Recenzi napsal/a TheTrouble

Jeden z nejlepších seriálů, který si svou vysokou laťku udržel po celých 11 sezón. Jasně, bylo tam za ty roky pár klopýtnutí, ale na rozdíl od mnohých (vesměs kratších) projektů nepřestával překvapovat a vyvíjet se. Nabízí humor často tak nekorektní, až je seriál vlastně korektní, protože si dělá srandu ze všeho a všech. Nestydatá rodina, která žije na hranici chudoby, mezi sebou sice často válčí, ale když jde do tuhého, stojí při sobě. Tedy většinou. A to se mně líbilo. Navíc dal seriál vzniku jednomu z nejoblíbenějších televizních gay párů. Sám jsem jejich vztahu pro...

Pustil jsem si to, protože "Pol Rubio". Nejdřív mně to přišlo jako nějaká divná karikatura. Možná proto, že je to původně divadelní hra. Možná proto, že jsem netušil, o čem ten seriál vlastně je. Následující díly jsem pak nechal běžet spíš jako kulisu a když jsem si uvědomil, že jde vlastně o vánoční romantickou komedii, tak mě to vtáhlo zpátky. Podotýkám, že na tenhle žánr mám jiný nároky a očekávání, než u příběhů ze zbytku roku. Nicméně v této kategorii jde o povedený seriál.

Seriál je díky 10minutové stopáži jednotlivých epizod svižný, možná až moc vzhledem k rychlosti Francouzů. Na rozdíl od jiných aktivistických počinů, tento poukazuje spíš na diverzitu LGBT+ komunity a na to, že tato menšina rozhodně vždy netáhne za jeden provaz. Mnozí chtějí, aby společnost respektovala jejich odlišnost, ale sami nejsou schopni respektovat odlišnost jiných. Jak jedna z postav trefně poznamenala: "Můžeš být queer a současně netolerantní kretén".

Filmy s lesbickou zápletkou ze zdejší databáze obvykle přeskakuju. A nejinak by tomu zřejmě bylo v tomto případě, pokud by nešlo o epizodu seriálu Black Mirror. Nebudu lhát, asi bych si ji užil ještě o chloupek víc, kdyby ústřední postavy ztvárnili dva kluci. Nicméně ke svému překvapení jsem si holky za tu hodinu stihl neskutečně oblíbit. A vzpomenu si na ně pokaždé, když zaslechnu písničku Heaven Is a Place on Earth. Patří také k mým zdaleka nejoblíbenějším epizodám. Možná i proto, že svým závěrem nečekaně vybočuje z ostatních příběhů této dystopické série, kde samostatné epizody pojí...

Sarina Bowen to opět dokázala. Nevím, čím to je, ale její gay romány se čtou zkrátka samy. Škoda, že stejně rychle nezvládám číst a vnímat naučnou literaturu. Jde o pátou knihu, co jsem od ní četl a všechny se řadí mezi mé oblíbené. Není v nich nic převratného, nic pro náročného čtenáře. Vlastně jde o stejný vzorec – příběh psán na střídačku pohledem dvou hlavních aktérů ve věku vysokoškoláků, vesměs sportovců, procházejících si coming outem. V tomto případě opět hokejistů, kterým je mimochodem také autorčin manžel. Pokud vás bavily knihy "On" nebo "My" (v reedici vyšly...

Když jsem se tento týden dočetl, že při tragické nehodě zemřel herec Gaspard Ulliel, neměl jsem tušení, o koho jde. Ve výčtu jeho úspěchů mě zaujal název "Je to jen konec světa" a můj šestý smysl mi naznačoval, že to působí jako snímek s gay obsahem. No a nemýlil jsem se. Zatímco titulního herce jsem si nevybavoval, jméno režiséra jsem si již dokázal spojit s několika snímky. Film "Je to jen konec světa" bych ještě tak před 10 lety asi nedokázal ocenit. Vadila by mně výrazná teatrálnost postav a k tomu by na mě děj, který by...

