Sur le départ / Here and There (2011)

Necelá hodina přemítání o životě formou často květnatých dialogů...pro mě ale bohužel rostoucích na skoro suchém stromě bez mízy. Zkráceně...Klukům jsem to celé moc nevěřil.

Komu se líbil Thiedemanův film Last Summer o smutku dvou středoškoláků, které odloučí odchod na univerzitu, ten může Sur le départ považovat za francouzskou paralelu rozšířenou o pokračování: jak by to asi dopadlo, kdyby vztah neskončil. Jako Thiedeman, i Dacheux je inspirován vzpomínkami na středoškolská léta, a jak by ne, u většiny z nás to krátké období předurčuje schopnosti navazovat a budovat sociální vztahy všeho druhu, a (obvykle) ještě nezatíženi jinými prožitky, vnímáme intenzivně a ostře, všechno se děje poprvé. I Dachoux vzpomíná nostalgicky, zadumaně, a také jeho vyprávění je zdánlivě pomalé, i když s poetikou hodně odlišnou od té Thiedemanovy. Delší zobrazený úsek života postav mu umožňuje připojit k poetickému obrázku i racionální poslání: dobrý vztah má přijít včas, být naplno odžit a včas i skončit, i když to bolí. Umělé protahování přináší trápení a obvykle je brzdou něčemu novému, co má přijít. Každá životní etapa potřebuje něco jiného, nelze být celý život středoškolákem. Možná: bohužel...

Tentokráte mě tento hodně pomalý a navíc vypravěčsko-divadelní styl zpracování moc nezaujal. Nemělo to šťávu, touhu nějak zvrátit ten předem odevzdaný nostalgicko-melancholický příběh dvou kluků v průběhu 13 let jejich života. Toho kecání tam bylo někdy až moc. Film ale nijak nezatracuji, „něco“ v sobě určititě má …