Podrobnosti recenze

Není to snadné, přesvědčit TV diváky, aby buď na free-to-air kanálech sežvejkali tuny reklamy, nebo byli ochotni na streamovacích službách a placených kanálech obnovovat předplatné. Tak se holt občas musí přitvrdit.

Po desetiletí patří ke komickým postavám filmů o mládeži puberťák, který se pachtí za první souloží. Sex Education v tom progresivně odhaluje rezervy: hrdina neumí v šestnácti ani onanovat. Hahaha. A tím legrace nekončí: jeho maminka je sexuální terapeutka, takže kovářova kobyla chodí bosa. Hahaha. Lze dál rozvinout: panic, který si ještě nesáhl na holku ani kluka, má z maminčiny ordinace naposlouchané rutinérské žvásty, oblbuje jimi spolužáky a sám se tak pro ně stane sexuálním terapeutem. Hahaha. Takový nápad je vyslovený poklad: umožňuje celý seriál vyplnit sexem až po okraj a ještě o kus přes. Hahaha. A v podlézání divákovi se dá pokročit i záplavou hlášek ve stylu "vys.ala velký ho.no a ucpala záchod", "ku.dapárek, zas ti hučí v kládě"... Hahaha. Vynálezy, které jsou spolehlivou, zcela neidealistickou sázkou na jistotu diváckého zájmu.

V souladu s lidovými brožurkami "Psychologem snadno a rychle" hlavní agresor školy šikanuje, protože sám je dušen sucharským otcem. Má mindráky nejen z otce, neoblíbeného ředitele školy, ale i (a zase šup do obšourné škatulky) ze svého velkého penisu. Hahaha. Dá rozum, že hlavní homofob školy je skrytá buzna - tady už se ani nedá napsat "hahaha", z něčeho tak vyčpělého se leda dělá blivno. I tohle jsou sázky na jistotu.

Pod skořápkou obšournosti a vulgarity najdeme tradiční, profesionálně udělaný seriál o středoškolácích a jejich rodinách. Ne, vůbec není problém, když erotika či vulgarity v pravý okamžik posunou, opepří či vypointují děj - jenže v Sex Education se vyskytují s únavnou ustavičností jako trvalý monotónní šum. Co má potenciál sloužit jako koření a dodat pikantnost, esprit, je tady všedním a nudným základem. Přitom úplně zbytečně: když pomineme nerozpačitou pokleslost, je seriál místy zábavný, místy dojemný, nechybí mu asi nic z příběhů tohoto typu, ani studentské představení Romea a Julie není opomenuto (ach jo, už zase...), ani Postinor. Tím, jak strašně moc sází na jistotu, je však velmi, velmi konzervativní. Tak konzervativní, že je možná i kontrarevoluční, :-)