1:54 (2016)

Film se mi libil ... asi jsem romantik, ten konec (a nejen konec, nejvetsi beznadej pro me byla scena s mostem hned v prvni tretine) me zamrzel. Ale kdyby to skoncilo jako v Love, Simon, tak to tu jini zase skritizuji ze by to bylo nerealisticky pozitivni :).


Za me dobry ... ale jeste druhej den jsem si na nej vzpomnel a pocitil litost a vztek nad osudem tech kluku. Jeste ze je to jen film. Ale koukat na to jako "nactiletej" by me asi moc nepovzbudilo.

Příběh bych moc vysoko nehodnotil, vcelku dosti zmatečný, předvídatelný, divný. Jistě celkově je na tom film lépe, jako tuny přiblblin pro náctileté od kanadského souseda, ale žádné terno to není. Nevím, co tím tvůrci chtěli ukázat, dokázat. Šikanu, deprese, zmar, smrt? Vždyť Tim nevypadal, že by si fyzicky neporadil s Jeffem, teď nemyslím jen na závodní dráze. Ostatní atributy hodnocení byly pro mě slušné či průměrné.

Za mě opravdu fajn film s pěkným příběhem

Kanadská produkce většinou slibuje nadprůměrný filmový zážitek, ne však v tomto případě. První půlhodina by snad ještě ušla. Pak děj pokračuje lehkou předvídatelností a spíš působí dojmem, že si neví rady sám se sebou, a konec, který byl zase zbytečně přitažen za vlasy, vyzníval nevěrohodně a hloupě.
Když se řekne kanadský film, evokuje mi to X. Dolana. Asi bych chtěl moc, kdybych čekal, že všechno z Kanady bude zlato.

Když na počátku filmu vidíme přijíždět pověstný žlutý školní autobus, v zásadě můžeme čekat dvě věci. V lepším případě, že tvůrci filmu zvolili rychlou charakteristiku prostředí a základních vztahů, aby jim zbylo víc času na zajímavou podívanou, v horším případě, že nás připravují na tuctový, nudný a schematický příběh, jakých byly natočeny stovky. 1:54 patří spíš do druhé skupiny, i když několik silnějších míst určitě má a z limitů druhé skupiny se částečně vymyká.

Jinou stranou mince je, že gayové, kteří se zajímají o "teplý film", viděli takových dílek desítky a mohou jimi být znuděni, ale ve většinové společnosti dozrávají nové a nové generace. Pro ně opakovat určitá základní sdělení má smysl, i když byla vyřčena už mnohokrát. Zejména, když se staré příběhy podají s novodobými reáliemi a s novými jevy (zde kyberšikana). Uvažujeme-li kategorii poučných/návodných filmů, zaslouží si 1:54 spíš pochvalu, ačkoli toho moc zásadně nového opravdu nepřináší a těch pár silných dramatických momentů plave v moři klišé.

Pokud se nám ale nepodaří odpoutat se od porovnávání, jak možnosti Antoine-Oliviera Pilona dokázal v Mommy využít Xavier Dolan, a jak v 1:54 Yan England, pro tenhle film nezahoříme. Ale i to je přínosem průměrných, že dobří vyniknou o to víc.

S narůstajícími projevy šikany se plnil pohár beznaděje, až jednou (dvakrát) přetekl. Velice realisticky zpracované téma o provázaností reality s tou virtuální, (dobrovolné) ztrátě soukromí a lehkosti s jakou se dají získaná data zneužít.