Recenzi napsal/a petr12

Edukativní video o hledání opravdové lásky v době sociálních sítí. Vypravěč provádějící dějem je hodně upovídaný, místy vtipný, občas veršující. Otevřený závěr jen dokazuje, že nejdůležitější je vypíchnutí několika úskalí spojených se seznamování se v dnešní době.

Při sledování jsem, navzdory scénáři, "cítil" kostelní zatuchlost, kterou lehce vyvětral Jasonův synovec Billy. Éterická bytost s jasným posláním. I přes tento světlý bod na mě stále padala nepříjemná úzkost negativně ovlivňující celkový dojem při sledování.

Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. I když si to Antonio přeje a zadaný Luca vysílá falešné signály přiživující naději. Komedie? Haha. Drama? Ano - vztahové. Typicky italsky komplikované, ale plné jižanské pospolitosti.

Originální způsob střídání vypravěčů na pozadí, nedává moc prostoru k odpoutání se od děje. Vyžaduje divákovu vyšší míru koncentrace. Místy je to docela vyčerpávající. Přispívá k tomu i vztahové proplétání jednotlivých postav, které nezřídka končí intimnostmi. Ty jsou zobrazeny většinou decentně. Až na sedmihlavou penisovou medůzu. Shodou okolností je většina chlapů na chlapy. Pochmurnou náladu umocňuje nevlídné počasí a hodně úmrtí. Je to zkrátka něco jiného.

Typický zástupce pohádek pro hodné a zároveň nepolíbené gaye. Proč se občas nezasnít o outsiderovi, který k princi přišel?

Throuple je především o vzájemné (ne)komunikaci při hledání nejlepší formy soužití tří gay chlapů. Paralelně i lesbického páru. V samotném závěru zjišťují, že je v jednoduchosti síla. Pokud jste ochotni nechat na sebe vylít kýbl sra.ček a neustále se v nich, společně s hlavními hrdiny, plácat, tak vítejte v klubu.

Alex se po nenadálém zkrachování vztahu vrátil z NY k rodině na Floridu. Pomocí tátovy staré kamery začal natáčet střípky ze svého života. Zcela frustrovaný z opakovaných neúspěchů, aniž by se snažil o opak, si domluvil přes Tindr se(x)tkání s Chrisem v přírodě. Pravidelnější setkávání a budování jednostranného partnerského vztahu vedlo k dalšímu nemilému procitnutí. K hlubšímu zamyšlení jak dál se svým životem, mu poskytl pobyt v koupelně během zuřícího hurikánu. Možná i díky kameře film působil jako uvěřitelný záznam (dokument) ze života zastydlého teenagera, který potřeboval dospět.

Tortu je...pomalý, neohrabaný, těžkopádný "želví samec", který má obrovské štěstí na lidi ve svém okolí. Přesto není se svým životem moc spokojený. Je milován. Dokáže však city plně opětovat? Touží po pořádné výzvě, kterou nalézá až u (gay) strýce ve Francii. Vztahy se vzájemně proplétají a zase rozplétají. V samotném závěru musí učinit rozhodující rozhodnutí. David Chappell je nejslabším článkem celého hereckého řetězce. Přitom vzhledem k jeho postavě se dá mnohé tolerovat, ale ne téměř strojové odříkávání textů. Až na pár levných písniček jsem si letní dobrodružství užíval.

U snímků vystavěných na déjà vu je důležité časování. Když zjistíte spouštěč časové smyčky při druhém opakování a autoři vás "natahují" dalších 20 minut, nesmí se divit upadajícímu zájmu. Ten se naštěstí lehce zvedl při rozkrývání souvislostí. Pozornost jsem tedy částečně zaměřil na zkoumání anatomie/sexuality obou spolubydlících. Samotný závěr? WTF?

Ai se kvůli incidentu, vyvoleným zřejmě matčiným příkazem oženit se s biologickou ženou, vrátil z Kanady, na otcův příkaz, do Thajska. Jeho chmury rázem zahnal Nhai sesedající z motorového oře, který jakoby vypadl z oka nevlastního otce - Nan-a. Společného mohli mít třeba...pánského kadeřníka? Rozehrál se rázem kolotoč Ai-ova nadbíhání, poháněného chtíčem a Nhai-ova odmítání. Sázka na erotično s věkově "problémovým" hercem, byla hodně špatnou volbou. Nebo mohlo jít o záminku ospravedlňující totální topornost? Naštěstí jejich vztah pomáhaly tmelit Ai-ovy schopnosti. Vaření - míchat vařečkou v hrnci by mu šlo. Hra - nejen na thajské tradiční...

Promyšlený, propracovaný a procítěně zahraný seriál. 3 hlavní pro, která mě oslovila/ohromila. Jde vidět, že i v tzv. úsporném režimu, lze natočit plnohodnotný seriál rovnající se, nebo i převyšující, nejednu produkci s vyšším rozpočtem.

Jeden z těch nízkorozpočtových projektů, kterým chyběly prostředky i na solidní komparz. Výsledek tak působil dost "papundeklově" a neosobně. Zřejmě se producenti utvrdili ve faktu, že mladí, pěkní a téměř sterilně čistí herci, stačí cílové divácké skupině k pocitu štěstí a naplnění. Postava zřídka zkoušejícího kytaristy Kim Min Jae-a jako jediná prošla znatelným vývojem. Yoon Chan v roli plyšového hafana působil nedospěle. Byl však hlavním hybatelem děje díky své dětinské naivitě. Jung Woo Hyuk byl pověstným třetím do páru.

