The Normal Heart / Stejná srdce (2014)

Dobré řemeslo, dobří herci (pokud ovšem mají prostor něco v rámci schematických figur předvést), ale z každého záběru čiší, jak je vše vykalkulované, jak se tvůrci snažili poslepovat všechny osvědčené, už dávno mnohokrát jinde ozkoušené fígle, aby diváka už zase dostali, ano, i rozsévání zpopelněného nebožtíka do větru... Už jen nechutně prvoplánová hra s vyřazováním telefonních čísel z kartotéky by si zasloužila vydatných pár facek za pohrdání divákem.

Výchovný film k promítání ve školách, to možná ano, i když raději ne. Politická agitka pro ty jednodušší (my máme svaté právo pářit se jak králíci, nic jiného nechceme a nic jiného nás nezajímá, a vy máte neoddiskutovatelnou povinnost platit za následky, a to hned a bez ohledu na náklady a faktickou účelnost), to spíš. Ale právě tím se skutečný, velmi tragický příběh devalvuje, jako ostatně cokoli, čeho se chopí ideologie a politická agitace. Z divácké diskuse na CSFD (homofobní zhovadilosti vynechme, je jich tam nepočítaně, nepochybně i kvůli nerozpačitě agitačnímu pojetí filmu):

• Herecky za pět, příběh za čtyři, ale citově to tlačilo a manipulovalo až moc.
• Od Ryana Murphyho ... bych tak konvenční a vykalkulovaný kus nečekal.
• Scenár zrejme nie je zlý, ale z jeho prevedenia do televíznej podoby srší číry kalkul a vykonštruovanosť na úkor zobrazovanej tématiky, ale v prospech podliezaniu divákovi, snahe ho "vzdelávať" a prinútiť súcitiť s hlavnými aktérmi...
• Tak trochu citová ždímačka o jednom z řady nekonečných bojů.
• toho moralizování a kázání - často až za hranou klišé - bylo prostě moc.

Jak oběti AIDS, tak ostatně i gayové po létech diskriminace i přímé persekuce, by si zasloužili něco skutečně tvůrčího, nikoli taková klišé. A desítky let, která uplynula od propuknutí pandemie, přímo volají po objektivnějším pohledu, nezatíženém osobními válkami a politickými averzemi (či ambicemi) autorů.

Srdcervúci. Pre mňa scéna, kde týpka vynesú vo vreci na odpadky a snažia sa ho narvať do auta bola tak silná, že som neudržala slzy. Neznášam nespravodlivosť nášho sku*veného sveta. A obzvlášť pri takýchto snímkoch mám chuť vraždiť všetkých homofóbov a utláčateľov. A Mark, ten bol proste úžasný!

za mně dobré

U tohoto filmu si cením především toho, čemu se věnuje. Dlouho jsem neměl odvahu se na něj podívat z důvodů, že to na mě přenese hlubokou depresi, ale recenze tady mě přiměly k "odvaze".
Zpracování, herecké výkony, celkový dojem, vše bylo pro mě téměř dokonalé a už jen z úcty ke všem těm obětem a k tomu, že na mě vše vyznělo tak lidsky, nemohu dát jiné známky ...

Silný příběh o rozmachu AIDS/HIV v 80tých letech, vynikající herecké obsazení..přesto bych tento film již podruhé nemusel vidět. Na můj vkus byl film až příliš dlouhý.

U filmů, které zobrazují podobně silné téma, se vždy obávám, že se to zvrhne až do extrému a film bude depresivní a skličující. Naštěstí tohle není ten případ. Film kromě hrozby AIDS, smutku i bezmoci ukazuje i lásku. Lásku mezi Nedem a Felixem, která vydrží až do úplného konce. Jinak skvělé obsazení i herecké výkony. Ruffalo, Roberts a hlavně Matt Bomer byli skvělí. Podle mě výborný film.

Určitě ne bez významu. A říct, si myslím, má pár věcí. pochybuji, že až na pár výjimek máme šajn jak to začalo.
Těžký na skousnutí, ale dramatizaci a lovestory chápu (nemá to být přece jen dokument). Podle mě ale zatím nejlepší film z r.2013/2014.

Zbytečný počin, který už v dnešní době má málo co říci. Svého "Krále" má doba zobrazující vznik AIDS ve filmu "Longtime Companion" (evokace tohoto filmu je zřejmě náhodná) a později snad ještě ve filmu "Philadelphia". Kdo však může tento typ užvaněných amerických filmů a pustí se do přes 2 hodiny trvající nudy, nechť se připraví na proud dialogů a neutuchající koncentrovaný tlak na citovou pilu, ze kterého však jen naprostému naivkovi může ukápnou slza. Ani Julia Roberts bohužel nezachránila podprůměr tohoto počinu plného klišé a moralizování.
A protože tvůrce titulků není od nás, dovolím si kritiku, že tak špatnej překlad včetně technického zpracování na pozitivním vnímání tohoto snímku určitě nepřidá. "Inu... i přes 40 léčeb a tolik informování..." jsem s posledním písmenem, po dlouhém přemlouvání se film dokoukat, zmáčkl "delete".

Výborný film, HBO a Brad Pitt se zase jednou trefili do černého. Snímek natočený ke 30. výročí diagnostikování nemoci AIDS je emotivní, nervydrásající, nicméně citově nevydírá. Narozdíl od stylizovanější minisérie Andělé v Americe pojednávající o stejném tématu (a taktéž natočené podle divadelní hry) je The Normal Heart civilnější a uměřenější, ale nikdy nesklouzne k lacinému moralizování. Po herecké stránce naprosto bez chyby, všichni tu předvádějí bez debat skvělé výkony, hlavně Mark Ruffalo a k mému nadšenému překvapení Taylor Kitsch (nejlepší herecký výkon jeho kariéry); velký potlesk si zaslouží Julia Roberts (po filmu Na dotek zase jednou skvělá civilně pojatá role) a také Matt Bomer jako Ruffalův přítel. Velký podíl na divácké depresi má skladatel Cliff Martinez, hlavně po čas závěrečných titulků. Ačkoliv snímek může budit zdání "pouhého" zobrazení tehdejší doby nepříznivé k LGBT komunitě, má co říci i v dnešní době, kdy se lidé viru HIV bohužel přestali bát.

Z filmu jde cítit určitá zdrženlivost, která zřejmě pramení ze snahy oslovit co nejširší (americké) publikum a moc nepobouřit. Přesto je důležité, že snímek vůbec vznikl v době, kdy se přestáváme bát nákazy a safe sex mnozí považují za přežitek. "I s gumou se to prostě musí umět." Hodně mile mě překvapil věčný romantický milovník Mark Ruffalo, který byl přímo neuvěřitelný a roli zdrženlivého, přesto horlivého aktivisty, jsem mu zcela uvěřil. Julia Roberts dokáže mluvit i se zavřenými ústy a to na ní miluji. Jen jsem měl trochu problém s hezounkem Mattem Bomerem, který tam prostě většinu filmu jen byl.