Unter der Haut / Pod kůží (2015)

Film se věnuje hlavně manželce a rodině, než onomu muži, který řeší svoji homosexualitu. Při scéně v alpském hotelu, kdy se manželka ptá, co se jejímu muži líbí na mužích, jsem celkem zaplesala. Myslela jsem si, že se zápletka bude ubírat tentokrát jiným směrem, než je u tohohle modelu "muž od rodiny si nabrnkne chlapa" obvykle zvykem. Bohužel se tak nestane. No a to javorový (nebo co to je) listí je sice pěkný, ale co je moc je moc. Na druhou stranu mi ten průběh přijde celkem realistickej.

To se prostě stává, v každé rodině je tohle drama trochu jiné, ale vždy velmi traumatizující. Místy jsem však měl pocit, že režisérka spíše odsuzuje "sobeckost" manželovu a fandí opouštěné ženě, než aby dala více prostoru manželově "obhajobě" a přesvědčivě chápajícímu vyznění celého dramatu. Ještě, že nedochází příliš často k opačnému schématu: chlapské partnerství se po dvaceti letech rozpadá, když jeden z nich zjistí, že je vlastně hetero. To by byl námět na film!!! :-)
Opravuji, doplňuji a omlouvám se za neznalost: "Nijinsky", film ze zdejší nabídky. Hlavní hrdina se po čtyřletém vztahu s partnerem ze vzdoru ožení! Končí v blázinci....

Tento snímek není ničím výjmečný, po filmařské stránce dokonce podprůměrný, ale téma, i když zpracováno v jiných snímcích mnohem lépe (Volný pád, Eine aussergewöhnliche Affäre), je už ze své podstaty zajímavé. Námět nepustí tvůrce do banalit, což je aspekt, který mě u těchto filmů drží. A protože Švýcaři nepatří mezi filmařsky zdatné země a já si vážím každé snahy, je-li myšlena poctivě, rád nad tímto počinem přimhouřím oko.

Další snímek o chlapovi, který si až v pozdějším věku, když už má děti, uvědomí, že ho přitahují muži. Průběh je celkem obvyklý, nic nového film nepřináší. Kameraman se opět snažil být "in", takže některé záběry jsou o ničem, některé je lepší přeskočit, některé jsou nekoukatelné a některé prostě jen zbytečné. Celkově film, který stačí vidět jednou.

Po osmnácti letech manželství objeví Alice, že manžel je gay. Režisérka a scénáristka Claudia Lorenz nám nabízí výhradně ženský pohled na situaci, vše vidíme očima Alice, dokonce ve většině záběrů vidíme hlavně oči Alice, ostatní figury jsou jen ilustrační stafáž a jejich pocity nedůležité. Manžel je na první pohled trapný slaboch (fyzicky zaútočí na dítě, které mu sáhlo na kytaru) a totální idiot (společné rodinné pécéčko je plné homosexuálního materiálu), Claudia Lorenz ovšem dluží vysvětlení, proč si ho tedy tak dokonalá žena brala, přivedla s ním na svět tři děti a vydržela s ním tak dlouho. Pod kůží Alice uvízla režisérka až natolik, že i nový manželův partner je odpudivý, oproti Alici olezlý týpek, a náznak důvěrnosti mezi oběma muži cíleně působí nepříjemně (homofobii lze, jak vidno, schovat i za feminismus). Výslechy všech v jakoukoli dobu dne a za jakékoli situace, zatahování dětí do sporu, manifestační trpitelství, vydírání, alkohol, nedůstojné erotické vnucování se, nic neřešící noc se ženatým mužem, tomu všemu je autory bezvýhradně přitakáno. Rozhodně by se slušelo Alici politovat a přát jí nalezení nové cesty, kvůli zaryté jednostrannosti tvůrců filmu je to ale krajně obtížné.
O vedoucí úloze žen ve společnosti a o právu žen na vše (a právu mužů na nic) nepochybuje Lorenzová ani na vteřinu. Patnáctiletý synek Alice a Franka vzal v kině kamarádku za ruku, nereagovala, kluk hořce pláče, jak se - podle Lorenzové - sluší a patří. Podvolujte se sexistickým prasatům co nejméně a budete šťastné, sděluje Lorenzová svým divačkám. Mezi roky 2003-2015 natočila pět filmů, tento je první celovečerní a je natočen po sedmi letech od posledního krátkého.

Unter der Haut jde pěkně "pod kůži" a nabízí slušně zpracovanou sondu do niter manželů - rodičů tří dětí. Sice snímek, odehrávající se především v jejich vesnickém domku, působí divadelním dojmem...Konečnému výsledku to kupodivu prospělo, protože měnící se kulisy alespoň neodváděly mou pozornost.