Recenzi napsal/a Václav
Typický festivalový snímek filmařských začátečníků. Filmů na téma AIDS není málo, a laťka je tak vysoko, že při snaze zpracovat téma nově nestačí zpracovat je jen "nějak jinak", ale hlavně "dobře jinak". Fatální diagnóza samozřejmě otevře komnaty, které by jinak byly ještě dávno uzavřeny, zvlášť v tomhle věku. Možná to byla knižní předloha a osudy konkrétní osoby (viz dedikaci), co asi tvůrce stáhlo do emocí, které jim znemožnily vyjádřit svá podobenství sdělněji. Takto vedení herci jsou viditelně bezradní, za pozornost ale stojí kamera a dynamický střih. Na IMDB přes silné téma žádné reakce.
Láska dvou kluků se před válkou nevejde do formátu malého amerického města. Místo, aby je to semklo, týrají ty, kdo jsou nejblíž: sami sebe a sami sebe navzájem. Smutné. Některým to vydrží dodnes.
Opravdu rozpačité. Už zas buranské americké maloměsto ničí citlivého městského intelektuála, žádná žumpa není dost smrdutá, aby ho v ní bývalí přátelé a policajti nevymáchali, on však nakonec s pomocí ušlechtilé lesbické advokátky slavně vítězí, a zrádným lumpům už pak zbývá jen údiv, že ani ty morální facky, které jim dluží, jim nedá. Že ten největší homofob se nakonec ukáže být deviantem, je tak samozřejmé, že to ani není zvlášť rozvinuto, bylo to přeci dostatečně vysvětleno v jiných filmech. Základní půdorys je opravdu šílené klišé. Na druhé straně dokonale profesionálně odvedená práce režiséra, kamery i herců. ...
Na izraelský film překvapivě neinvenční, nezajímavé, zbytečné. Pouhé školní cvičení, které nedávalo moc příslibů, Alon po tomto filmu režíroval už jen jeden další, rovněž krátký.
Neuvěřitelné. Film, který dojímá, nepokrytě o to usiluje a přesto (téměř) neuráží, přesto je (téměř) upřímný a (téměř) uvěřitelný. Zvláštní ocenění náleží za výborně zachycené kvokání a kdákání mladé i dospělé ženské drůbeže. A taky za docela realisticky vykreslený gay pár. Kluka, který se Ondřejovi tak líbí, bychom měli někde odchytit, zabalit do škatule, ovázat mašličkou a doručit Ondrovi až domů - za ty výborně přeložené titulky ke spoustě filmů.
Vytěžování církevních pedofilních skandálů je už dost únavné. Zdálo by se mít logiku, že kritizována je právě organizace, která se hlásí k vysokým mravním hodnotám. Kdyby se ale k podobným hodnotám nehlásila i většina jiných organizací pečujících o mládež, kde dochází ke stejným případům - školy, organizace mládeže, zájmové kroužky. Soustředění pozornosti jedním směrem ukazuje spíš, než zájem o ochranu obětí, zájem získat politické body (zvlášť u US filmů je motivace pravolevým bojem téměř neskrývaná), a zejména vysoké odškodné a vysoké honoráře advokátů: hlavně u katolické církve je kde brát, na rozdíl od škol a mládežnických spolků. Právě kvůli jednostrannosti...
Hezké, poetické a přesto uvěřitelné, vnucuje se ale otázka "proč?" - jako scéna ilustrující vztah ve filmu se širšími souvislostmi, to ano, ale z tohohle vane samoúčel. A taky ano. Na WEBu filmu se dočteme, že režisér pracuje pro "nezávislou" produkci erotických filmů, přičemž zjistil, že to není jen heterosexuální porno, co vyžaduje nový přístup, že i gay filmy pro dospělé jsou výzvou ke "zlomení všech pravidel" a předvedení něčeho "nového a krásného". Oba aktéři jsou, dle všeho, skutečným párem, a právě to asi dodává filmu autenticitu. Což samozřejmě otevírá otázku, zda prodávat svou skutečnou lásku filmovým...
Na základě příběhu sedmnáctiletého hrdiny, který hledá místo v gay světě, je vystavěn sled modelových situací, které potkají v patřičném věku asi každého gaye bez ohledu na dobu. Je to dost didaktické, drobet moralizující, film postrádá kloudný děj i jakoukoli aspoň trochu zajímavou zápletku. Jako tvůrce si nejspíš představíme hodnou a šikovnou paní učitelku, která chce vytvořit něco návodného pro své studenty - gaye, ví, jak se dělají dobrá instruktážní videa, avšak nemá páru o tom, jak udělat dobrý film. Ony zobrazené modelové situace jsou ale (aspoň v základu) dost životné, a právě kvůli nim asi i pro současné mladé...
Zastydlá puberta. Hodně dlouho a hodně zastydlá. V tomhle věku by ti lidé jak sůl potřebovali o něco se starat a za něco odpovídat. Do toho ráje vykecávání, fotbalu a nasávání piva najednou vtrhne realita. A je to zlé, moc zlé. Velmi dobrý krátký film, přesně ten typ příběhu, kterému tenhle formát prospívá.
Jongens se pachtivě snaží těžit z úspěchu Letní bouře, avšak naprosto marně. Film bez chuti a zápachu, který může být klidně promítán na školách, aniž by i hodně puritánští rodiče mohli něco namítat. Případně těm hodným lidem, kteří gaye podporují z ideových nebo politických důvodů, kdyby ale viděli reálnější projevy gayské lásky, dostali by psotníček. Kluci jsou docela fajn, kamera se občas snaží, ale jako celek je film sice skvělou přílohou k žádosti o další eurogrant, jinak však jde o promarněnou příležitost.
