Recenzi napsal/a Václav
I když postavami filmu jsou skutečné, velmi slavné osobnosti, deklarují autoři hned úvodem, že příběh je naprostou fikcí. Kdybychom byli velmi přísní, mohli bychom říci, že užití jmen Epstaina a Lennona je marketingovým trikem a parazitováním na jejich slávě. Nebylo by to ale tak zcela oprávněné, protože vztahy mezi Epstainem a jednotlivými Beatles musely být velmi mnohovrstevné a unikátní: něco podobného by autoři filmu bez tohoto konkrétního vzoru konstruovali a popisovali těžko. V každém případě jde o velmi citlivě vnímaný a podaný příběh o vztahu mezi mladým HT muzikantem a jeho jen o málo starším homosexuálním manažerem....
Scénárista Nicolas Billon adaptoval vlastní divadelní hru, typickou konverzačku, a tenhle základ filmu je v mnohém znát. Anotace slibují, že uvidíme, jak si psychiatrický pacient hraje s lékařem jako kočka s myší, není to ale pravda: kočkou je autor a myší divák. Dlouho se zdá, že sledujeme bitvu o to, kdo má (pardon) větší koule: zda pacient, lékař nebo zdravotní sestra, což je po pár scénách nudné - kukaččí hnízda jsou po těch desítkách let okoukaná. Pak se děj přetočí v příběh nechtěného a nemilovaného dítěte, a bylo by to aspoň dojemné (když už ne objevné a poutavé), kdyby...
Že máme s autorem (nejen filmovým) už opravdu počítat, to se většinou pozná podle toho, že opustí důvěrně mu známá témata své společenské skupiny, své generace, sebe sama, a začne vnímat a zpracovávat i témata obecně sdělná. Velmi rychlý růst Dolana-filmaře byl zřejmý s každým dalším jeho filmem, ale až s Mommy!, kde nahlédl do problémů rodiny s dítětem s ADHD, aspoň částečně nakročil mimo svět svých začátků. Bylo proto nesmírně zajímavé, kam se pohne dál. Nejspíš pochopil, že jeho filmařská zralost zatím předstihuje tu lidskou, a místo vlastního námětu sáhl po cizí divadelní hře....
Machovský tatík líp unese, že je syn drogovým dealerem, než kdyby byl buzna - hahaha... Ovšem v zemi, kde veřejné vraždění zvířat je oblíbenou a masovou lidovou podívanou, je takový humor asi možný. Přesto maminčino závěrečné "ty můj malej buzíčku" zahřeje.
André Téchiné má za sebou práci na 30 filmech v roli režiséra a na 31 jako scénárista. Mezi filmy s gay tématikou patří jeho Divoké rákosí k dílům mistrovským, zaujali i Svědkové, kteří zobrazují počátky pandemie AIDS ve Francii. Pozorovatelnou, naštěstí nijak obtěžující tendencí režiséra je jistá didaktičnost. Je to patrné i u filmu V sedmnácti. V první polovině máme pocit, že listujeme příručkou "Psychologie puberťáků snadno a rychle": divákovi jsou neustále přisouvány vysvětlivky zdánlivě konfliktního vztahu obou hlavních postav. Ten je vystavěn i na jejich odlišném společenském zázemí: Damien je milovaný jedináček v dobře situované francouzské...
Téměř až do konce jsem měl pocit, že lepší film jsem v posledních letech neviděl. Příběh není nijak nový: dospívání a coming out v malém americkém městě devadesátých let, obvyklé postavy, obvyklé situace. Ale vynikající vedení herců, kamera, hudba, atmosféra... Výběr herců a jejich práce jsou výborné, i vedlejší postavy jsou dobře prokresleny. Jako u mnohých jiných filmů, i zde je příběh formálně zabalen do policejního vyšetřování: scénárista tak obvykle šetří práci, čas a náklady tím, že části děje jsou odvyprávěny slovy a není třeba je točit. Zde však většina výpovědí děj naopak rozvíjí: vidíme události jednou tak, jak...
Bonito, místní skupina mladých gayů, natočila tři krátká videa s gayskými mikropříběhy v turisticky oblíbené oblasti Švábska, Allgäu - toto je jedno z nich. http://www.queer.de/detail.php?article_id=25105 Někde na pozadí můžeme cítit sympatizující podporu pánů hoteliérů a hostinských, kteří rádi povzbudí příliv dalších skupin turistů do svých podniků, a ani místní gayové se nebudou zlobit, když k nim dorazí nějaké nové tváře, a nejen tváře. Video je ohromně naivní a amatérské, zároveň ale milé, a hlavně nikomu nic nevnucuje. Hledáte partnera? Honem k nám do hor, a kdyby se vám čirou náhodou nikdo nelíbil, pořád ještě tu máme...
