Smells Like Green Spirit (2024)

Hodně zvláštně, ale poutavě vyprávěný příběh zasazený do japonského venkova, kde drby o tom, kdo s kým byl kde spatřen, se šíří rychlostí světla. Tento hodně realistický příběh se zaměřuje na to, jak hlavní postavy objevují samy sebe, a jak rozdílné přijetí nastane v jednotlivých rodinách. Romantický vztah tedy není hlavním tématem. Řeší se zde šikana a zneužívání, ale tyto pasáže jsou obvykle skvěle vyváženy humornými scénami nebo hlubšími rozhovory hlavních postav. Scénáristicky a herecky je to opravdu skvělé, vývoj postav je obrovský, a já zde opravdu nemám co vytknout.

Seriál je i na Japonce přitažený až na hranu ztřeštěnosti, o to víc ve vážných chvilkách na mě zapůsobila témata, jak dospívající kluci řešili svou sexualitu na malém městě a jaké řešení si každý pro sebe vybral. Dost mě zasáhly i způsoby reakce rodičů. Jsou to témata, která se mě vždycky hodně dotknou. Přitom ale si stále hlavní hrdina zachovával nadhled i trochu humoru.

Táto séria mi sadla od prvých tónov a dlhých vlasov až po posledné minúty a tóny. Sem tam humor a ukecané susedstvo, kecy na povrchu a pod ním sa odžívali a riešili podstatné veci - šikana, zneužitie zo strany učiteľa, dospievanie... Páčila sa mi Futoshiho matka a jej konanie i rozhovor s Futoshim a postreh v zmysle "Stal si sa až príliš dobrým a chápajúcím." Babča Yumena stála za to. 🙂 Mladučkí herci odviedli skvelú prácu a aj výzorovo sa mi páčili.

O dospívání na malém městě by se dalo točit ledacos, tvůrci se rozhodli pro tenhle pohled a zobrazení a mě to vlastně celou dobu dost bavilo.
Spousta bizarně pojatých vedlejších postav a postaviček, které vytváří tu absurdní atmosféru venkova. Všechny ty příběhy tak trochu přetažený až na hranu, ale o to víc zamrazí některý významy.
Příběh těch kluků, kolem kterých se to točí, se mi líbil. Jak to poznávání sebe sama a hledání svého životního směru, tak i ten pohled na přátelství mezi Mishinou a Kirinem, i všechny jeho fáze.
Zápletka s učitelem dodala dramatičnosti a vyvolala pár zajímavých otázek a pohledů. I když sekvence s ním v posledním díle mi tam přišla dost zbytečná.
Supr hudba k tomu, stejná jako celý seriál, jakoby skoro protivná, ale přesně sedí a závěrečná písnička mi nejde z hlavy.

Ano, i mě téměř šokoval projekt této japonské režisérky a její úhel pohledu na tuto problematiku. Kdo zná a chápe japonskou tvorbu, tak toto je Japonsko na druhou, a to už mnozí nejaponští diváci nemusí dát. A přesně o tom to je. Mnohý divák by očekával průměrné hodnocení této "šílenosti" za 7 nebo za 5, ale ono má na MDL z mého pohledu po právu 8.3 a na IMDb 8.4. Hořkosladký příběh o sebeobjevování a přijetí je zasazen do 90. let do malého japonského městečka a je vzdálen romantismu mnohých asijských pohádek. Celkově mě to zaujalo všemi kritérii hodnocení a chápu, že ty "paruky" moc neseděly a jistě je to jen jako příklad toho, aby někdo špatně nechápal, ža gay je jen ten, který se shání po rtěnkách. Zajímavý pohled ze země vycházejícícho slunce.

Hned z úvodní znělky dokážete "přečíst" atmosféru a herecké projevy provázející celou sérii. Následně se rozhodnout, zda a jestli vůbec, má smysl se dívat. Pokud bych měl užít nějaké slovo vystihující tento výtvor, vybral bych - šílené. Hodně záleží v jakém psychickém rozpoložení se díváte.