Recenzi napsal/a Václav
Smrt matky, padák v práci, kopačky od přítele a vyhození z jeho bytu, to vše během necelého měsíce. Ten, koho tak deptající nepřízeň osudu potkala stejně, jako hlavní postavu, bude s filmem Brighton snadno rezonovat a třeba v něm najde i útěchu. Kdo se v tak vyhroceném rozpoložení nenachází, bude se jím prokousávat hůř, protože bude neustále zakopávat o patos a teatrálnost. Mohly by potěšit odkazy na klasiku (Austenová, Dickens, Shakespeare...), s tou je ovšem nezbytné nakládat opatrně, protože klasičtí autoři nemohli počítat s tím, že pokud se patos a jevištní deklamace zabírají kamerou zblízka, ba až v detailu, působí...
"Jako sranda dobrý." To si tak asi o této hříčce pomyslíme napoprvé. Kdybychom nad tím přemýšleli dál (což by byl nesmysl), nutně by padla otázka "Kdo bych pak doopravdy byl?"
Skvělá pohádka pro pány vyššího středního věku. Určitě teď budou všichni chodit po ulicích, pozorně se dívat před sebe na chodník a ubude úrazů. Pravda, pohádka jako od Erbena nebo Němcové to není, ale dojmů si divák odnese víc, než ze Zámku a podzámčí a Pana učitele s Divou Bárou dohromady. Je ostatně taky chyba Němcové, že myslela jen na ženskou emancipaci a na gaye kašlala. Byli snad také nějací teplí národní buditelé, ne? Pokud ale divák právě není nastaven na pohádky, zjistí, že jde o pěkně hořký příběh o přátelství muže a ženy, kteří nikdy nemohou být skutečným...
Jiřímu upřímné díky za připomenutí výrazného filmu. Kdysi mne oslovil silou příběhu a hereckých výkonů, nikdy mne ale nenapadlo se k němu vrátit, protože něčeho je v něm příliš: znásilňování. Co se v reálu (a v knize) odehrálo během několika let, je zde soustředěno do pár desítek minut a nabývá to koncentrace obtížně únosné. V jedné divácké reakci na IMDB se píše, že oproti knize, která je zejména zamyšlením Tobyho nad sebou samým, je ve filmu konflikt Dwight-Toby vyhrocen. Vypadá to, že ve snaze uchystat pro diváka atrakci vznikl pokrm překořeněný. A paradoxně, právě přesvědčivost, s níž se De Niro...
Za úšklebek, který mi vyvstal na tváři nad posledním záběrem filmu, se stydím. Falscher Bekenner si úšklebky nezaslouží. Vznikl už před deseti lety, a přesto je v něm už obsažena odpověď na mnohé otázky, které nás napadají nad stavem německé společnosti dnes. V Rusku mívali hoře z rozumu, v Německu mají hoře z blahobytu. Příliš milující, příliš pečující a příliš starostliví postarší rodiče, velmi dobře situovaný střední stav, velmi jasné představy o cestě nejmladšího syna za stejně hezkým středostavovským životem. Příliš bohatá, příliš pečující a příliš usměrňující německá společnost s velmi jasnými společenskými vzory, s příliš pevnými vzorci chování,...
"Jé, to už jsem někde viděl. Ale kdepak někde - všude. A že mu to došlo až na univerzitě?" - to tak diváka nad tímto dílkem napadá asi nejdříve. Krátký film o tom, jak to dopadne, když se nadměrně ambiciózní mladá holka, která zná mužskou sexualitu velmi, velmi jednostranně, pustí do natáčení příběhu procitajícího homosexuála. Nejspíš si z ní nějaký kamarád vystřelil, když jí nějaký takový příběh vyprávěl v hospodě. Řečeno po pohlovsku: zneužívání složitostí gay života nesoudnými holkami by se mělo zakázat. Generálně, celosvětově.
