Recenzi napsal/a petr12
Během masových nepokojů v ulicích Paříže probíhalo v laciném hotýlku vyšetřování sledující podezřelou dvojici určitě se chystající spáchat nějaký trestný čin. Tedy podle podezíravé manažerky. V kontrastu k ní blonďatá recepční oněm záhadným Italům zcela zobala z rukou díky malému počátečnímu flirtu. Na ploše něco málo přes hodinu trvajícího snímku se odehrála tak strašná fraška a parodie na několik žánrů, že by se za ni nemusel stydět snad jen ochotnický spolek z Horní Dolní.
Další zářez na pažbě low costové produkce přináší jediné pozitivum oproti svým konkurentům. Snahu pojmout problematiku kolem COVID-19 z odbornějšího hlediska. Vzhledem ke způsobu zpracování jde však spíše o medvědí službu.
Jedním slovem - OPLODŇOVÁK.
Kolekci letošních vánočních snímků se kromě tradičních televizních produkcí rozhodl rozšířit i Jorge Ameer. Ostřílený matador, jehož umělecké počátky sahají až do roku 1994. Očekával bych tedy vyšší roveň, než jaká mi byla naservírovaná. Jedná se totiž jen o klasickou "bytovou produkci" tak typickou pro partu nadšenců točících pro sociální sítě s minimální diváckým zájmem. Stopáž je neúměrně dlouhá vzhledem k minimu děje, který získá na dynamice až v samotném závěru. Pozitivní jsou snad jen pohnutky hlavních hrdinů.
Když se brusiči dostane do rukou nevzhledný nerost, dokáže z něho svým umem zhotovit obdivuhodné dílo. V tomto případě, snad i díky nezkušenosti, došlo k zásahu, který výsledný produkt znehodnotil a určil k umístění na dně šuplíku. Přitom měl k dispozici všechny potřebné nástroje.
Solidně zpracovaný pohled na vztah dvou kluků, kteří nedokáží žít spolu, ale ani bez sebe.
Pinoy gay produkce v poslední době slušně plní prázdné žaludky rychlých strávníků požadujících stále nové a nové "kulinářské" zážitky. Je smutné, že kvalita celé ty roky v lepším případě stagnuje a kromě vůně dálek nabízí maximálně odhalující se svalnaté mladíky, zajímavé prostředí a tuctové scénáře.
Zcela nekoncepční triptych o průběhu lidského života, který působí jako kdyby jednotlivé scény režisér poházel po stole a ani do závěrečných titulků se mu je nepodařilo poskládat do smysluplného díla.
Forma vysoce převyšuje obsah, který by při civilnějším zpracování mohl oslovit i jiné, než vysoce artově založené publikum.
Tchajwanské snímky pro mě osobně mají v sobě ukryté zvláštní kouzlo. Snoubí v sobě asijskou exotičnost se západními hodnotami. A hlavně dokáží prostoupit do mého nitra.
V rámci odpočítávání do Štědrého večera Hallmark natočil podle osvědčených a léty prověřených postupů další vánoční snímek. Tradiční rovnici obohatil o gay pár řešící adopci, tímto si splnil úkol ozvláštnit nudnou předvídatelnou klasiku.
Colm je ten typ chlapa, který se nechával pouze unášet životem. Jednoho dne však jeho loďka začala nabírat vodu a se zvyšující se vodní hladinou se musel chopit vesla. Namířil si to bohužel do zcela neprobádaných vod, ve kterých lovil mladý rybář. Ten mu nabídl pomoc, za kterou si ale nechal slušně zaplatit. Kromě peněz mu Colen ale přihodil i ranec lásky, kterou udusil nejen vztah s klukem na prodej, ale i vlastní rodinou.
Kontroverzní snímek, který je těžko zařaditelný na stupnici tvrdosti erotických scén. V místě vzniku zřejmě spadne do kategorie hard. Já ho vnímal spíše jako soft díky zakrytým genitáliím.
Vzdát hold velikánům své doby by mělo být dopřáno především mistrům oboru a ne ochotníkům z malé scény, kteří se utápí ve vlastních emocích a přehnaných gestech.
Další z gay dárků pod vánočním stromem. Hezky zabalený, převázaný krásnou stuhou. Uvnitř bohužel byli dva plastoví Kenové zabalení ve spoustě vaty.
Jeden ze zástupců klasické televizní tvorby Lifetime začal reflektovat společenskou poptávku a zařadil do své produkce vánoční gay romanci. Udělal to tím nejlepším možným způsobem, pouhým zaměněním postav, bez zbytečných výstředností a výstřelků. Výsledek působí uvolněně a celkem přirozeně.
Během sledování jsem si připadal jako při listování dětskou knížkou, ze které předčítají po večerech rodiče svým ratolestem. Obrázky doplňuje jednoduchý text. Nechybí dobrý konec a jedno či více ponaučení. Oh, Mando! je zkrátka taková pestrobarevná pohádka, na kterou se hezky kouká.
Deepa Mehta dokázala pomocí zakázaného vztahu dvou kluků věrohodně zprostředkovat divákům napětí mezi Tamily a Sinhálci přetrvávající do současnosti, kdy na Srí Lance vládne křehký mír. Mám pocit, že gay linka tvořila spíše takové pomyslné beranidlo do festivalového světa a mezi akademiky udílející ocenění.
Agnieszka Holland je pro své příznivce určitě sázkou na jistotu. Dokáže z látky vytěžit maximum a ještě zabalit do vizuálně zajímavého hávu. Své herce dokáže pevně vést. I zde si vybrala pozoruhodné a přitom neotřepané téma léčitele - šarlatána. Nechyběla odpovídající atmosféra několika období, ve kterých se příběh odehrává. Tíživosti přidala i vhodně zvolená hudba. K výkonům obou pánů nemám co dodat. Josef se však bohužel jen párkrát mihl. Měl jsem ale pocit, že sleduji rozměrově ořezanou kopii. Chyběly mi širší záběry a mnohé detaily působily spíše jen na vyplnění dlouhé stopáže, která je ale zřejmě nutná pro zařazení do...
Eytan Fox natočil další snímek, jehož děj vystavěl na vzájemných konfrontacích - mládí se "stářím", neukotvenosti s pevně zajetými kolejemi. Bohužel i na herecké nepolíbenosti s vyzrálým hereckým projevem. Právě začátečník Niv Nissim se mi jevil nejslabším článkem jinak silného řetězce. Dovedu si ho představit spíše na titulní stránce nějakého módního časopisu, než před kamerou.
