Recenzi napsal/a petr12
Další romantické drama, tentokráte odehrávající se v přeplněných celách filipínského vězení, líčí život za zdmi jako selanku s jasně danými pravidly nutnými pro bezproblémový chod zařízení. Při jejich porušení viníci dostávají na zadek. I zde se rodí romantický vztah, který po opuštění uzavřeného světa již bohužel není sledován. Následuje jen touha po odplatě.
One woman show Jacki Weaver - dámy, kterou si musíte zamilovat. Je to pohádka o otevřené mateřské náruči, která se rozhodla zachránit všechny z okolí svého zesnulého syna, kterému nedokázala díky odloučení pomoci.
Krátká exkurze do filipínského horského města Bagio v jehož hotelu a na stejném patře se ubytují "shodou náhod" postupně všichni hlavní hrdinové. Děj se hodně vleče a graduje, jak je častým zvykem, až na konci.
Parvis je gay s perskými kořeny a německým pasem. Sourozenci Banafshe (ona) a Amon (on) by rádi zakotvili natrvalo v Německu. Díky hrozící deportaci reálně hrozí, že se oba brzy rozdělí. Až tak nezajímá hlavní dějová linka tvořící obrážení různých večírků mou pozornost hlavně upoutal kontrast vycházející z Parvisovy životní jistoty, kterou mu rodiče vybudovali a s tím spojenou pohodlností a citovou plochostí v protikladu s obrovskou nejistotou sourozenců, kteří chtějí i nadále zůstat spolu a Amonovým nevyrovnáním se s odlišnou orientací.
Pestrobarevné prostředí v kontrastu s dějovou a hereckou šedí působí kontrastně, pro někoho snad i zajímavě. V kombinaci s místy až ohlušujícím ruchem pulzujícího města, se stal snímek pro mě hůře stravitelným.
Aktivistický pohled na uprchlickou tematiku v některých divácích zbytečně jen přiživí předsudky pojící se s touto problematikou. Bílý, dobře situovaný, citově prázdný, běloch, rozjíždí projekt na záchranu běžence, do kterého se na první pohled skrze webkameru zamilovává. V rámci boje za "dobrou věc" zkouší nejprve legální prostředky, později se uchyluje k právnické lsti. Neziskové organizace jistě dostaly zdarma kopii k propagaci.
Mnohé filmy vznikají jen kvůli nutnosti rozpustit prostředky z různých kinematografických fondů. Ze stejného důvodu zřejmě vznikl i tento film, který je vlastně docela o ničem. Neřízená střela Diane potkala během mise ve jménu učinění "správné věci" chlápka, který se rozhodl její trajektorii pozměnit. Toť vše.
Při sledování bude hodně záležet na úhlu pohledu. Pokud se zahledíte na film optikou heteráka s pár pivy v sobě, budete se náramně bavit na účet roztodivných a pitvořících se gay postav. Ale jestli jste gay bojující za rovnoprávnost, máte právo být dotčeni. První část jsem se opět divil, co vše lze natočit. Ale vzal jsem nakonec Divos! na milost a dokoukal jsem se do konce bez kroucení hlavou.
Sám si pamatuji na šok, který jsem zažil při poslechu vlastního hlasu ze záznamu. Dokázal jsem se tedy vcítit do Davidovy kůže. Jen jsem neměl a nemám potřebu ho měnit, jelikož mě charakterizuje. Stejně jako chůze a několik dalších znaků.
Yaoi je jako péčko. Jednoduchý, šablonovitý děj, ve kterém se mění v lepším případě hlavní aktéři. Nemá ambici diváky zbytečně překvapovat. The Shipper se ale rozhodl zavedené mantinely značně rozšířit. Děj je docela košatý, vývoj méně předvídatelný, bohužel i na úkor logické návaznosti. Místy jsem měl však pocit, že se autoři zalekli vysokých ambicí a zatáhli za ruční brzdu pro uklidnění zčeřených vod, aby se však záhy zase rozjeli.
Tvůrci by si na začátku měli ujasnit cílovou skupinu, pro kterou dané dílo budou točit. Očividná snaha pojmout problematiku počátku 2. světové války komplexně způsobila mnoho dějových faulů (Vycházejících z neznalosti nebo snad přímo snahy "přepsat dějiny"?), které jim neodpustí diváci se základními znalostmi reálií. Romantiky mohou odradit válečné scény a nevyzrálost hlavního hrdiny Harryho korespondující s toporným hereckým projevem Jonaha Hauer-Kinga. Ostatním kolegům nemám co vytknout. Právě oni byli těmi, kteří mě přiměli se na seriál dodívat.
Je smutné sledovat revoluci, ve které nejde o narovnání poměrů, ale o živení uměle vytvořených konstrukcí postavených z nudy a blahobytu lidmi, kteří v době, kdy stálo za něco bojovat, seděli skrčení v koutku, přikládali ruku k dílu max. mlácením prázdné slámy v soukromí a nebo byli teprve v "plánu". Levičáky znuděnými výdobytky kapitalismu, experimentujícími se socialismem, který za bývalou železnou oponou nevyšel dle očekávání. V přesvědčení, že oni to udělají lépe. Výstřední společnost bohužel dokonale vystihuje tento vývoj vytvářející nové a mnohdy nepřekonatelné příkopy mezi lidmi díky agresivnímu prosazování těch "jediných správných" názorů provázejícími ignorací názorů protistrany a minimem...
Když si napíšete top 10 stereotypů týkajících se rasy, pohlaví...Většinu jich najdete v tomto seriálu. Nic si nenalhávejme, jedná se o aktivistický seriál. Bohužel žijeme v době, která staré křivdy "napravuje" novými, místo opravdového zrovnoprávnění. Prvních pět dílů tvoří jakýsi předlouhý úvod vysvětlující (poučující) na jednotlivých postavách jejich "handicapy" znemožňující jim prorazit v Hollywoodu. Teprve během posledních dvou dílů jsem vzal Hollywood na milost a začal jim fandit. Jediným opravdovým hereckým překvapením byl pro mě Jim Parsons, který se své role zhostil znamenitě.
U filmu, který sází hlavní kartu na sexy zjev hlavní postavy, jsem se nějak nedokázal ztotožnit s režisérovým ideálem krásy. Srdce jiných jistě zaplesají pohledem na vypracované mladé tělo. Mé nikoliv. Děj je takový idealizovaný. Příliš popisuje dění v cele plné milenců a jen okrajově se věnuje okolí. Všemu bohužel nasazuje korunu závěr, ve kterém se z Prince stává druhý Hřebec. Působí to dost směšně.
Místy zbytečně levné a prvoplánové, ale dívat se na to dá.
Daleko od válečného konfliktu si pěvecký sbor užívá relativního klidu veřejných vystoupení během objíždění měst JAR, výjimečně i fronty. Hlavní boj se odehrává v Johanově nitru, zatímco Wolfgang už má dávno jasno. Děj je dost stereotypní a dlouhý vzhledem k velice pozvolnému posouvání se vpřed.
Existují světlé výjimky, které se svoji přirozeností a opravdovostí dokáží dotknout lidské duše. Děkuji za ně.
Jihoamerické snímky miluji kvůli jejich melancholické atmosféře prolínající se snímky bez rozdílu žánrů. I zde jsem si ji vychutnal dosytosti a trochu vyrovnala slabší scénář točící se v kruhu a neotesanou kameru.
Nápad obsadit malé dítě jistě potěšil nejedno dívčí srdce lačně čekající na první, druhé...políbení hlavních hrdinů odbývajících si své debuty před kamerou.
