Sala samobójców / Místnost sebevrahů (2011)

"Więc to nie tak jak było w książkach", zpívával polský šansoniér Grechuta (když mluvíme o polském filmu), a na druhém konci světa Simon a Garfunkel: "I hear words I never heard in the Bible". Posledních pár kroků do dospělosti nebývá snadných a leckdy se do nich nechce. Zvlášť, když realita, s níž je mládí konfrontováno, je někdy i hodně vzdálena od učebnicových mouder a od pouček řemeslně-rutinérských mentorů. Citlivějším jedincům dá těch posledních pár kroků zabrat, a někteří je, bohužel, nezvládnou.

Režisér a scénárista Jan Komasa si vybral dobré a silné téma, které je sdělné samo o sobě a nepotřebuje podpořit silnými prostředky. Jenže právě takové Komasa použil: neštěstím Saly samobójców je, že všechno je tu přeexponované a všeho je tu moc - pro vnější efekt, pro dojem, pro líbivost, pro snadné a rychlé dosažení povrchní pochvaly. Včetně podbízivého vsazení příběhu do bohaté rodiny - i pisatelé české anonce k filmu se v tom nadšeně rochní - ke konejšení většinového diváka: "To nám by se stát nemohlo, že by náš Lojza byl buzerant a řiťopich, viď, mámo? Hlavně, že voni kamaráděj s ministrem a vozej se ve fárech!"

Hlavní téma se v té záplavě vnějškovostí tratí a pro řadu diváků je jí i překryto, jak ukazují úryvky z diváckých diskusí *), takže nakonec musíme ocenit aspoň jednu mile prostou divačku: "jak to jen okomentovat.....je to fakt sila...teda pro me. bulela jsem jak mimino...však se sami podívejte...zvlášť, když se do té role vžijete, nebo když jste v podobné situaci....to je fakt hrozný... :,,,,, (((.....na tenhle film nikdy nezapomenu. a to jsem se na něj dívala přes mobil...."

Deformované je zobrazení Dominika jako gaye. Má ejakulaci, když je při tréninku zápasu v těsném kontaktu se spolužákem, a tohle nedobrovolné veřejné odhalení homosexuality je spouštěčem všech neštěstí. Přesto jím Sylwia manipuluje hladce, jako s HT klukem, pomocí těch nejprofláklejších triků, jaké mají hysterky připraveny na hátéčka, včetně nasazení sexepílu. Že by ale třeba sledoval HM porno, měl HM erotické představy nebo kontakty, není ani naznačeno. Fóra o sebepoškozování a sebevraždách, to klidně, ale, božínku, jen ne něco gayského: gay se pro opepření efektního příběhu náramně hodí, avšak zobrazit ho opravdu jako gaye, to by každý nespolkl, zvlášť v Polsku ne. Komaso, ty pokrytče!

Opět ta megatouha po úspěchu dosaženém vnějškovostmi: vymazlené efektní počítačové animace, ale odfláknutá nekonzistentní charakteristika postav, dokonce té hlavní. Skoro, jako by tápající mládež a ostrakizovaní gayové už zase někomu dobře posloužili, sami ale ostrouhali. Polský divák pod trailerem na YouTube: "aż się łezka w oku zbiera na myśl, że to polska produkcja ... BRAWO !! oby tak dalej to będziemy najlepsi w Europie :D" Že by právě o toto Komasovi šlo?

*)
• "Anti-emo pamflet přetažený do tradicionalistického (polského) hávu vyhrocené moralitky ... podvratně využívá prostředky a estetiku emo subkultury pro vyprávění, které emo démonizuje jako zpovykané, sexuálně nejisté spratky."
• "... se snímek točí kolem dvou věcí, které se mi dost hnusí. Tedy kolem nejdebilnějšího životního stylu EMO a kolem jedné z nejtrapnějších sexuálních orientací - gayství. Dokonce došlo i na jakousi dehonestaci juda, na které se budu nyní dívat jako na teploušský sport, kde se dva páni mohou ohmatávat až k vyvrcholení."
• "Čím víc Chopina a Schuberta, tím víc art. Čím víc bohatství, tím horší nálada."
• "Animácia je prenádherná, nadmorský let postavičky hlavného hrdinu vo mne vyvolal intenzívne pocity voľnosti, cítil som sa tak zvláštne, tak nezávislo."

Snímek je to krásný, v mnoha ohledech skvěle pojatý.Navzdory, nebo možná pro svou depresivitu na mě udělal hluboká dojem.
Rozhodně se však vloudilo pár chyb, například bých více času věnovala rodičům jenž se sice ve filmu objevují velmi často, ale nikdy ne tak. abychom si je mohly jako postavy více prohlédnout. Také zamrzelo ztvárnění Emo komunity, které se také mohlo zrochu oprostit od nějakého toho stereotypu.
Film ale rozhodně stojí za to.

Sala samobójców je snímek, který nenechá diváky chladnými. Rodiče budující vlastní kariéry si nepřipustili, že by něco udělali špatně, že by snad něco zanedbali. Přece vše svému synovi dali. Vše mu koupili...i opatrovnici, která jediná si všimla, že se něco děje. Po právu ji také odměnili. Poslali ji zpátky na Ukrajinu a začali hledat "pilulku", která by vše napravila a vrátila jim syna, na kterého čekala maturita a kariéra. Fakt, že je gay pro ně nehrál žádnou roli. To přece nemohla být pravda. Jenže Dominikův svět se utvrzením, že se mu líbí kluci, zcela změnil. Díky nepochopení okolí vstoupil do virtuálního světa plného chápajících avatarů...

Zajímavý počin polské kinematografie. Skvělá kamera, Jakub Gierszał se své role zhostil vcelku obstojně, animace povedená, jen občas se mi zdálo, že přechod mezi realitou a virtuálním světem byl poněkud "násilný", což však mohlo být i záměrem tvůrců ... Schématičnost snímku, stejně jako jeho dramatičnost, jsou věcí názoru; domnívám se, že film v podstatě disponuje obojím; snaží se obsáhnout řadu problémů (polské) společnosti, kde "jinakost", ať již jakákoliv, je vždy problémem ... Snímek si jistě najde své přívržence, i své zavrhovatele, ale určitě stojí za zhlédnuti.