Možná už popáté jsem se k Proře vrátil, a pořád myslím, že je to žhavý kandidát na nejlepší krátký gay film. Bez falešného sentimentu, falešné romantiky, falešných nadějí. Ohromně to připomíná Sommersturm v tom, že vlastně neuvidíme nic mimořádného, nic zvlášť atraktivního, žádné velké emoce, napětí, erotiku, ale že se filmařům podařilo dílku vtisknout atmosféru, cosi... třeba, že tenhle příběh bychom (v tom věku) rádi prožili. Navíc se - oproti Letní bouři - podařilo vyhnout polopatickému závěru i přeci jen poněkud humpoláckému německému humoru. Určitě se na dobrém dojmu podepsalo, že včetně herců jde o práci profesionálů, že se nemuselo...
Film, hlavně v první části, je vynikající. Dá se pochopit, že na portálu o gay filmech je každá záminka ke gay interpretaci využita. V tomto případě spíš jen z nadšení, pro každý náznak homoerotického jednání se dá najít hned několik dalších, přinejmenším stejně pravděpodobných výkladů. Kdybychom už ale na rovnici Ripley=gay přistoupili, pak zdejší nepochybující ovace jsou překvapivé: vždyť pak by v tom příběhu byl gay vykreslen jako parazit, zločinec, patologický jev. Je-li ovšem společnost krmena takovými výplody, je homofobní zcela logicky, a hrůza z homosexuality díky tomu ještě dnes vede i ke zločineckým praktikám, jaké jsou popsány v dokumentu...
Samozřejmě, že už zas uvidíme jemného osamělého chlapce ze střední. A samozřejmě se už zas bude hroutit a plakat. A samozřejmě, jak by se nehroutil a neplakal, když ho - nemůže být jinak - parta obhroublých homofobních spolužáků pošťuchuje. A to dá rozum, že jeden z nich... Oba kluci mají iPhone, ale pokrytec a necita (trochu ale i cita) na něm má samozřejmě vlajku s hvězdami a pruhy. A samozřejmě bude "walking hand in hand", však to natočila cituplná dívka. Ach jo. Pryč s kýčem v teplém filmu!!!
Sebastian je fajn kluk, určitě bychom mu všichni přáli, aby to měl poprvé hezké. Má to ale spíš nehezké, a navíc dost draze vykoupené: do někoho, koho těšilo jen užít si se zajícem, se hloupě zamiluje. Film je natočený výborně a s nezvyklou otevřeností. Cítíme malý závan moralizujícího kázání, hlavní poslání zní ale nejspíš "Ber věci, jak jsou, zázraky se dějí jen v pohádkách. A nenaleť každému hajzlíkovi." Pro začínajícího gaye k nezaplacení.
Ta baba je zralá pro šibenici.
Milé, zdánlivě nadějné, bohužel zoufale naivní. Copak nějaké ty bandy militantních homofobů či bláznivých pámbíčkářů - to všechno na rozkaz zaleze. Ale ti profíci, po staletí trénovaní v pošlapávání svobody. A ty desítky milionů rodin v žigulících... Upřímně řečeno, ukolébávat se takovými naivitami je spíš ke škodě. Obroda může přijít jen zevnitř, ale vůbec se jí nechce - už dlouho...
Nijak světoborné a nijak původní, přesto roztomilé, a režisér zaslouží uznání, že - na rozdíl od mnohých - svůj drobný nápad nepřecenil a vměstnal ho do tří minut.
Dva mladí a hezcí uprchlí námořníci ve fázi největší zamilovanosti, objímají se, otlapkávají, milují, a neustále "řeší". Také jsou ale v tajemném lese, a kolem nich ještě tajemnější figury. Velmi romantická pohádka líčí, jak si dnes někteří z nás představují, že to mohlo vypadat v Anglii před dvěma sty roky. Ty představy jsou hodně vzdálené skutečnosti; tak třeba oba protagonisti nevypadají na tehdejší námořníky, tedy chudinu, ale na současné pěstěné městské kluky, kteří si vypůjčili kostýmy tehdejší anglické střední třídy a vyšli si na výlet do lesa - však jde ale o pohádku. Potíž je, že režisér dostal bláznivý nápad...