Jedna z mála LGBT knih, u které cítím silný potenciál filmové adaptace. Má tak nějak všechno, co byste očekávali od americké romantické komedie. A to, bohužel, včetně patetického závěru s "napínavým" očekáváním výsledků prezidentských voleb 2020, v nichž obhajuje mandát americká prezidentka ze smíšené rodiny z Texasu. Povedená obálka v barvách cukrové vaty může evokovat dojem přeslazeného románu. Ale díky místy nevybíravému slovníku a občasným sexuálním scénám tomu není až tak. Erotické scény kloužou spíše po povrchu a za mě by mohly být klidně explicitnější, nicméně chápu, že pro Young-Adult kategorii je to asi tak akorát...

Za mě je to skvělý seriál. Vtipný, občas trochu melancholický, svým způsobem rodinný a částečně autobiografický. Chvíli mně trvalo pochopit ten název — vždyť ho všichni protagonisté mají rádi. Což bylo dost zarážející, vzhledem k jeho asociálně upřímnému chování. Zřejmě šlo ale spíš o vzkaz k publiku. Mít Joshe rád je totiž trochu oříšek. Alespoň pro mě ze začátku byl. Pro někoho kvůli vzhledu, protože kvůli typu kůže vypadá výrazně starší a není typický filmový hezounek (na rozdíl od jeho drahých poloviček). Pro jiné právě kvůli tomu, jak se chová vůči ostatním. I když mojí favoritkou byla otcova milenka Mae,...

Slovy Simony Stašové "Teda, to muselo dát příšernou práci. Přitom taková blbost, co?" Animáky z oblasti alterny jdou úplně mimo mě, nicméně oceňuji zpracování, originalitu (připomnělo mi to Neverhooda), český původ a ten dovětek na konci. :-)

Do seriálu Mladý papež jsem se zkoušel pustit minimálně třikrát. Bylo tam na mě spousta slov, který znám sotva v češtině, natož v angličtině, pomalé záběry, plno neverbálního hraní. Vyžadoval příliš pozornosti a koncentrace. Teď jsem si ho po pár letech pustil v češtině, navíc jsem byl v jiném rozpoložení, a příběh Pia XIII. mě tak po prvním díle zaujal natolik, že jsem ho odsledoval za tři večery. Na sequel Nový papež se vrhnu hned následně. Zřídka se mně stává, abych nevěděl, jestli chci, aby danou postavu konečně někdo "sejmul", nebo se těšil na to, koho a...

Seriál o obchodu s lidskými orgány moc gay obsahu nenabízí. Výjimku tvoří úvodní zápletka, kde se Beat představí jako gay/bi a potom párty v závěru čtvrtého dílu. Zajímavé je v tomto směru ale herecké obsazení, kde hlavní postavy můžeme znát coby ústřední herce z jiných filmů ze zdejší databáze, jako jsou Volný pád (Hanno Koffler), Jonathan (Jannis Niewöhner) nebo Letní bouře (Kostja Ullmann). A pokud jde o děj samotný, tak mně přišel napínavý, ačkoliv celkem brzy zjistíte, že volba mezi dobrem a zlem, si bude žádat svou daň. A abych nezapomněl - vím, že mají v Německu...

Izraelské filmy mám celkem rád, z kolekce mě nejvíce zaujaly tyto tři: 1. Rubber Dolphin (8,5) 2. Three: Shlosha (7) 3. After His Death (6)

Seriálový spin-off filmu 'Love, Simon' jede ve stejném duchu. Jen si ústřední hrdina nepíše se svým objektem touhy, nýbrž se samotným Simonem, který se odstěhoval do New Yorku a stal se z něj Victorův guru na cestě k sebepoznání. Typově mně k sobě herci sedli asi víc než v Simonovi, i když i tady si tvůrci neodpustili, jak je v Americe zvykem, obsadit do rolí teenagerů herce o necelou dekádu starší. Obdobný název, obdobný plakát, obdobně sluníčkový děj bez skutečného záporáka. Epizody jsou půlhodinové, takže desetidílná série je de facto pětidílná, což ze seriálu dělá ideální...

Muzikály moc nemusím, zhudebnělá próza mně občas přijde až otravná, ale tady k tomu tématu se to hodilo. Snímku určitě prospěla stopáž krátkého filmu, a možná právě proto jsem se u toho celou dobu bavil. Zvlášť, když otec uklidňoval matku slovy: "Neříkal, že chce jezdit na něm. Říkal, že chce jezdit s ním."

