Song Lang (2018)

Song Lang mě nadchnul, což mě nepřekvapilo, ale to, že mě to nadchnulo hlavně tou akustickou stránkou mě překvapilo už dost. Čínská opera obecně není můj šálek kávy, a i tahle jihovietnamská určitě nebude něco, co si pustím jen tak do ucha, ale v tom filmu to bylo supr a titulkáři mají můj obdiv za překlad textů, které mají ve filmu svou roli. Celkově ten soundtrack a hudební motivy ten příběh dokreslovaly dokonale. I ty osmdesátky na mě dýchly především přes tu hudební stopu. A pak hlavně ten podkres závěrečné scény s deštěm kdy operní árie přechází do hudebního motivu který podkresluje scénu před divadlem... to jsem si zase poplakala. Herecky úžasný, hltala jsem každý jejich záběr. A i když ten příběh plynul tak nějak zvolna tak tam nebylo žádné hluché místo. Celkově z toho filmu mám hrozně pozitivní dojem. A i když ten konec byl takový, jaký byl, mám pocit, že právě to, že se vůbec potkali v tom špinavém, agresivním a celkově neutěšeném prostředí, byl ten šťastný konec.

Velmi silný příběh, který se vryje do paměti. Hudba k příběhu je uchvatná, poslední slova, že minulost nelze změnit a máme žít v přítomnosti jsou tak pravdivá až mrazí. Oba herci byli tak uvěřitelní ve svých rolích. Krásný příběh vyprávěný jemně a nenásilně.

Jemný, milostný, krásný, něžný, oduševnělý, melancholický film, vyprávěný s jemností, úchvatný na pohled a hlavně lahůdka pro milovníky romantiky. Příběh s konfliktem, kromě lásky a sexuality je opravdu silné vidět a cítit spojení mezi dvěma muži v jeho středu. Chemie, která není ani melodramatická, ani nucená, ale něžná, přirozená, nechává postavy dýchat a dává nám obě strany jejich životů.

Divák si po první projekci může říkat, že je to jednoduchý příběh. Ale tak to není, alespoň ne u mě. Po druhém zhlédnutí se vše dojasnilo a ta hloubka, dopad na diváka, na mě, je neskutečná. Každý detail promyšlený od tvůrců na dvě stě procent, pořád na to myslím a nedivím se, že u předchozí recenze pisatelka plakala. I já.

Mám slzy v očiach tak na mňa zapôsobil tento príbeh. Započúvate sa do vietnamčiny, hudobných nástrojov a spevu, tak typického pre túto krajinu - a ste tam - v inom období a kraji. Ak sa vám to podarí, príbeh vás vtiahne. Hlboký, nádherný a zároveň kruto a tvrdo reálny a pritom tak krásny ako život sám. Herecké výkony všetkých protagonistov si zaslúžia poklonu. Zapôsobil na mňa spev a aj hra na hudobné nástroje. Duo v podaní hlavných postáv bol zážitok. Čaro medzi nimi, povedané i nevypovedané ostane hlboko vryté v mojej duši. Určite sa k tomuto unikátnemu dielu vrátim. Za zmienku stojí režisér Leon Le ( https://www.imdb.com/name/nm1152754/bio?ref_=nm_ov_bio_sm) . Vznášam sa jeden krok nad zemou a kráčam do práce. Taký je i tento film, ktorý vás nadnesie, ale aj reálne ukotví na zemi.

Krásný vietnamský film, který na pozadí života nejchudších vrstev v Saigonu zobrazuje příběh dvou mladých mužů zcela odlišného naturelu, kteří ještě v životě nepoznali lásku. Jejich náhodné setkání začíná měnit jejich životy a probouzí v nich dosud neznámé pocity. Děj reálu je vhodně doplněný scénami z vietnamské opery a spěje k nečekanému konci. Jedná se spíš o artový snímek, ale určitě potěší ty, kteří nejsou jen fanatiky do jednoduchých BL seriálů, které se teď vyrábí jak na běžícím pásu. Za hudbu dávám trochu nižší hodnocení, protože asijská opera, kterou bych nazval spíš zpěvomluvou, není pro mě jako Evropana dostatečně stravitelná. Všem vnímavým duším doporučuju.

Kdo se nevcítí do stylu jihovietnamské lidové opery, učesané do divadelního formátu cải lương, tak tento snímek k sobě do nitra nepřijme a nebo jen málo.
Druhá vrstva příběhu mě přímo fascinovala, s jakou dokonalostí tvůrci navodili retro osmdesátých let chudinského předměstí válkou porobeného a hlavního města Jižního Vietnamu zbaveného Saigonu, který má v současnoti více obyvatel, jako celé Česko.
Třetí vrstva - vztah mezi dvěma naprosto rozdílnými muži, byla vnitřně tak něžně kouzelná a velmi dobře zahraná jakoby mírně citově zanedbaným vymahačem dluhů Dung-em a hercem opery Linh Phunem, ale v detailních záběrech dvou krásných mužů, kteří zahráli pod vedením režiséra příběh tak, že zde nikde nepadne slovo gay, nebudou žádné "žhavé" scény, dlouho to vypadá, že jsou to jen kamarádi, ale přesto divák (především ke konci) cítí, jak si k sobě obě postavy v době "temna" vietnamských osmdesátých let vytváří cestu, otvírají duši a začínají se dotýkat velice jemně slova láska, která je osvobozuje od zklamání a lítosti, jež je usazeno v jejich nitru. V Dungovi se nakonec prolomí ledy a s tradičním dvoustrunným nástrojem Đàn nguyệt po jeho otci se jde představit vedení do divadla a aby se Linhovi vyznal ze svých citů, ale ...
Pro mě potrava pro mé nitro, nádhera a film zařazuji do svých TOP z Vietnamu ke Goodbye Mother, Bridge of Destiny a Lost in Paradise.

Návrat do důvěrně známého prostředí a setkání s okouzlujícím hlavním hercem spustilo proces uvědomování si vlastních kořenů a skrytých tužeb. Příběh odehrávající se na pozadí večerních vystoupení působí jako balzám na duši přiživující naději, že se člověk může navrátit na správnou cestu. Jenže...