Tak chladnou, ošklivou, hloupou a soběstřednou manželku, navíc velmistryni světa v trpitelských pózách, jako má pan architekt, hned tak někdo doma nemá. Nikdo se nemůže divit, že její dotyky při pokusech o sex jsou mu odporné. Samozřejmě, neměl si ji brát, a už vůbec neměl pro svou malou dceru vytvořit domov, proti jehož mrazivosti panují na severním pólu tropy. Každý v jeho situaci by si našel nějaké povyražení jinde, a udělal to i pan architekt. Má rád mladé maso: kolem třiceti, kolem dvaceti, a v závěru i dvanáctileté. Méně obvyklé je, že to maso je klukovské. Téma je...
El sueño de Ibiza může opravdu působit rozpačitě. Více než polovina filmu je de facto expozicí, ponejvíc působí jako propagační film cestovní kanceláře zaměřené na mírně alternativní zákaznictvo. Podstatná sdělení přicházejí až ve druhé části, a divák musí být velmi vstřícný, aby byl ochoten na ně čekat. Rádoby nadpřirozené prvky (třeba zářící dopisy, které doručuje záhadný poslíček od odesilatele D'Estiny) jsou, jednoduše řečeno, trapné, a příběh, který má dost vlastní síly, velmi shazují, vlastně jsou s ním v příkrém rozporu. Přesto to vůbec není film o ničem. Na šikovně vystavěné ústřední trojici můžeme sledovat vývoj různých typů...
Praštěná komedie pro puberťáky, která se nesnaží tvářit, že není praštěnou komedií pro puberťáky. Že bude humor občas vydřený, to naznačují už titulky, a nelžou. U tohohle žánru to ovšem nevadí. Prostě velmi dobře udělaná nenáročná zábava: kdo má na takovou zábavu právě náladu, bude spokojen. Množství záběrů z Prahy vyvolává otázku, zda by starovlastenci z první poloviny devatenáctého století film pochopili, a jestli by tohle svérázné vyslání Prahy do světa ocenili, nebo by je popudilo. Kdyby Davidu Matáskovi bylo umožněno vedle role zlodějíčka zazpívat i něco z repertoáru Orlíku, třeba by je těšilo, že jejich prostinké chápání vlastenectví...
Snímek je vzpomínkou na pařížské studentské bouře z roku 1968, kdy se skupina gay a lesbických mladých snažila prosadit, aby součástí programu byla i emancipace sexuálních menšin. Předáci hnutí byli ale posedlí marxismem, trockismem, maoismem a dalšími ultralevicovými ismy, a G/L záležitostmi se nechtěli diskreditovat pod záminkou, že "pederastie je buržoazní perverze". Nakonec i tento proud do hnutí vplynul, ale spolu s ním v následujících pár málo letech také vyšuměl. Autor v závěru dumá, proč, z čehož vidíme, že i jeho hrdinu potkal osud všech těch účastníků podobných zápasů, kteří uvěřili doopravdy. Jak známo, mnozí tehdejší lídři studentského hnutí prošli...
I když myslíme, že to pro nás není ještě dávno aktuální, vědomí vlastní konečnosti k nám občas dolehne. Většinou díky knihám či dramatickým dílům. Pro autory jde o báječné téma, bez velké námahy mají silný příběh, který osloví každého, a tak jde o téma frekventované. Tak frekventované, že leckdy nevíme, zda má pro nás autor silné sdělení, nebo jen silnou ždímačku na city, která mu dopomůže k silnému honoráři. Teprve během času, když zažijeme odchod svých blízkých, to dokážeme rozlišit. V tomto případě Ozon rozhodně věděl, o čem svůj film točí. Románská blízkost k emocím, která je nám trochu cizí,...
Dvouhodinové nahlédnutí do světa narkomanů, kteří ještě nejsou na dně, nežijí už ale ani ze dne na den, ale od dávky k dávce, a aby na ni měli, dealují drogy, prostituují se a kradou. Občas se i pomilují, jenže je to už jen mechanický sex, skutečné vzrušení přináší pouze droga. Kladněji působí ústřední postava Alexe díky tomu, že herec je mladý a natolik sympatický, že to proniká i nevábnou rolí; ve skutečnosti ani Alexovi nekyne byť jen zrnko naděje. Je obtížné s těmi ztracenci soucítit, a úplně nemožné mít kvůli tomu výčitky svědomí. V anotaci se píše, že aktéři příběhu...