Jeden z řady francouzských filmů, které jsou mikrosondou do všedního života postav, jež samy nejsou nevšední a neprožívají nevšední věci, a přesto film vyvolá nevšední dojmy a pocity. Vedle vývoje vztahů ústřední trojice středoškoláků, dvou kamarádů a holky jednoho z nich, můžeme sledovat dění v judistickém oddílu, fragmenty života dvou francouzských rodin, bohaté a chudé... Diváci asi - podle recenzí - přehlédli drobný detail, že se Vanessa na začátku zápletky vyptává na Clémentův společenský a majetkový status, a je tedy pravděpodobné, že hlavní příčinou celé zápletky nebyla naivita aktérů, ale Vanessin pragmatický pokus polepšit si; celý řetězec detailů tomu...
Je to tak trochu naruby: filmy většinou dramaticky končí, tenhle dramatem začíná, ne právě šikovně. Netaktně soustrastné a hysterčící postavy kolem Martina neprávem a nevěrohodně vyznívají jako sobečtí necitliví mizerové, tvůrci si tak asi staví můstek k pekelnické pohřební scéně, která je nepravděpodobná a nevkusná. Pak se ale vše zklidňuje, postavy jsou postupně prokreslovány a nabývají kontur, jimž lze věřit, přepísklý začátek přechází v tradičně dobrou a vnímavou severskou filmařinu. Dobrý film o dospívání ve společnosti, která je v leckterém ohledu jiná, než ta naše.
Skupina kamarádů vyráží na weekend do přírody, aby společně prožili rozloučení se svobodou jednoho z nich. Film se napřed tváří evropsky, aby skončil velmi americky, americky v tom téměř nejhorším slova smyslu. Zpočátku pár potrhlých postav, záběrů a situací působí docela hravě, těšíme se, že interakce lidiček různých povah a osudů přinese chytrou legraci. Jenže jak postav přibývá, vidíme, že všechny jsou ke zvýšení komického účinu schematickými karikaturami a humor je víc a víc křečovitý. Někde za polovinou už je po všech nadějích na chytrou zábavu, film se stále víc překlápí do kýče, a jako totální kýč také skončí. Dva...
Moc hezký zimní erotický sen. Má-li to další souvislosti, to netuším, nejsou ale podstatné.
Lenin se kdysi smál, že mu kapitalisti prodají i provaz, na kterém je nakonec oběsí. Příběh pokračuje.
Jednoduchý ale milý nápad, bohužel příliš amatérsky zahráno (představitel gaye je ale o moc přesvědčivější, než druzí dva), zvuk špatně nasnímaný, je to ovšem školní cvičení, jednou všechno jistě půjde líp. Téma by se časem dalo dobře rozvinout.
Zase jedno školní cvičení, tentokrát ale bez těch nejotřepanějších klišé. Šest gayů ve věku 20+ si navzájem vypráví, co jako gayové od dětství prožili. Dobře volené týpky gayů, šikovně vybrané různé typy osobností a mentality. Tvůrci ale dokázali sáhnout jen do vlastní společenské vrstvy. Dost intelektuálština, ale hátéčkům a úplně nezkušeným gayům to může umožnit vhled a vcítění. Povedlo se.
"buzerantsky pseudo art" ... "Hodinu a půl hledím na partu buzerantů, kteří mezi sebou recitují jakési divadlo a občas si dají odporný polibek. ... A kdybych si s tímto filmem mohl vytřít pr..., tak bych to udělal" - díky, přátelé z CSFD, film, který vyvolá takovéhle běsnění homofobů, je už jen proto vynikající. Vojín Romeo je naštěstí výborný nejen proto: je to fikce uvnitř fikce a devadesát minut čirých emocí. Pokud se na něj naladíme, zíráme s užaslým pobavením nad paradoxem, že (a jak) renezanční verše působí při nejprofánnějším dění v tom nejprofánnějším prostředí, přednášeny samými...
Nádherný a precizně udělaný film o krizi středního věku. Pár po devatenáctiletém manželství, okamžiky rozjásané radosti a odkrývání nepoznaného jsou už dávno pryč a těžko ještě něco překvapí, dorůstající děti přinášejí uspokojení i první reálnější problémy, rodiče odcházejí a poprvé se zažije přímý dotek s trudnými okolnostmi konce života. Žádné umělé vzlety ani pády, v zásadě skutečný život, decentní humor odlehčuje některé situace jen natolik, aby film byl sledovatelný. Žádné moralizování ani pokusy o návod na život formou vzorového řešení typizovaných situací. Také nic trudnomyslného: takhle rodina je unavená a usmýkaná, ale pořád dobře funguje. Všichni herci...
"Jít spolu na rande? Ty jsi se zbláznil!" Promilované společné noci, to jistě. Ale sejít se v gay kavárně? Vždyť by mě tam někdo mohl vidět! Ještě jsme na konci devadesátých let, ještě je homofobie aspoň trochu salonfähig, ještě stále má gay film potřebu především prorážet tvrdou krustu nevědomosti a nepochopení. A dělá to hlavně beranidlem velmi vyhroceného dramatického příběhu nebo velmi dojímavé přesladké romance. Také Defying Gravity pracuje s brutálním útokem homofobů a s tragédií, která má ale naštěstí dobrý konec. Také zde se soustavně útočí na divákovy city, naštěstí ale už ne za cenu vysloveného...
