Truth (2013)

...keď kráčal s kyticou slnečníc k domu, začala som vnímať o akú TRUTH pôjde. Doporučujem pozerať pre tých, ktorí znesú dávku duševnej temnoty a utrpenia. Charizmatický Sean Paul Lockhart (Caleb) sa zhostil svojej neľahkej role presvedčivo. Môžem tak povedať aj o Rob Morettovi (Jeremy) tušila som, že to bude mať háčik... Aj tak mi bolo smutno na duši, že postava sympatického, vnímavého partnera nie je taký anjel, ako sa na prvý pohľad zdá. O tom však je toto dielo PRAVDA a myslím, že každý z nás má v sebe čierne diery, cez ktoré sa snaží vniknúť temnota do nás. Oceňujem túto snímku, realisticky zobrazili práve tie duševné trhliny. Schopnosť človeka, ako sa vie vysporiadať s démonmi v sebe z nás činí obeť či tyran? Koniec filozofovania, snímka ma oslovila.

Nijak výjimečný film, celkově mě nezaujal, čili po měsíci od shlédnutí jsem zapomněl že jsem jej viděl a o čem byl.

Každopádně příběh a námět jsou zajímavé, čili z tohoto důvodu bych film určitě doporučil.

Pro mě to bylo nečekané, ale nevím, zda si Rob Moretti jako režisér a jedna ze dvou hlavních postav vybral toho správného parťáka Seana aliaz Brenta, jehož roztomilý kukuč mladého a drobného klučíka (s velkým ocáskem) mi jaksi k postavě psychopata, mučitele a vraha moc neseděl, ale jinak doporučuji

Každý má nějakého kostlivce ve skřini, otázka je jen jak velkého ... Caleb měl "naložino" od dětství, ano bral nějaká psychofarmaka, ale jeho současný život vypadal celkem normálně. Otázka je, jak by se vyvíjel, pokud by jeho partner splnil to, co mu sliboval ... Asi i o zápletce se dá říci, že byla realistická, na jedné straně problematický Caleb, kterému se celý život nedostávalo lásky a na druhé straně ženáč, který tají svoji orientaci.
Scény násilí byly možná pro někoho drsnější, nicméně to asi s psychopaty tak bývá. Herecké výkony myslím nebyly špatné, hercům jsem to věřil, i ten pláč ... Sexuální scény byly v kontextu lásky i nenávisti dobře zakomponovány, celkem realisticky a nakonec i dost odvážně a nebyly samoúčelné. Není to film pro nedělní odpoledne, není to asi film pro opakovaná shlédnutí, není to film pro chvíle štěstí ani pro chvíle smutku, ale určitě stojí za shlédnutí. Třeba bude následovat i krátké zamyšlení, jak křehká je někdy hranice mezi láskou a nenávistí a co vše mohou spustit naše činy, nepravdy a lži ... Stojí opravdu za shlédnutí .

Konec klasického příběhu trochu netradiční, ale proč ne. Hlavní hrdina má mé sympatie. Ostatně... jak už je tu zmíněno - lhát se nemá a zahrávat s city už vůbec ne.

Ze začátku to vypadá jako klasický příběh. Jenže pak se ukáže, že jeden je psychopat a druhej zřejmě bisexuál žijící dvojí život. Je evidentní, že to nemůže dopadnout jako v pohádce a myslím, že konec se celkem povedl. Celkově ale nemám touhu si film nechat pro pozdější znovusledování.
Update: Nakonec jsem si ten film nechal :-)

Z romance do pekla. Lhát se nevyplácí a s pomstou je to ještě horší. Tohle je téma filmu. Předchozí dvě jednověté recenze proto tak docela nechápu. Caleb podle mě není psychopat a spodní prádlo může intenzivně vnímat jen divák, kterého příběh nezaujal. Fajn, proč ne? Thriller je takový ošemetný žánr: umění a filozofickou hloubku od něj většinou nečekáme - takových thrillerů, které přesáhnou hranice napínavého příběhu, opravdu moc není.

Co chceme, je poutavý příběh, dramatický zvrat, gradující rytmus a efektní finále. V těchto ohledech na tom Truth není nějak zvlášť špatně: pokud se necháte lapit do úvodní lovestory, čeká vás pak docela strhující vír emocí. A to i přesto, že se vývoj příběhu po brutálním zlomu dá docela dobře předpovídat. Mně se to zkrátka stalo a do filmu jsem se propadl.

Teď se tedy ke svému poklesku veřejně přiznávám a nechávám na vás, jestli se připojíte ke mě nebo k jednovětým kritikům. Obě varianty jsou možné: myslím si ale, že se mezi námi najde dost lidí, kteří při sledování tohoto erotizovaného šílenství zapomenou dojíst popcorn.

A právě ty chci svou recenzí na film upozornit: přátelé, tohle si nesmíte nechat ujít! :-)

Příliš dlouhá reklama na spodní prádlo.

Nemám rád filmy o psychopatech.

P. S.
Pro jistotu jsem se na to (se sebezapřením) podíval ještě jednou, zda opravdu Caleb byl psychopat. Je pravda, že psychicky narušená matka ho už od těhotenství odmítala, v dětství trápila, většinu dětství strávil v sirotčincích, adoptivní otec ho sexuálně zneužíval. Ani potom není divu, že ho to psychicky poznamenalo, v každém případě nikdo jiný než psychopat, když zjistí, že mu druhý člověk lže, ho nespoutá, nepolévá kyselinou, nožem nerýpe v otevřených ranách, nepodřízne jeho nejbližšího a podobně. Obecně snad umělecká díla, která zobrazují duševně vyšinuté lidi, nějaký smysl mají, ale já je v každém případě nemám rád, mně osobně to nic nedá, teda kromě pocitu znechucení. U podobných děl si říkám, zda jejich autoři chtěli divákům (posluchačům, čtenářům, ...) něco důležitého sdělit, nebo si prostě jen užili zobrazení všelijakých krutostí pro ohromení nebo aby ukázali, že to tady ještě nebylo.