Sa raison d'être (2008)

Hm, snímku som nepozrela na jeden šup, ale moju pozornosť si získala a dokázala udržať. Hudobné pasáže ladne dopĺňali dej. Hlavný predstaviteľ a herec Michaël Cohen (Nicolas) mi skutočne "sedel", sympatický herec. Áno, pribúdajúce roky a pár vrások naviac - možno, bol sympatický na začiatku i na konci. Jeho filmovej matke Clémentine Célarié (Hélène) sa podarilo u mňa vzbudiť spomienky na jednu pre mňa dôležitú osobu v živote a do jej žitia-nežitia som dokázala nazrieť. Rátam, že väčšine ľudí pôjde na nervy, avšak jej herecký výkon super vystihol charakter takejto postavy. Môjho srdca sa dotkla empatická Nadia (Nozha Khouadra) - poklad. Samozrejme Bruno (Nicolas Gob) bez neho by to nešlo 💛 a Philippe Lefebvre (Pierre) dtto. Som spokojná. Dlhé, keď však uvážime kedy to bolo natočené, tak zo šmrncu, šarmu neubudlo. Kope boľavých chvíľ nemám čo vytknúť, ani samotnej téme veľakrát opakovej, avšak ako Nicolas, roky je bdelý a dáva si pozor a raz... Preto, ako sa vraví, opakovanie je matkou múdrosti. Mňa opakovanie v tomto podaní zaujalo.

Jak píší kolegové, natočit na téma pandemie AIDS něco zásadně nového už asi nelze. Obsahově nového určitě ne, protože základem příběhu vždy budou dávno známé reálné skutečnosti. Prostor pro usilování však stále zůstává v oblasti nápaditosti a kvality zpracování, a zde patří Sa raison d'être spíš k tomu lepšímu. Téma AIDS se sice může zdát vyčerpáno, v každém případě to ale zásadní téma je, ještě dávno není vyhráno *). Příběhů, jak sedmnáctiletý Bill vzal na střední do pusy šestnáctiletého Franka, a jestli neumřeli, tak tam mají plné pusy dodnes, je také hodně, taky se o tom moc nového natočit nedá, přesto se nad stále novými pokusy nikdo nečertí. Krom toho tu posuzujeme TV sérii starou už dvanáct let (2008). O málo později (2012) byla uvedena švédské série Torka aldrig tårar utan handskar **), a u té věru nikdo znuděně nezíval.

Kladem Sa raison d'être je zejména systematičnost, s níž je prostřednictvím příběhů jedné rodiny zaznamenáno všechno klíčové, čím pandemie na ploše téměř třiceti let postupně zasahovala soukromé osudy i veřejné dění. Naučný záměr je s výjimkou závěrečných scén dobře vyvážen uvěřitelnými příběhy uvěřitelných osob. Tragické téma mnohé jiné tvůrce svedlo k laciným citově vyděračským scénám, v tomto případě se hranice dobrého vkusu podařilo téměř nepřekročit. A leckterý film o pandemii posloužil jako záminka k politické agitaci či k (sebe)oslavě konkrétních hnutí, sdružení či osob, ale Sa raison d'être se dokázal udržet prakticky v mezích neutrálnosti - v porovnání např. s uječenou agitkou The Normal Heart ***) přímo vzorově. Po všech stránkách profesionální práce, včetně výkonů herců.

Pro pobavení: V minulosti se používal dnes už pozapomenutý pojem "nepřítel žen". Nemyslel se tím homosexuál, ale muž s odporem k ženskému způsobu myšlení a k ženským vzorcům chování. Někdo takový působil i při psaní scénáře Sa raison d'être: mezi ženskými postavami se vyskytuje hned několik mimořádně odporných týpků. Diváci k ženám kritičtí budou maximálně spokojeni.

*) https://www.novinky.cz/krimi/clanek/nakazil-virem-hiv-14leteho-chlapce-ustavni-soud-mu-potvrdil-devet-let-vezeni-40088149,
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/ruska-vlada-schvalila-strategicky-plan-boje-s-infekci-hiv.A170429_072831_zahranicni_zt
**) https://www.gaytitulky.info/index.php/oblibene-filmy/torka-aldrig-tarar-utan-handska
***) https://www.gaytitulky.info/index.php/oblibene-filmy/the-normal-heart

Když se mlátí opakovaně sláma, tak z ní mnoho zrníček již nevypadne. Slabý výsledek ale přijmete snáze, pokud se cepů chopí pohlední chasníci. Pro Nicolase Goba mám zkrátka slabost.

Staré a i ohrané téma, které je už dost vyždímané, i když v době vzniku tohoto filmu mělo potenciál zaujmout více než dnes. Jak píše TheTrouble níže, tyto filmy mají podobný scénář, na kterém už není moc co měnit. Herci nehrají špatně, ale casting mi neseděl a za to stárnutí-nestárnutí postav bych maskérovi taky jedničku nedal. Přišlo mi, že ani mezi postavami to nějak moc nefungovalo, např. vztah poslance a hlavní postavy jsem měl potíž vůbec uvěřit. Asi v době vzniku bych tento snímek hodnotil lépe než dnes. Za mě - neurazí, ale ani nenadchne.
Za titulky díky, jsou výborné.

Snímků z počátku epidemie AIDS jsem viděl už dost na to, aby mě další dokázal zaujmout něčím novým. Scénář bývá totiž u všech obdobný - nákaza se projeví u jednoho, pak si chodí postupně na pohřeb, mezitím se pokusí přesvědčit mocipány o nutnosti zasáhnout, a jeden z nich, obvykle vypravěč, má štěstí a dočká se doby, kdy je k dispozici lék, který HIV sice neléčí, ale alespoň ho drží na uzdě.

Plátí to do jisté míry i zde. Tomuhle filmu se nicméně podařilo ukázat toto téma v trochu jiném světle, protože to stigma spojené s daným onemocněním prezentovali na jiném typu ústředního pacienta, než jsem vídal doposud. Postavy byly sympatické, mohlo to skončit jak líp, tak i hůř - ke konci mně těch nepříznivých osudů přišlo tak nějak moc. Každopádně summa summarum jsou mé dojmy z tohoto díla pozitivní.