Tam, kde něco končí, něco nového se začíná. Ale klíčovou otázkou je - skutečně to Oliverovým návratem do USA skončilo? Sequel příběhu Dej mi své jméno může být pro někoho zklamáním. Především pak pro ty, kteří čekají, že naváže na otevřený konec Elia a Olivera. Elio se v první třetině knihy mihne v rámci jednoho telefonátu s otcem, Oliver ani to ne. Kniha čítající 190 stran je rozdělená do 4 částí, přičemž téměř 90 je věnováno Samuelovi, přes 60 Eliovi a zhruba 20 Oliverovi. Závěrečná čtvrtá část, na kterou jsem vlastně celou dobu čekal, má pouhých...

Druhý díl jsem přečetl hned den po dočtení dílu prvního. A nebýt stejných jmen a zázemí, šlo o úplně něco jiného. Zatímco Boss na mě působil spíš jako thriller, Alfa Boss mi připomínal vánoční komedii. Klišoidní gay kámoškou Leonou počínaje, epilogem konče. Z dovětku předchozí knihy jsem čekal něco zcela jiného, temnějšího. Vybočení od původního plánu potvrdil i sám autor. A vlastně mně to ani nevadilo. Jen jsem, na rozdíl od prvního dílu, celou dobu věděl, jak to dopadne, protože v této knize čtenář vidí do hlavy nejen Teovi, ale i Erikovi. Ten mně byl tentokrát o...

Námět skvělý! Příběh poutavej, nicméně potenciál tématu za mě trochu nevyužitý. K technické stránce fungování služby Hodiny smrti bych měl pár výhrad - např. co úmrtí krátce po půlnoci? Jak těm volají? Logičtější by za mě bylo, kdyby hovory probíhaly poslední tři hodiny předešlého dne, než první tři toho soudného. A proč zrovna 'Hodina smrti', když vědí jen den, ale hodinu nikoliv? Postavy nebyly špatné, hlavně Mateo byl fajn. Rufus mně, zřejmě pro tu úvodní bitku, k srdci až tak nepřirostl. Hodně se mi líbilo občasné proložení kapitol úseky vedlejších, či přímo náhodných, postav. Hezky to dokreslovalo...

Vztah Tea a Erika na mě od počátku působil nevyrovnaně (výstižný název) a něco mně na něm nesedělo. Erikovy výbuchy vzteku na samém začátku by mě asi přiměly z takového svazku vycouvat. Nicméně Teo již předtím inklinoval k nezdravým vztahům. Poměrně brzy jsem začal tušit, že ti dva se do žebříčku mých oblíbených párů nezapíšou. A nezapsali (z více důvodů). Kniha mě však pohltila a přečetl jsem ji za dva večery. Nutila mě totiž celou dobu klást si plno otázek a bažit po odpovědích. Je Erik jen další manipulátor? Nejde snad jen o teplou verzi Fifty Shades, že ne? Proč...

Jestli jsem si Jamieho a Ryana/Wese po přečtení druhého dílu (který se mi dostal do rukou první) oblíbil, tak po dočtení první části jsem se do nich asi zamiloval. :-) V zásadě ani ničemu až tak nevadilo, že jsem knihy četl v opačném pořadí. Bylo to prostě jako prequel - dozvěděl jsem se víc o tom, co je v pubertě rozdělilo nebo třeba jak Wes k hrnečku přišel. :) V češtině navíc stejně vyšel nejdřív Hodnej kluk, takže čtenáři už z jiné série mohli vědět, jak to s nima dopadne. Na někoho tam může být až příliš...

Když knížka, kterou napsaly ženy, začínala sextingem, díval jsem se na ni trochu skrz prsty. Přijde mně, že ženy mužskou sexualitu nedokáží zachytit realisticky. A tady to na mě trochu taky působilo trochu zkreslené ženským pohledem. Nicméně kniha nebyla jen o erotických scénách a jako celek mě dokázala pohltit. Kapitoly se jmenují buď Ryan nebo Jamie a vždy jsou psány z jejich pohledu, což není nic neobvyklého. Ale s autorským duem jsem se u beletrie dříve asi nesetkal. Nicméně jim to asi funguje, protože na svém kontě mají více společných knih (hetero i gay tituly). A moc...