Název The Secret Kiss drobet upomíná na brakové romány a moc mne nelákal, až jsem si povšiml, že jde o dílko Richarda Mansfielda, od nějž jsme zde již mohli poznat o tři roky starší The Secret Path. Recenzi jsem tenkrát ukončil pocitem, že "Možná jsou cesty režisérova myšlení opravdu až příliš tajné". Tajný polibek sám o sobě tento pocit nemění, ale oba filmy pospolu už přeci jen nabízejí jakýsi společný klíč. Třeba jen tím, že jsme už zase v lese s nebezpečně vyjukávajícími tajemnými postavami, co juknutí, to svist tasené oceli... Děsy a běsi v hlubinách mysli...
Natočit film o Sergeji Ejzenštejnovi je určitě velká výzva. Jednak proto, že Ejzenštejn sám byl světově uznávaným filmařským novátorem své doby (Křižník Potěmkin byl v roce 1958 historiky filmu zvolen za nejlepší film všech dob), jednak byla jeho tvorba intenzivně využívaným nástrojem sovětské propagandy (nelze nevidět paralelu s tvorbou třeba Leni Riefenstahlové), jednak jeho osudy byly velmi pestré díky interakcím jak se stalinským režimem a s vyznavači socialistického realismu, tak se západním filmovým průmyslem a s americkou kulturní levicí. Konečně i proto, že jeho sexuální orientace byla vždy předmětem spekulací. Film Petera Greenawaye líčí Ejzenštejnův tvůrčí pobyt...
Filmů o dospívání a dozrávání jsou kvanta, a zdálo by se, že na tohle téma se už nic nového natočit nedá. Je to jen zdání: Christopher Munch dokázal probourat se do mysli diváků, nadělat v jejich myšlení a emocích pěknou paseku a zanechat je ve zmatku. Divácká i odborná kritika, kterou najdeme na IMDB, na jedné straně převážně oceňuje nezvyklou obálku, do níž Munch své téma zabalil, na druhé straně - každý recenzent ze svého úhlu pohledu - kritizuje způsob vyprávění, zejména scénář s dialogy, jejichž uvěřitelnost mnohdy kulhá. Někdy kritizuje i výkony herců, skoro jistě neprávem. ...
Pohledy říkají víc, než slova, a aby se páni rodiče, páni učitelé a páni úředníci nepohoršili, šustění pokrývek a zrychlený dech slyšíme až ze tmy po zhasnutí lampičky na nočním stolku. V sedmdesátých - osmdesátých letech by to byl moc fajn krátký film. BTW, "vtipné" titulky zabírají celou třetinu délky filmu.
Italský mladík Marco získává po maturitě souhrou náhod částku, která mu umožní cestu do San Francisca. V letadle potká spolužačku Marii a spolu se pak seznámí s gay párem, Mattem a Paulem. Čtveřice prožije nádherné léto v San Franciscu, které završí v ráji prázdninového resortu v Karibiku. Celou dobu se mezi všemi vytváří propletenec vztahů, náznaků lásek, které jsou plné očekávání, avšak zůstane z nich právě jen pocit a touha, protože se nenaplnily. Nenaplnily, protože se naplnit nemohly, jak kvůli sexuální orientaci, tak kvůli společenským rozdílům. S koncem léta přijde drsný pád do reality, ale intenzivní chuti a vůně nádherných...
Timmy Ehegötz, scénárista, producent, režisér, střihač a představitel hlavní role v jedné osobě, došel k závěru, že "ta dnešní mládež" je hloupá, povrchní, bez citu, bez empatie a bez sociální inteligence, a rozhodl se, že s tím něco udělá. Že právě on je již dostatečně dospělý, aby svým stejně starým vrstevníkům vysvětlil, jak mají jednat "správně". A tak natočil film, který je sledem schematických vzorových scének s typickými výjevy ze života mladých a s jejich vzorovým čítankovým řešením. Vše - včetně hereckých výkonů - je nesmírně neumělé, začátečnické, ba možná hůře, než začátečnické. Je ale potřeba...
Rámec homosexuální prostituce využit k usnování bizarního příběhu ne nepodobného homofobní agitaci.
