatého Mexičana viděl. Pak mi to došlo. Zatimco v tomto filmu se gay erotikou velice šetří (vlastně téměř žádná není), tak v jiném filmu zde uvedeném Luis Alberti (tehdy ještě ne tak svalnatý) drtí dlouhou dobu svým obrovským penisem prcinu sovětského režiséra Enzejštejna (Eisenstein in Guanajuato).

Až jsem sám překvapen, že si herce pamatuji jen dle toho, co měl mezi nohama (ej, jsem to ale chlípník ...)