Recenzi napsal/a Jiřik
Ohlédnutí do doby, kdy za cruising na toaletách hrozilo vězení. Tom Blyth je naprosto bezchybný a jeho společné scény s Russellem Toveyem patří k těm nejlepším. Režijní a scenáristický debut se silným závěrem je poctivě odvyprávěný a rozhodně si zaslouží vaši pozornost.
Vím, že je to strašný, stydím se za to, ale mně se to líbilo... Nahoďte český dabing a užijte si tohle ulítlé setkání s rodiči a jedním démonem. Možná to bude vaše guilty pleasure.
Dva přátelé ze školy se po 17 letech znovu setkají a stráví spolu večer u stolu s raki. Emir je otevřený gay, ženatý Yusuf je čerstvým otcem novorozené dcery. S přibývajícím množstvím alkoholu se otevírají staré rány a pomalu vychází najevo, že nikdo z nich není takový, jak se zdá. "Vyléčený" Yusuf neklidně sleduje hezkého číšníka a homosexuální Emir je gay jen do příchodu kolegyně z práce. Výrazy obličeje a kradmé pohledy ústřední dvojice mluví hlasitěji než slova, která říkají. A s prvním ranním rozbřeskem pak definitivně zmizí i poslední zbytky nasazených masek...
Těžko psát recenzi, aby člověk nic neprozradil. Takže nečekal jsem, překvapilo, chvilku to trvá, ale u mě dobrý.
Po hloupoučké první části trilogie v typickém hallmarkovském stylu jsem nečekal mnoho, ale dostal jsem všechno. Téměř dokonalý mix, který čerpá osvědčené motivy ze Svatby mého nejlepšího přítele, Lásky nebeské a Mojí tlusté řecké svatby. Ano, všechno jsme to již viděli, ale tentokrát je to konečně v plnohodnotné gay verzi. Je to televizní pohádka, ale poctivě udělaná, se srdcem a uvěřitelnými hereckými výkony. Velmi příjemné překvapení.
Na poli seznamovacích reality show lze jen těžko vymyslet něco nového. A přitom stačí standardní koncept přenést do jiné kultury a Japonsko bylo skvělou volbou. Najednou nejsou vůbec potřeba bujaré večírky plné alkoholu a neustálý přísun nových tváří, stačí skupina mimořádně slušných kluků, bolestivě sešněrovaných kulturou a závazky k rodině. Nečekejte hystericky přehnané reakce, ale tichou fasádu ohleduplných mužů, pod kterou cítíte bouřící se emoce. O to více pak strhnou vzácné okamžiky, kdy se na malou chvíli zbortí ochranná zeď a máme možnost nahlédnout do jejich nitra...
Celkem blbost s dementní scénářem a špatnými herci. Ženatý hrdina si při jízdě na kole odskočí do lesa a propadne kouzlu promiskuitního mladíka. WTF momenty, kdy se tam pravidelně objevují manželky, které mlátí své manžele za to, že je podvádějí. Jeden z návštěvníků, který se tam prodává, se raduje, že ho přijali na univerzitu a bude z něj doktor. Podvedená manželka koupí ten les... nechápu. Jediné, co mě udrželo u sledování, byl sympatický sexy vousáč v hlavní roli a dvě scény, které se svou upřmností překvapivě povedly (rozchod a Koho tady hledáš? Někoho, kdo mě odsud odvede.).
Nedostal jsem úplně to, co jsem si myslel po zhlédnutí trailerů. Není to typická love story s nadpřirozenými prvky. Je to hutná sonda o osamělosti, o traumatech z dětství a strachu ze zranitelnosti. Překvapivě ve mně více rezonovala linka s rodiči (coming out matce, rozhovor s otcem a závěrečné loučení), aby mě na úplném konci totálně rozdrtila linka s Harrym. Na takový šokující twist jsem rozhodně nebyl připravený a zpětně tak pozvedl i milostnou linii... Andrew Scott je bůh.
