Recenzi napsal/a Blesk
Originální skládačka šesti povídek o sexuálních touhách a napětí mezi muži, z nichž leckteří by si nejspíš sotvakdy přiznali zájem o stejné pohlaví... Nádherné v nedořečenosti nahozených motivů i díky zvláštnímu humoru obou režisérů.
Nádherný film, dráždivě rafinovaný, výtvarně podmanivý. Zkuste si ho v kterékoliv chvíli zastavit a uvidíte před sebou kompozičně i barevně vycizelovaný obraz. Jednoduchý příběh o nepřímočaré cestě dvou mužů k sobě navzájem, o jejich fyzické touze a opatrném přibližování přerůstá v metaforou o nesnadné pouti člověka k člověku.
Ačkoliv německé gay filmy patří tradičně k těm nejlepším, tentokrát převládá pocit lehounkého zklamání. Love story policajtů Marka a Kaye hodně připomíná Zkrocenou horu, ale v divákovi vyvolává pocit natahované utrápenosti, ba skoro neněmecké ufňukanosti. Herecký výkon představitele Marka je skvělý, zato jeho partner Kay je i přes atraktivní exteriér mdlý a psychologicky matný. Řešit ve filmu pouze zápletku kolem ženatého bisexuála, který váhá, na kterou stranu se dát, mi v dnešní době přijde už trochu málo.
Mým vlastní uším to zní skoro neuvěřitelně, ale film, na nějž jsem byl zvědav a kvůli mému oblíbenci Mattu Damonovi jsem se na něj dokonce velice těšil, mě nudil. Nudil mě tak, že od poloviny jsem si přál, aby to skončilo. Ano, jak psali recenzenti, Michael Dougles je excelentní, Matt se také snaží, ale co naplat, když hlavní hrdina, hudebník Liberace je nesnesitelně protivný, vykroucený narcis, který usiluje jen o to, aby měl mladé milence a aby se topil v přepychu. Nepochopil jsem, proč si režisér vybral zrovna tuto zapomenutou hvězdu amerického šoubyznysu, nemohl jsem přijít na kloub tomu,...
Moc pěkně se na to dívá, skvělý Colin Firth, k tomu jeden mladý sympaťák a jeden ukázkový krasavec ve vedlejších rolích, ale přece jen je to trošku vycucané z prstu. Především nesmyslně implantovaná postava kamarádky hlavního hrdiny v exhibicionistickém pojetí Julianne Moore působí vykalkulovaně a vzhledem k ději zbytečně. Kultivovaná gay-pohádka vhodná i pro většinového diváka.
Pozoruhodné připomenutí tří velkých postav španělské kultury: levicového básníka a dramatika Lorky, zavražděného ve 30. letech 20. století fašisty, dále excentrika a pozéra Dalího a svérázného filmového režiséra Buňuela. Jejich mládí, vzájemně propletené, komplikované vztahy plné homoerotiky tvoří náplň poetického snímku Paula Morrisona. Víc než Pattinson v roli Dalího mě zaujal Javier Beltrán jako ústřední hrdina filmu Lorca. (Malá poznámka k cz. titulkům: nejde o Grenadu, ale andaluskou Granadu, v níž se tragický závěr filmu odehrává.)
Příběh nijak pozoruhodný, dospívající, značně excentrický gay se nesnáší se svou matkou a zároveň ji miluje... Ale originální filmové vidění mladého režiséra, který zároveň hraje hlavní roli, to je něco mimořádného. Skvělá práce s obrazem i zvukem, nečekaně používané detaily, zpomalené sekvence, skvěle načasovaný hudební motiv, to je přímo lahůdka pro milovníka ryzí filmařiny.
Hlavním smolařským hrdinou příběhu je seržant Benson v podání okouzlujícího Ryana O´Neala, policajt, který dostane za úkol společně s kolegou Kerwinem (John Hurt) předstírat homosexuální milenecký pár. Mají za úkol zapadnout do sanfranciské gay-komunity, a dostat se tak na stopu nebezpečného vraha... Skvělá a na svou dobu poměrně odvážná zábava!
Hodně neučesaná alternativa k romantickým Surfařům. Záměrně divoké, přerývané vyprávění s ironickými animovanými vsuvkami. Vadila mi na tom jediná věc, příliš dlouhá a poněkud perverzní hetero-odbočka hlavního hrdiny.
Dva bratříčci se mají od dětství rádi a vydrží jim to až do dospělosti. Oba jsou krásní, takže se na ně hezky dívá, ale filmu přece jen chybí víc napětí a dramatických momentů.
Nečekaně drsná a otevřená, byť do poetického rámce zabalená mozaika ze současného Londýna. Žádná klišé gay-romancí a vlezlých komedií, zato přemíra znepokojujících otázek. Nejsme my, gayové, až příliš ukolebáni sebou samými i pocitem, že žijeme ve vyspělém, tolerantním světě?
Hm, prostě anekdota, která postrádá vtip.
Moc povedený film o vztahu ženatého učitele, otce dvou dětí, k mladému kolegovi. Problém ja nazírán z různých úhlů pohledu: očima hlavního hrdiny, jeho milence, manželky, dětí, kolegů ve škole... Na ústřední gay-pár se moc hezky dívá. Drobná výtka: scén s nepodařeným manželským sexem, mohlo být míň, a těch gay-milostných víc.
Mladý fotograf opožděně hledá vztah k otci, který umírá, ke své sestře, ke svému milenci i sám k sobě. Nenápadný psychologický mini-film.
Xavier Dolan je neuvěřitelný talent, tak mladý, a tak osobitý! Ne, v ději Imaginárních lásek nemá smysl hledat bůhvíjaké poselství, příběh souboje kluka a holky o pozornost nevyzpytatelného idolu vás může dokonce iritovat. Smysl, poselství je v Dolanově filmové estetice, v nádherné práci s obrazem, hudbou, herci.
Originální, byť trochu překomplikovaný příběh gay-porno hvězdy Rickyho je natočený esteticky vytříbeně i s humorem. Debut režiséra (a představitele hlavní role) Marca Filbertiho, který se o pár let později zaskvěl strhujícím, vášnivým filmovým dramatem Il Compleanno (Davidovy narozeniny).
Zajímavé prostředí exotického Tunisu, neotřelý námět o vztahu dobře situovaného architekta k přitažlivému tuniskému sluhovi Bilalovi, jedna drsná a jedna něžná erotická scéna. Vše ostatní už je spíš zklamání: nabízející se konflikty jsou zameteny pod koberec, srážka klutur se nekoná, chápající matka v podání legendární C. Cardinale působí se svým náhlým prozřením a tolerancí nevěrohodně. Myslím, že v reálu by se vše odehrávalo zcela jinak, mnohem méně růžově.
Krátký film o nesmělém milostném sblížení dvou mladičkých kluků má v sobě poezii všedního dne, a hlavně hrdiny z masa a krve, žádné ukázkové manekýny. Zdánlivě nenápadný, ale moc povedený snímek.
Esteticky vytříbený film o lásce, o hledání své "druhé poloviny", o dvou vztazích, které takřka paralelně prožívá mladičký Mexičan. Krásná hudba, krásní kluci, výtečné erotické scény, velmi pomalé tempo vyprávění. Nic pro příznivce klipové zkratky a akce.
