Recenzi napsal/a Václav
Taekwondo není podívaná pro každý den. Předpokládá diváka otevřeného, vnímavého a soustředěného. Berger se zde rozhodl předvést svůj filmařský kumšt zas trochu jinak, na filmu, kde se téměř nic neděje, a kde charakteristiky postav a jejich osudy poznáváme téměř výhradně z tlachání a zámlk mezi tlachy. Z oněch zdánlivě bezvýznamných a skoro bezobsažných rozhovorů, které se vedou hlavně k zahnání nudy v partě, která se dávno zná, všechno, co se dalo, už spolu prožila, a kde všechno podstatné už bylo řečeno. Partě osmi kluků, kterým i přesto je spolu dobře a jednou za čas se sejdou na kousku dovolené. Tentokrát...
Kdybych chtěl někomu vysvětlit, jaké to je, být gay, pustil bych mu právě tohle. BBC měla očividně týž záměr: vyslat dnešnímu divákovi upozornění, že gayové nejsou jen ti eklhaft upocení chlápci, kteří spolu někde ve křoví dělají věci, které "já bych nikdy nemoh", věci, které jsou proti pánubohu, boří tradiční rodinu, kazí děti, oslabují Národ (Rasu, Třídu, Revoluci...), a "ať si tohle zkusej dělat s migrantama, muhehe...". Rodí se nejen noví gayové, ale i noví homofobové. Současným homofobům je nutno čelit obrazem současných lidí, a to se tomuto filmu zdařilo výborně. I tím, že příběh zahajuje retrospektivou, což umožňuje...
Přihlížíme krizi manželství německého středostavovského páru, jejímž spouštěčem je pokus o sebevraždu sedmnáctiletého syna Milana. Při pátrání po motivech postupně vyvstávají jak mnohé nedořešené, kompromisem překryté neshody mezi manželi, tak i to, že Milan nikdy nebyl dítětem bez problémů, k čemuž asi přispělo, že soustředění rodičovské péče a lásky na jedináčka mu moc prostoru k utváření samostatné a zodpovědné osobnosti nedalo. Divák to ví už od počátku ze scény, v níž Milan vyprovokuje společnou onanii s HT kamarádem, při níž se neudrží a políbí ho. Rodiče si ale naplno uvědomí, že Milan je gay, až...
Film studenta pařížského lycea. V leckterém ohledu práce spíš ještě dětská. Zatím raději ne.
Jak ukazují i zdejší reakce, na Skrývané polibky se lze dívat ze dvou stran. Pokud pomineme širší souvislosti, jde o hezky natočený, obsazený i odehraný film kritický k homofobii. Mezi kvanty takových filmů, které byly natočeny za desítky let, patří určitě k těm dovedněji zpracovaným. Režisér je ostatně zkušeným harcovníkem v oboru TV tvorby. Tvůrcům se poutavým příběhem téměř podařilo zamaskovat záměr poučit, ba přímo vychovat, ačkoli k docílení toho záměru naplnili film až po okraj skoro všemi typizovanými situacemi příznačnými pro antihomofobní filmy. Možná, že nejen po okraj, ale i drobet přes. Jinak budou věci...
Film je zajímavý, každého ale asi nenadchne. Hlavní linie příběhu z lycea v menším francouzském městečku 70. let, odmítnutá láska staršího studenta, gaye Philippa, k mladšímu HT Claudovi, je pro gaye velmi sdělná. Přesto není hlavním tématem: tím je dospívání a proměny osobnosti v tomto procesu. Claude nejprve projevy Philippovy přízně přijímá, ba provokuje je, protože mu zájem staršího kamaráda lichotí. Brzy ale poznává i vztahy s dívkami, a s tím dřívější těsné přátelství i dětskou erotiku s Philippem odmítá a zavrhuje. Philipp nepochopil (nechtěl pochopit), že Claude není gay, přirozenost jeho proměny nepochopil a považuje ji za...