"Dvaja chlapi na sebe v akcii, alebo semeno na chlpatom bruchu, sa mi rozdýchavajú len ťažko. Nie žeby mi vadilo že to robia, ale nepáči sa mi ten pohľad. A navyše je to prvoplánové. Kedy naposledy ste (mimo teen komédie) videli vo filme semeno?? Queer - nequeer, takto sa romantické filmy proste netočia." - tolik recenzent dr.horrible na CSFD. Vážený divák gay nechť se však ani nebojí, ani netěší: těchhle věcí ve Weekendu ve skutečnosti zas až tolik neuvidí, a ten film ani náhodou nechce být romantický. Dva kluci ve věku kolem třicítky na sebe náhodně...
Miliontý a prvý "film ze střední". Je tam skoro všechno, co z takových filmů dělá už totální opruz. Arogantní omezený ředitel. Trapné pózy, idiotský humor a čítanková moudra kantorů. Zhovadilý trenér a jeho kreténské pindy. Debilní rodiče, kteří nechápou. Kantor klaďas, který pro změnu chápe. Šikana a ostrakizace slabších. Dobro, které nakonec za jásotu celého stadionu zvítězí. Zakolísavší, kteří se zocelí, a gauneři, kteří se polepší. Chybí vrtění zadečků roztleskávaček a ztráta panictví hlavního hrdiny s nejhezčí z nich, chybí ale logicky: s hrdinou gayem by to byla moc zdlouhavá scéna. Vzdor tomu všemu tenhle film funguje....
"Hluboce znepokojivé" - to je asi nejvýstižnější charakteristika filmů katalánského režiséra Agustí Villarongy. Jeho tématem jsou nejniternější proudy zla v lidské mysli a v lidské společnosti. Podobné téma má náš prozaik a scénárista Vladimír Körner, avšak jeho příběhy jsou proti Villarongovým rozmarnými silvestrovskými vyprávěnkami. Zde jsme se mohli zatím seznámit s filmem Skleněná rakev, ještě ne zcela zvládnutým a fakticky perverzním, se skvělým Tmavým chlebem, analýzou společnosti hluboce zasažené proběhlou občanskou válkou, který je asi zatímním Villarongovým vrcholem, a s Mořem, o něco komornějším a mnohem víc stylizovaným oproti filmům předchozím. Děj Krále Havany...
Režisér a scénárista Gerd Schneider nejprve směřoval ke dráze katolického kněze, avšak studia nedokončil a vystudoval filmovou akademii. Z filmu cítíme, že na rozdíl od jiných, které kritizují zneužívání dětí a mladých kněžími, zde vede autor také svůj osobní boj. Asi to není tak docela dobře. Rámcem příběhu je přátelství tří mladších katolických kněží. Oliver úspěšně postupuje církevní hierarchií, Jakob působí jako vězeňský duchovní, Dominik se věnuje lokální církevní sociální péči. Na počátku je odhalení, že Dominik dlouhodobě pohlavně zneužívá, ba znásilňuje kluky ze sociálně oslabeného prostředí, kteří jsou na něm závislí. To odstartuje sled událostí,...
Od jednoho hodnotitele na IMDB se dočteme: "A visual and emotional masterpiece. Men in the Nude is a triumph for Hungarian Cinema. Well done Hungary!" Když čteme tak bombastická slova, odhadneme, že realita je asi jiná. A ona jiná opravdu je: jde o průměrný film, kamera má sice občas tvůrčí ambice, ale marné, neboť bez návaznosti na ostatní stránky filmu. Příběh je prostý. Krize středního věku za vrcholem, začínají obavy z blížícího se stáří, a právě v tento moment nakráčí do života intelektuála, průměrného, ženatého a jistě heterosexuálního spisovatele, devatenáctiletý prostitut. Hned za ním také...
Režisér a scénárista Jakob M. Erwa dokončil film ve svých 35 letech a v obou z těch rolí vůbec není nováček. Jeho největšími vzory jsou prý Almodóvar a Dolan, a to je možná hlavní malér. Film má velké ambice, jenže všeho je v něm o kus víc, než je zdrávo - pro dojem, pro efekt, pro líbivost. Logika některých událostí a jednání některých postav kulhá. Všechno dorazí šílené klišé, jímž je děj uzavřen - vysvětlení, co že je "středem světa". Porovnejme s tím životnost Dolanovy mladické prvotiny J'ai tué ma mère, a bude jasné, že Erwa má zatím ke svému...