The Cakemaker / Cukrář / Ha-ofe mi Berlin (2017)

To je film, na který je třeba si udělat čas a ne ho zkouknout mezi odbíháním k mobilu a večeři. Chce se to na něj podívat v klidu a prožít všechny emoce kterýma je fakt nabitý a herci je perfektně hrají. A k tomu super hudba.

Nádherný ľudský príbeh, hrejúci i boľavý. Chuť cukrárne a vôňa kávy, čaju a v nich ľudia, ktorí od srdca robia to, čo ich napĺňa a baví. Nemám potrebu viac sa rozpisovať. Odporúčam všetkým nevšedný príbeh, pestrofarebný ak vnímate pod povrchom možno inak tak v čiernobielom svete a hudobne perfektne doladený. Krása, ďakujem.

Pro mě velké zklamání. Herecké výkony nejsou špatné, ale ten scénář... Aby vůbec došlo k zajímavým dějovým situacím, pracuje s naprosto šílenými předpoklady o chování hlavních postav. Přes ty se přenést nemůžu a bohužel film nenabízí nic jiného. Přitom idea milostného trojúhelníku, do kterého vstoupí tragédie, je výborný nápad.

Paráda, bezvadnej smutnej film. Nemám výtek. Krásná klavírní hudba. Přesvědčiví herci. Film plný malých, ale úžasných intimních momentů. Za nejsilnšjší považuju scénu s maminkou a pokojem jejího syna (i když scéna dost významně připomíná Zkrocenou horu), trochu je mi líto, že se maminka neobjevila ve filmu víc, výraz v jejím obličeji, v jejích očích stál - to bylo to Herectví s velkým H. Nejděsivější mi na tom připadala situace, že vaší milované osobě se něco přihodilo a vy se o tom prostě nedozvíte, protože o vás vlastně nikdo neví, protože jste součást toho "druhého" života.

Není tomu co vytknout. Příběh nikoho nekopíruje, je uvěřitelný, skoky v ději jsou neobvyklé, ale ne na úkor pochopení příběhu. Pochvala pro casting, který se nezaměřil primárně na fyzickou podbízivost, ale upřednostnil herecké schopnosti. Jsem rád, že v hodně německých filmech nechávají tvůrci kýčovité cingrlátka pro druho- a třetiřadé produkce, protože tady je výsledkem uvěřitelnost každého pohledu hlavního hrdiny.
Podkres klavírem je příjemný, nenásilný a vkusně doplňuje děj. Zpracování má standardní německou kvalitu, takže... pro mě po dlouhé době kvalitní filmový zážitek.

Filmy tohoto ražení mám nejraději, líbí se mi do jaké hloubky lidské duše je možno nahlédnout díky kameře, režii a nejvíce díky hereckým výkonům. Můžeme asi jen tušit co se odehrávalo v mysli Tomase či Anat, ale moje empatie si jejich výkony opravdu neskutečně užila. Říkám tomu vždy emoční supernova, když objevím film jako je tento a vím, že se k němu budu ráda vracet.

Vůbec se nestydím dát čistou desítku. Příběh mě naprosto dostal, a protože žádné z ostatních hodnotících kritérií nezaostávalo, nechci hodnotit jinak.

Ano, každý se na film dívá svýma očima a pochopím i ty, kteří se ve filmu budou pitvat a hledat kdejakou kravinu. A proto jsme každý originál a někomu se líbí bílá, někomu černá.

Niterné, hluboké, syrové i jemné zároveň. Vůbec mi nevadilo, že zřejmě kvůli času byl vztah Thomase a Orena prokreslen jen zrychleně. A pracovitost a hluboké duševno postavy Thomase, vůně máslových sušenek a přesvědčivost Sarah Adler jsou ještě něčím navíc ...

Je příjemné zjistit, že stále existují lidé, kteří umí věrohodně odvyprávět obyčejný lidský příběh svým divákům.

Nádherné melodrama, které mohu jen a jen doporučit. Herecky super, mistrovsky zachycené vztahy jednotlivých postav, skvělé klavírní melodie. Přitom se Graizerův snímek netopí v patosu a sladkobolnosti, které by se u podobných zápletek jinak daly očekávat. Milovníci sladkých dobrot si určitě přijdou na své. :)

Jedno z nejpříjemnějších překvapení tohoto roku. Mimořádně kvalitní snímek o vyrovnávání se se ztrátou milované osoby se za zvuků krásného klavíru svým pomalým tempem dotkl mé duše. Dojemně intimní prožitek, který si moc rád opět zopakuji.

Nejlepší film, který jsem letos viděl na MFF Karlovy Vary. Kdybych chtěl šťourat, mohl bych říct, že některé dějové prvky už jsem viděl v jiných filmech nebo že scénář se nepříliš originálně veze na módní vlně zobrazování vztahu dvou kulturně a etnicky vzdálených lidí. Ale to jsou spíš jen maličkosti, jako celek to funguje velmi dobře a herci jsou výborní.