Recenzi napsal/a petr12
Pohádka o Liamovi, který ke štěstí v gay sauně přišel. Ma místě, kam ani gram tuku navíc nezavítal a práh 30ti let nepřekonal.
V továrně chrlící jeden seriál za druhým, vznikl tento nadprůměrný kousek, který by mohl oslovit i diváky nepreferující tento žánr.
Originálně pojatý příběh o shledání bývalých partnerů, kteří se pokouší spojit zpřetrhané pouto i kvůli jejich psovi.
Souboj nabubřelého ega s pohotovým protihráčem končí překvapivě remízou.
Solidně natočený sen mnoha (nejen) teenagerů.
Bromance si získává stále více diváků, tedy divaček a mladí Australané se rozhodli naskočit na vlnu popularity a přispět svojí troškou do mlýna. Místo surfovacího prkna si ke sjíždění vzali prkno žehlící a šli hned ke dnu. Doufám, že svůj počin nemysleli vážně. Díky sestřihu nepovedených záběrů v závěrečných titulcích se ale obávám opaku. Možná jen nejsem cílovou skupinou a velké nic může mít pro ostatní duchaplný význam, který mi zůstal skrytý.
Vtipná sonda do života kluků ze Západního Hollywoodu, kteří zoufale touží po svých pěti minutách slávy.
Z filmu čiší okouzlení Barcelonou zalitou sluncem a (po)odhalenými mužskými těly. Pokud se tedy spokojíte s (dlouhými) záběry na městská zákoutí a dvěma sympatickými aktéry, jistě budete spokojeni. Jestli budete chtít proniknout do děje, narazíte na varianty neposouvající děj kupředu, ale stranou, což ovšem pochopíte až ke konci, kdy se musíte místo Lucia Castra rozhodnout, která z nich vám bude více vyhovovat. Pěkně se zbavil odpovědnosti za vyznění filmu.
"Vlog" dvou nerozlučných parťáků z posilovny, z nichž jeden vyhrál týdenní pobyt na Korfu. Díky dronu natočili pár pěkných záběrů, navštívili pár zajímavých míst, ale okusili zakázané ovoce. Snímek působí hodně neotesaně, jako kdyby se jednalo o režisérovu prvotinu, kterou ovšem není. Takové video z dovolené dotvořené doma v Berlíně do filmové podoby.
Film dokáže ukolébat diváka a uvést ho do stavu pohody, kterou rázně utne závěr.
Před kamerou se setkali dva nesmělí hrdinové, kterým jsem kvůli jejich předepsaným charakterům zcela odpustil značnou topornost.
Místy zbytečně emočně vypjatý počin, kterému hloubku dodává až závěrečná pasáž.
Ve středu zájmu Almodóvara, znalce žen, tentokrát stojí "stařík" (Antonio Banderas) žijící ve fyzické bolesti upínající se k minulosti. Až ve chvíli, kdy se kvůli probuzené, dávno uhašené, touze rozhodne právě zažehnutý plamen v srdci přiživit, se začíná děj konečně vybarvovat. Do té doby se barvy vyskytovaly převážně na nábytku a obrazech v Salvatorově bytě. První fáze je bohužel příliš dlouhá a může mnohé odradit. Já jsem vydržel i díky Penélope Cruz. Za což jsem rád.
Tři příběhy zachycují páry v různých životních situacích. Ten první zobrazuje gay dvojici řešící neshody vyplývající z věkového rozdílu. Druhý sleduje manželský pár, ve kterém násilnický manžel (otec) utápí životní neúspěch v alkoholu. Agresi si vybíjí nejen na manželce, ale verbálně i vůči migrantům. V pařížské linii dva páry prochází vztahovými změnami. Příběhy končí tragicky během mediálně známých masakrů vykonaných z nenávisti. Film nabádající k omezení držení střelných zbraní by si rozhodně zasloužil lepší zpracování. Má mnoho hluchých míst a postrádá napětí.
Ani střídání černobílých pasáží s barevnými nepomohlo snímku uniknout ze spárů nezáživné šedi.
Za pochodu točený film, kterému by prospělo občas zastavit a proniknout hlouběji do problematiky ztráty blízké osoby, (snad) prvního zamilování, negativního vztahu s otcem...Děj působí, jako kdyby byl Socrates na útěku a ne na misi do hloubi své duše.
Lehce předvídatelný děj s nadějí, že i podobná pohádka může potkat některého z diváků.
