So auf Erden (2017)

Motiv pastora, skrývajícího svoji citovou orientaci - alespoň ve
filmech ze Spojených států amerických - neslibuje většinou mnoho zajímavého. Německý televizní film, vzniklý pro veřejnoprávní stanici Das Erste, však přináší příběh vyprávěný schopnými herci, kvalitní režií i kamerou. Uprostřed uzavřené komunity evangelikální nové církve "Der Weg" žijí pastor a jeho manželka život zcela zaplněný organizační prací pro církev. Jednoho dne však potkají mladého bezdomovce, živícího se pouličním hraním na kytaru a závislého na drogách... později o něm náhodou zjistí, že je navíc gay. Představitel pastora Edgar Selge může být mnohým známý z filmu "Reine Geschmacksache" (2007), kde se představil také poměrně výrazně, i když komediální rámec vedl místy k fraškovitému vyznění jeho postavy. V tomto novém filmu však Selge předvedl mimořádný herecký výkon, vážný a tragický. Možná si autoři ponechali prostor pro budoucí navazující film?

Z filmu mám poněkud rozporuplné pocity. Na jednu stranu kladně hodnotím záměr (námět), ale scénář by asi potřeboval nějaké úpravy. Ačkoli se totiž tvůrci zjevně snaží o závažnost, realističnost, drama, některé scény a dějové motivy zavánějí nechtěnou komikou a jiným zas lze jen stěží uvěřit. Příklad, který asi nejvíc bije do očí: proč by se mladý kluk s takovou vizáží chtěl vyspat s někým takovým, jako je pastor Johannes? Jinak herecké výkony dobré, Edgar Selge dokonce patří k mým nejoblíbenějším německým hercům. No a Jannis Niewöhner v roli problémového mladíka? Debaty o náboženských otázkách jsou to poslední, co bych s ním chtěl provozovat. Díky Hadonosovi za výborné titulky - ostatně jako vždy.

Co mě teda nejvíc rušilo, bylo obsazení starého pána. Bohužel chemie mezi mladým a starým nefungovala. Ač se asi herci snažili, moc jsem jim to nevěřil. Na TV film jakštakš, jinak spíš slabota.

Víc o tématu víry, než o problémech gayů, nicméně hodně zajímavý pohled na potlačovanou sexualitu, náboženský fanatismus a pokrytectví. Navíc, možná spíš mimoděk, než záměrně, film dává výmluvnou odpověď na otázku, zda je sex mezi muži z hlediska křesťanské víry hřích, nebo přirozená součást života. Milostná scéna mezi kazatelem a mladíkem je prodchnuta takovou oduševnělostí, že ji není možné vnímat jinak, než jako akt nejvyšší lásky. Postava mladíka z tohoto pohledu tedy rozhodně není negativní. Naopak. S trochou nadsázky: je to takový posel boží na zemi, podobně jako ve slavné Pasoliniho Teoremě.

Náboženství je analgetikum na bolesti života, není však prosto vedlejších účinků a leckdy bolest samo způsobuje, místo aby ji tlumilo.

Televizní film, v němž potlačená homosexuální touha přivede kazatele malé nezávislé církevní komunity do konfliktu s vírou a církví, i na pokraj rozpadu manželství. Vypočítavý, drogově závislý homosexuální pouliční zpěvák přijme pohostinství kazatele a jeho ženy, a aby si dobré bydlo v jejich domě udržel, stárnoucího muže svede.

Ze všeho nejvíc je film kritický k životu náboženské komunity. Kazatel se ženou, zcela zanoření do víry, nezvládají praktické otázky chodu církve, pokladník krade dary věřících, spekulant se snaží nesplatitelným úvěrem dostat k majetku komunity, blíže neurčené vyšší struktury církve "léčí" kazatele vymítáním ďábla, zmanipulovaná komunita kněze, který jí obětoval celý život, zavrhuje v okamžiku, kdy by nejvíce potřeboval její podporu. Také homosexualita je zobrazena výhradně v negativních souvislostech, i když snad nikoli s agitačním záměrem.

Till Endemann natočil devatenáct filmů (převážně televizních), k deseti napsal scénář, a jeho zkušenosti jsou na So auf Erden velmi znát. Celkové vyznění filmu je pesimistické, i když s jasným poselstvím: buď, kým jsi. Ale jak s tím poznáním starý muž v závěru života naloží, je ve hvězdách...

Němci opět měli šťastnou ruku při výběru protagonistů, kteří jsou naprosto přesvědčiví a erotická scéna po překonání ostychu je...bohužel moc krátká. Zajímavou dějovou linku narušují snad jen náboženské praktiky, které působí mírně řečeno úsměvně a zbytečně odlehčují tíživou atmosféru, která by se dala místy krájet. No a morální poučení je jen pomyslnou třešničkou na dortu.