The Everlasting Secret Family (1988)

Ve filmu ovládá nejvyšší patra australské společnosti tajné bratrstvo homosexuálů, podzemní struktura s podivnými chrámovými tanečními obřady. Bratrstvo je řízeno celebritami na úrovni ministra a senátora, soudce nejvyššího soudu a dalších. Na Mladíkovi, hrdinovi hlavní dějové linie, je předvedeno, jak spiklenci lapají do svých tenat nevinné hezké mládence, vychovávají z nich zištné homosexuální štětky a pro jistotu je nenápadně obklopují dalšími figurami, které z kluků tahají jejich skryté záměry a dohlížejí, aby se nevymkli. K pojištění vazeb a mlčenlivosti i mladíci jsou členy bratrstva, samozřejmě na nižších stupních hierarchie. V bratrstvu se homosexualita přenáší z otce na syna, se synem sdílí otec nejen homosexualitu, ale dokonce i opotřebovaného milence. K upevnění stálého pocitu latentního nebezpečí vyvěrajícího z organizovaného tajemna je děj trvale podkreslován nevalnou nápodobou mnišského zpěvu.

Vše tedy nasvědčuje tomu, že Everlasting Secret Family byla zamýšlena jako alegorie, která s přitakáním rozvíjí konspirační teorie o řízení světa tajnými společenstvími. Jejich amorálnost, společenská škodlivost a vzájemná kriminální provázanost členů je symbolizována homosexualitou (v Austrálii byl stejnopohlavní styk celostátně dekriminalizován až roku 1994). Mladíkova pragmatická touha po věčném mládí pak symbolizuje snahu spiklenců zajistit si moc a vliv navždy. I zde je políček gayům nepokrytý: jde o zřetelnou odvolávku na Obraz Doriana Graye, dílo Oscara Wilde, který byl kvůli homosexualitě kriminalizován a společensky i existenčně zničen. Podle závěrečných titulků byl film vyroben s podporou vládní agentury Australská filmová komise, nebyl tedy v rozporu s tehdejší vládní politikou a oficiálními postoji. Z pohledu gayů i pohledu obecného ho však lze označit jedním slovem: zavrženíhodný.

Pověsti o mafiích homosexuálů jsou ostatně oblíbeny dodnes, vnucuje se myšlenka, že potom, kdy se antisemitismus totálně diskreditoval tragédiemi dvacátého století, byli do role náhle chybějícího obrazu nepřítele a terče nenávisti vsazeni právě homosexuálové.

Jako světlý moment může zapůsobit vzpomínka na jiné, mnohem lepší uplatnění představitele role Mladíka, Marka Lee. Ten o pár let dříve ztvárnil roli hrdiny velmi zasahujícího filmu Gallipoli (1981), spolu s mladým a tehdy ještě příjemným Mel Gibsonem.

Taková malá sonda do zákulisí vlivných gayů, kteří žijí běžně dvojí životy a vydržují si své zajíčky. Tento se rozhodl, že zůstane věčně mladý a přejde z jedné náruče do druhé a zůstane v rámci jedné rodiny.