Recenzi napsal/a petr12
Docela jsem se těšil na způsob, jakým zapracují do děje netradiční námět. Zda po počátku sklouznou k osvědčeným postupům a nebo budou více odvážnější a půjdou do experimentu. Výsledek byl polovičatý. U postavy nerda se mi líbil převod sociálních vzorců do počítačové, pro něho srozumitelnější, mluvy. Trochu jsem se pral s faktem, že u osoby s očividnou poruchou autistického spektra došlo ke změně zažitých návyků, kterých by v reálném světě nebyl schopný. V případě oblíbeného kluka došlo typicky hned v počátku ke změně chování o 180 stupňů. Typově kluci odpovídali svým rolím a stereotypům. Jako kdyby se v reálu přitahovaly...
Další filipínský snímek vracející se do období Marcosovy diktatury, během které probíhal ozbrojený konflikt mezi soudruhy a státními ozbrojenými složkami. Hlavní iniciátorkou - badatelkou je učitelka snažící se zjistit příčinu masakru týkajícího se částečně i ji samotné a něco z minulosti jejího otce, od kterého ji odřízla v dětství její matka, která i přes počáteční opodstatněné pochybnosti, nedokázala přijmout fakt, že její manžel miluje svého spolubojovníka. Postupným odkrýváním nových skutečností si děj udržel solidní napětí. Nechyběl punc opravdovosti i přes několik úsměvných pasáží, tak typických pro asijskou produkci. V součtu se jednalo o velice příjemný divácký zážitek.
Je potřeba bourat hradby mlčenlivosti a odvracení zraku. Mám však stále častěji pocit, že se je snaží tvůrci narušit se slovníkem v ruce. Ten je fajn při přednáškách. I v tomto případě byl spíše kontraproduktivní. Místy zbytečně detailní popis (vysvětlení) působil kontraproduktivně. Výsledek tak připomínal onu zmíněnou přednášku. Chápu záměr, ale...
Přidat "pouhému" prodávání vlastního těla i umělecký rozměr mi přišlo zpočátku zajímavé. I zvolená forma divadelního zpracování mě oslovila. Filmu však chyběly další rozměry - opravdovost a hlavně oduševnělost. Výsledek byl příliš "Světácky" a hodně plochý.
Vztahové drama snažící se definovat partnerský trojúhelník pouze dvěma vrcholy místo třemi. Ke konci nedochází ke spojení, nalezení konsenzu, ale rozložení na jednotlivé úsečky.
Podivný mix tajemství, čarodějnictví, posedlosti a tmářství v jednom balíčku. Když ho nerozbalíte, tak o moc nepřijdete.
Setkání dvou samců u regálu s levnými knížkami by zřejmě skončilo, jako všechny předešlé Benovy úlety, pouze rychlovkou, kdyby nebylo Samova zdravotního handicapu. K němu se později přidal bohužel typicky černošský pocit utlačování a nedocenění, kvůli kterému musel v bělošské společnosti makat tvrději, než kolegové. Byli nuceni si tedy najít jiný způsob, jak čas bez sexu naplnit, aby se po místnosti nerozprostřelo trapné ticho. Velice pomalu se začali sobě navzájem otevírat, poznávat nejbližší a přátele. Během jednoho z mnoha rozhovorů vyplavalo na povrch Benovo trauma z dětství, které se konečně rozhodl, včetně jiných psychosomatických potíží, řešit. I Sam měl pár...
Dobová výpověď o židovském odboji, nedůvěře vůči Arabům a touze se vymanit z britské nadvlády zprostředkovaná skrze pětici kluků bez vyhrazených mantinelů, hrajících si na dospělé. Velice okrajově řešený gay vztah Žida s Arabem měl zřejmě ukázat na jeden z mnoha problémů, který členové odboje také řešili.
Kombinace hraného filmu s výpověďmi přeživších jsou výbornou formou, jak nenásilně přiblížit divákům popisovanou dobu, událost. Sice se značným zpožděním, ale aspoň v případě Spojeného království, jde stále cítit stud za stíhání homosexuálů v polovině minulého století. Nabízí se mi paralela se šumperskými hony na čarodějnice, při kterých také stačilo pouhé nařčení k upálení.
