Théo et Hugo dans le même bateau (2016)

Ta chvíle, ten okamžik. Příběh jednoho vášnivého vzplanutí s fatálními důsledky se sice, alespoň zpočátku, tváří jako výchovná moralita o tom, jak nezodpovědný s nerozvážným přišli k maléru, ale tak, jak přibývá čas na hodinkách a noc se mění v den, je jasné, že v tomhle filmu nejde o to PROČ, ale JAK. Jak to bude dál? Jak se oba muži, Théo a Hugo, vyrovnají s novou situací? Jak se bude vyvíjet jejich vztah? Nezklame jeden druhého? Na žádnou z těch otázek film nedává odpověď, jen naznačuje a nechává diváka, aby sám přemýšlel o tom, jak málo stačí k tomu, aby se změnil život každého z nás. Vedle skvělých hereckých výkonů (Geoffrey Couët a François Nambot) stojí za pozornost samozřejmě úvodní, zhruba dvacetiminutová sekvence z rozžhaveného darkroomu, nevyhýbající se explicitním záběrům anonymní mužské soulože.

Film, jehož děj je tady popsán velice podrobně od jiných mě nezklamal, ale také nijak nenadchl. I když je o nejkrásnějším lidském citu, jaksi mě neulpěl pod kůží, a proto je mé hodnocení jen lehce nadprůměrné. Určitě ale není k zahození.

Film má zajímavou a docela vtipnou stavbu, na úvod hodně dlouhá, možná až moc dlouhá, sekvence z gay-klubu s poměrně vkusně natočenými pornoscénami. A teprve pak následuje příběh o citovém sbližování dvou kluků, kteří se v klubu seznámili a zažili spolu rizikový sex...

Vyjádřím se, podobně jako již i dříve, jakousi statistikou: prvních cca 20 minut tvoří záběry soft/hard porno z temně rudého roomu jakéhosi pařížského lokálu. Následuje osvětová část, s instrukcemi, jak se chovat po proběhlém nechráněném pohlavním styku. Další čas je vyplněn procházkou po pařížských ulicích doprovázenou hloupoučkým tlacháním obou protagonistů. V závěru oba odcházejí s optimismem vstříc optimistickým zítřkům. Předtím však si divák užije delší pohled na penis jednoho z kluků... Nic víc!

I když je děj poněkud přitažen za vlasy, při troše fantazie si lze představit, že by se příběh mohl někdy někde podobně udát. Mám rád, když se ve filmu mísí přirozená nahota s přirozeným chováním osob, ale tady to šlo tak nějak ode zdi ke zdi. Film na mě působí spíš jako kočkopes, z počátku softporno, které se později obrací téměř v intelektuální selanku (pro znalce: "Před úsvitem" či "Před soumrakem" - podobnost zřejmě čiště náhodná). Značná naivita, nějaká ta romantika, možná i (ne)zamýšlený morální apel.... no, krásně se poslouchá ta francouzština.

Romantické drama pro věčné snílky a romatiky o neustálé hrozbě, kterou mnozí podceňují, protože se na ni již neumírá.