Překvapivě další snesitelná televizní gay seznamovací show, která u mě sbírá body především vhodně vybranými kandidáty. Žádný nebyl vyloženě na zabití a pravdivě představovali vzorek různých gay typů. A oceňuji, že i opravdu hezký soutěžící se nebojí ukázat, jak je sám sebou překvapivě nejistý. Přidejte k tomu ty nejlepší gay pop songy jako hudební podkres a vyjde vám příjemných devět dílů o gay seznamování. Ovšem klasickou tečkou je, že žádní ze soutěžicích již spolu nejsou.
Skvělá dvacetiminutovka o nedořešených citech z minulosti.
Překvapivě snesitelná dating show. Opět je diskutabilní, zda z tohoto formátu může skutečně vzniknout dlouhodobý vztah, ale z toho, co jsem zatím viděl, byl tento výtvor asi nejpovedenější. Za hezkou tvářičkou se občas skrývá zajímavý lidský příběh a samozřejmě i tady se objeví naprostí idioti. O to víc pak chytí za srdce hodný kluk z malého města, který sní o šťastné rodině. Někdy jsem se zasmál (soutěžící dožadující se zrychlení seznamování, protože už 48 hodin neměl sex) a někdy jsem si pobrečel (čtení milostného dopisu svému partnerovi). Druhá série je již potvrzena.
Jedním slovem nádhera. Na minimálním prostoru sledujeme dojemné vyznání dvou mužů, kteří jsou nevyhnutelně rozdělovaní blížící se smrtí jednoho z nich. "Nezůstal jsem proto, že bys mě potřeboval. Zůstal jsem proto, že potřebuji já Tebe."
Komu se líbí tento typ mužů, tak to jeho pozornost zřejmě udrží. Ale jinak je to bída - pět nahých mužů se o sebe tře ve 30 cm vody. A to je vše... Jo a jedním ze sponzorů je v závěrečných titulcích uveden nějaký Zdenek Moravec.
Smiley vám dokáže vykouzlit úsměv na tváři a za chvíli vás zase dojmout k slzám. Osudy jednotlivých postav si vás zaháčkují, šrouby se pomalu utahují, aby vám autoři v posledních dvou dílech naložili pořádně velkou dávku emocí. Scény, kdy Alex a Bruno v alegorii odhalují své vzájemné city, nebo když se stárnoucí Javier vzdává zřejmě poslední možnosti lásky ve svém životě, jsou nesmírně silné a chytí za srdce. Španělům se to povedlo :)
Jednoduchý námět o účasti ve „hře klíčů“ je zbytečně roztažený do dvou sérií, kde by za normálních okolností stačil jeden celovečerní film. Přemýšlet se u toho nedá, protože všichni myslí jedině na sex. A tím myslím úplně všichni a úplně celou dobu. A někdy to už i pro mě bylo za hranou… Ale když si vyrvete mozek z hlavy, tak se na to dívat dá. Krásní lidé jsou nasnímaní v krásných interiérech, milostné scény jsou krásně nasvícené a opravdu sexy natočené. A také je to seriál, ve kterém muži mají penisy, jenž se zcela přirozeně objevují v záběrech. Důvody pro...
Ze špíny dělnické ubytovny musel vystoupat až do nebeských výšin, aby mohl být sám sebou. Konečně našel místo, kde je volný a šťastný.
Zajímavý příběh, který se zcela nečekaně vyvine překvapivým směrem.
Nádherně intimní příběh o dotknutí se dvou srdcí.
No WTF? Snímek ve mně zanechal rozporuplné pocity a úplně jsem mu nerozuměl. Ovšem Arron Blake si mou pozornost dokázal udržet...
Moc hezký kraťas, ze kterého jsem měl stejně příjemný pocit jako z o čtyři roky starší celovečerní verze. Režisérovi se na ploše necelých 20 minut daří vystavět milý příběh prvního setkání s mimořádně feel good atmosférou. Je zajímavé vidět známé scény s odlišným obsazením, představitel Moa u mě vyhrává na celé čáře a docela rád bych ho viděl i v té plné verzi. Komu se líbil celovečerák, bude spokojený i s tímto krátkým filmem.