My Brother... Nikhil (2005)

Spomedzi gay filmov z Indie, tento zatial hodnotim najpozitivnejsie - dokonca by som ho ponukol ako protipol inemu hitu - "Dostana", ktory je o tri roky novsieho data, no mentalne o tridsat pozadu...

Ano, Nikhil je miestami slozpudne drama (kupodivu sa mu slzy naozaj pudit dari), miestami schematicky a takpovediac na objednavku. Patri do kategorie gay filmov vysvetlovacich - "my sme nikomu neublizili, preco nas tak utlacate, majte nas radi" - a hoci by sme si casto tieto edukativne etudy odpustili, postupny vyvoj sa asi neda obist. Takze na svojom subkontinente moze byt toto dielko prelomove a dokonca vzbudit aj sympatie a vykonat triezvu osvetu. Nech sa indom paci.

Sposob hrania je ironciky vzato "indicky", no predsa o stupen civilnejsi, dokonca v sekvenciach deklamacii pred kamerou si clovek moze spomenut napriklad na modnu vlnu iranskych umeleckych filmov... a prehltnut. Exteriery su krasne, ale predsa s patinou a kde treba aj esteticky seredne. A napriek tomu, ze je vydatne ocukrene (inak by v Hindustane asi nechutil), stale je to emocionalne drama. Tak ako ustredna pesnicka, ktoru postupne spievaju vsetky hlavne postavy - sladkava, ale utkvie v pamati.

Umiestnil by som ho niekde medzi tri mantinely - Bollywood (od ktoreho si drzi uctivy odstup), osvetovy agitacny program (ani tu sa prilis nezvrhol) a dospely indicky film (ku ktoremu ma najblizsie). A to je myslim si pre tuto (v Indii stale tabu) temu slusne.

Nikhil Kapoor se stal ze dne na den z obdivovaného hrdiny -šampiona v plavání zatracencem. Jako první z města se stal nositelem viru HIV. Koncem 80tých let, v době nedostatku jakýchkoli informací, se ho začali všichni stranit. Včetně rodičů, kteří se raději odstěhovali z měst pryč, jen aby unikli nenadálé hanbě. Jediná sestra "Anu" zůstala. Společně se Samem bojovali za jeho práva. Po nenadálém zadržení policií a umístěním v sanatoriu docílila propuštění do domácího léčení. A začala dlouhý proces usmíření se s vlastní rodinou.