Podrobnosti recenze

Někdy se objeví příběh, který vás zasáhne tam, kde to ani nečekáte. Ne svou velkolepostí, ale tou tichou pravdivostí, která vás donutí přemýšlet. To, co se na začátku zdálo jako obyčejný středoškolský příběh, se proměnilo v křehkou, ale nesmírně silnou výpověď o tom, co to znamená být sám sebou a jak těžké je nechat někoho, aby vám s tím pomohl.
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o další školní romanci, kde se dva nesourodí kluci ocitnou na společné cestě. Jenže tohle není příběh, který by se spokojil s jednoduchými odpověďmi. Každý z nich má svou vlastní bolest, své vlastní bariéry, které si kolem sebe vystavěl. A právě jejich křehkost a nejistota je to, co mě na tomhle příběhu dostalo. Jejich vztah se nevyvíjí rychle nebo okázale. Každý krok vpřed je nesmělý, každý pohled plný nevyřčených slov. A přesto se všechno, co mezi nimi vzniká, zdá opravdové. Největším překvapením pro mě byly detaily. Nejen vizuální krása, která příběh obklopuje, ale i to, jak je každá scéna pečlivě promyšlená. Třeba voda, která se v různých podobách objevuje po celou dobu. Ze začátku jsem tomu nepřikládala význam, ale postupně mi došlo, že právě voda spojuje všechno podstatné. Čistota, proměna, plynutí, přesně to odráží, čím oba hlavní hrdinové procházejí.
Herecké výkony mě doslova odzbrojily. Oba herci, přestože na začátku možná působili nenápadně, ukázali takovou hloubku a cit, že jsem jim věřila každou emoci. Žádná přetvářka, žádné zbytečné drama. Jen realita, jaká někdy bývá krásná i bolestná zároveň.
Tenhle seriál mi připomněl, že i ty nejmenší příběhy mohou mít obrovský dopad. Že láska, přijetí a naděje se často skrývají tam, kde je nejméně čekáme. A že někdy stačí jen chvíli vydržet a nechat druhého, aby nám ukázal, že nejsme sami.