Junior, vzhlížející na vysoké škole ke svému (nejen) hereckému idolovi, dostává šanci si s ním zahrát, po pár letech, hlavní roli v BL seriálu. Díky svému nízkému sebevědomí, rozdílnému postavení...si ani nedovolí pomyslet, že by náznaky protějšku mohly znamenat projevy náklonnosti. Další variace na téma přitahujících se dvou rozdílných bytostí. Ovšem...s pověstným, nepopsatelným, faktorem X. Nadchlo mě vzájemné souznění, přitom mě některé projevy dost iritovaly. Kluci byli neuvěřitelně uvěřitelní.

Oba páry hrály tzv. hlavní housle a nepřišlo mi, že by jednomu byl dávan prostor, na úkor druhého. Díky diametricky rozdílnému pojetí budování vztahů, mohli klidně tvůrci oslovit širší publikum. Pár, který posouval vztah především během školních hereckých etud, působil živelně. Obě postavy byly dle mého ale špatně napsané, tomu odpovídalo i herecké pojetí. Jung Lee Won většinu doby vyloženě hysterčil. Kim Ji Oh si ho s gustem vychutnával. Vzájemné počáteční nevraživosti jsem nevěřil. Jednalo se spíše od samého počátku o neohrabané námluvy dvou kohoutů. Odklad brýlí signalizující tání ledů, mi přišel úsměvný. Daleko více se...

Bear Gryll se stal pojmem v oboru dovedností potřebných k přežití především v nehostinných podmínkách. Je i hlavní tváří a hostitelem této dovednostně zábavné soutěžní série. Někomu může přijít, že se propůjčil k laciné komerci. Jeho jméno je ale zároveň i značkou a jistou zárukou kvality. Soutěžící jsou především namistrovaní Američané. V rámci rasové vyváženiosti mu parťáka dělá komik, kterého účinkující neznají. Oprávněně. Celou dobu byl trapný. Ale jo, občas jsem soutěžícím držel pěsti a jindy jsem se docela nasmál.

Jijokorejci jsou "naprogramovaní" na výkon. Pro nějakých 70% jsou peníze hlavním smyslem života. V této kategorii jsou světovými premianty. Od mládí se učí ve škole, soukromě se doučují. Plný počet v testech totiž nemusí automaticky znamenat nejlepší hodnocení. Důležitá je i rychlost. Postava otce tak vlastně odhaluje jinak kašírovanou realitu. Na kamarády většinou nemají čas v tak nabitém časovém rozvrhu. Zajít si na jedno, dvě, tři...?Není čas a s kým. Účast ve školních klubech se dá aspoň zužitkovat v CV. Samotné randění je také pro nás méně pochopitelné. Samé slavení výročí, které klukům "leze do peněz". Holčičí závislost na rychlých...

Šedá barva z názvu trefně koresponduje s dějem, který není bílý, ale vyloženě ani černý. S jiskřičkou naděje v samém závěru. Citlivým divákům může způsobit chmury na duši. Komplikované rodinné vztahy, vysoké pracovní nasazení v oboru, který nepatří mezi atraktivní pro zpracování, nedostatek peněz a především problematičtí otcové. Mnoho otázek. Ale odpověď, proč třeba Cha Soo Hyuk v otcových očích selhal, chybí. Kluci to zahráli vzhledem ke scénáři, ve kterém je Cha Soo Hyuk spíše pasivní, přesvědčivě. Souhlasím, že hudba, ze které tak trochu mrazí, perfektně zapadá.

Milá romance mezi dvěma kamarády z dětství, jejichž vztah přerušený během středoškolských studií, přirozeně navázal během společného vysokoškolského soužití. Zatímco všemi oblíbený Tanaka Kazuhito veřejně projevil své city, Natsukawa Ryota si je nejprve musel sám v sobě ujasnit a následně se poprat s nízkým sebevědomím bránícím v jejich vyjádření. Pomalu plynoucí děj příjemně narušovala, téměř z letargie, ústřední píseň, znějící jakoby zrychleně. Typově mi kluci zpočátku k sobě moc neseděli. Ale postupem času jsem jim uvěřil.

Mile mě překvapil živelný vpád Jung Ki Sub-a do děje v samotném počátku. Vytvořil ideální protiklad k zasmušilému a v knihách ponořenému Kim Jin Woo-ovi. Druhý pár tvořil jen "podpůrnou" funkci. Tzv. do počtu. Škoda. Počáteční energetický příval se postupně měnil v klidnou sílu přemýšlení nad životními postoji a vnímání vlastních (po)citů.

Pocit, že měl Mew Suppasit Jongcheveevat zrovna krátké okno mezi dvěma natáčeními a tak mu ušili rychle low cost projekt na míru, ve mně přetrvává i několik dní po zhlédnutí poslední epizody. Koncept se mi líbil. O fóbiích si ale nenastudovavali ani základní formace a doufali, že skalním fanynkám bude stačit jen jejich idol na obrazovce. Problém nebyl ani tak v samotném scénáři, ale pojetí a hlavně vedení hlavního hrdiny.