Katolické Portugalsko konce osmdesátých let není ani Japonskem, natož Hong Kongem. K rozuzlení vztahového propletence je důležité si všímat různých indícií, třeba jen drobných náznaků, které však někdy mohou vyznít dvojsmyslně. Prázdná místa ve skládačce vyplňoval a ve finále třeba i pochopil. Za tu "námahu" to stálo.
Svým způsobem obdivuji lidi, kteří jsou schopni se zformovat a bojovat za společnou věc. Docela Jsme fér věřím jejich (počáteční) dobrý úmysl. Jenže jsem měl pocit, že je to klasické "O nás, bez nás". Queer komunita je tu prezentována jako jednolitá barevná masa čelící tmářským zástupcům toužícím po zachování definice tradičního manželství. To často nenaplňuje funkci, kterou by mělo plnit, ale jde o "jistotu" kterou nechtějí sdílet s "ostatními" a samotné heslo "manželství pro všechny" je musí zákonitě dráždit díky nejednoznačnému vyznění. Stejně jako několik desítek pohlaví. Možná ale jen koresponduje s neschopností definovat vlastní komunitu a za LGBT doplňujeme...
Zda se jedná o ojedinělý počin, či návrat k natáčení BL produkce v pevninské Číně, nevím, ale s chutí jsem se nejen podíval, ale hlavně zaposlouchal, do tohoto seriálu. Ten pracuje s osvědčenými atributy dané kategorie. Výsledkem jsou rohlíky v obchodě, které pozřeme, ukojíme momentální hlad, ale díky fádní chuti na ně vzápětí zapomeneme. Chybí jim totiž něco navíc. V tomto případě jsem ale rád i za kus obyčejného pečiva.
...Když forma zvítězí nad obsahem. Artově laděný snímek pracující až příliš s detaily. Zoomující kamerou, světlem, stíny a hlavně hudbou, která místy přehlušuje děj samotný. Ten se veze na vlně potlačované, postupně odkrývající se minulosti, ovlivňující současnost. Nabízí vnitřní souboj toho, kdo má mít na situací, vzhledem k vyššímu věku kontrolu, se ztělesněním své první, tragicky končící mladické lásky. No a konec...Jen umocní dosavadní emočně vypjatou zápletku.
Na první pohled klasický milostných příběh o přátelství a partnerství se věnuje otázce neopětované lásky. Na jedné straně její přemíra dusí protějšek a nedostatek naopak frustruje. Snaží se ukázat, proč některé vztahy (ne)fungují i když na první pohled působí harmonicky, hlavně vůči okolí. Nabízí však více otázek než odpovědí.
Létem provoněná vzpomínka na dobu, kdy se z přátelství stala láska - ve zrychlené verzi.
Sympatický počin se silným environmentálním nábojem, který by měl v první řadě vzdělávat v základních ekologických otázkách. Do rolí propagátorů zvolili 3 pohledné protagonisty, kteří působili hodně zdrženlivě a uměle. Vztahová linka doplňovala hlavní myšlenku. Výsledek byl kupodivu koukatelný.
Bromance plná násilí, která vyžaduje silný žaludek při sledování akčních scén, nabízí netradiční pohled na pevné pouto mezi dvěma kamarády z nichž jeden žárlí na přítelkyni toho druhého. Dokázání si síly přátelství má různé podoby, zde bylo zvoleno vyrovnání se v bojové oblasti. Zpracování působí realisticky, včetně hereckých výkonů. Mile mě překvapil závěr.
Partneři řeší po streetballu otázku, zda je maskulinní sport, jakým bezesporu profesionální basketbal je, schopen přijmout vyoutovaného hráče, aby se nestal začátek slibné kariéry zároveň i jeho koncem. Závěr dává určitou naději. Spíše ale jde o klasický případ, kdy přání je otcem myšlenky. Tak daleko bohužel ještě nejsme.
"Holky", opravdu neexistují jen dvě kategorie mužů - otevření gayové a ti, kterým vykouřením ukážete "pravou cestu". Heterosexuálové existují, ale pohybují se často v jiných sociálních skupinách. Příběh je jednoduchý. Procházkou po Castru a obrážením klubů hledá Leo svoji "životní lásku" v doprovodu svého věčně sjetého kamaráda Donnieho a jeho hetero trenéra. Sice se mise nezdaří dle jeho očekávání, ale na konec odjíždí s překvapivým poznáním.