Režisér v rozhovoru pro portál fashionablymale.net říká, že - jako v případě jiných svých videí - chtěl budovat svou osobní pozici a styl jako režisér filmů o módě, v nichž klade důraz na estetickou stránku a zdůrazňuje pozornost k oděvům a vizuální kráse. Divák uvidí partu eroticky přitažlivých kluků při aktivitách, které nejsou zjevně, v prvním plánu, erotické. Budou pro něj asi nepodstatné jak osobní ambice režiséra, tak způsob, jímž je chce naplnit. Nebýt kluci opravdu hezcí, klidně by se dalo mluvit o ztrátě gayského času.
Kousíček všedních dnů: sedmnáct, touha po spolužákovi, přisprostle vlezlá kamarádka, masturbace (jedna taková scéna zabírá celou minutu z osmnácti minut délky filmu, snad aby divák s jistotou pochopil, že nejlépe se onanuje u produktů Apple), drobné experimenty s drogami, první sex, snad první vztah. Chybí jakýkoli původní nápad, zajímavý děj, jakákoli gradace, cokoli poutavého. První (a jen krátký) film Valentina R. Sandoliho, režiséra, scénáristy a producenta v jedné osobě. Nějak se začínat musí, ne každou prvotinu je ale třeba vypustit do světa. Za skoro rok od uvedení žádná divácká recenze na IMDb.
Roztomilý kýč ve službách dobré věci je přípustný. A až na happyend je to vlastně velmi realistické: do 3:10 jsme to prožili skoro všichni.
Na filmu mne vlastně zaujal hlavně titul: kdo si pořídil DVD nebo BD se Zkrocenou horou, najde tam v bonusech i rozhovor s tvůrci filmu, kteří se mnohokrát snad až zarputile zaklínají, že "nejde o film o zamilovaných kovbojích", ale že jim šlo jen o novou verzi klasického milostného příběhu. Je jasné, že i s tímhle skvěle zpracovaným, nádherným a citlivým příběhem si od homofobů užili své. Benjamin Parent asi jejich myšlenku v názvu svého filmu citoval vysloveně záměrně. Francouzský kraťas je jasně filmem především didaktickým bez další ambice. Je milý, snaživý, ale právě špatně maskovaná didaktičnost může být...
Někdo to má jednoznačné, někdo se neumí rozhodnout: holky, nebo kluci? S jedním partnerem? Se dvěma? A přitom je řešení zázračně snadné. Stačí dva bisexuální kluci a jedna holka, která to má ráda se dvěma, a je vymalováno. Aspoň to si myslí scénárista a režisér Timmy Ehegötz, který vzácnou ideu vtělil do tohoto filmu. Ten je zcela amatérský, neumětelský. Větší část podstatného se stala v minulosti, která je každých pár vteřin zpřítomňována nápaditými otázkami "pamatuješ ještě, jak...", "vzpomínáš, jak...". Všichni tři se na sebe pořád usmívají, otlapkávají se a cicmají. Protože tohle samo na film nevydá, vypomohl si...
Film je tak prostý a jednoduchý, jak jen může dílko v trvání 84 minut být, aby ještě bylo filmem. I příběh je prostinký, v dobách našich pradědečků by asi spadal do kategorie tzv. románů pro služky: mají se rádi od dětství a nakonec se šťastně "vezmou". V tomhle případě ale film zachraňuje upřímnost, důvěryhodnost, solidní základní řemeslo, příjemní herci a hezká prostředí. Zabírá i osvědčená nesložitá past na diváka: kdy už konečně...? Zvláštní ocenění zaslouží, že žádným způsobem nejsou přítomni zlotřilí vrazi českého filmu, tzv. humor, nelaskavý ani laskavý, nucení se do artovosti či alternativy. Takhle jednoduchý a...
Krátký film, který na francouzském festivalu filmů mladých tvůrců získal v roce 2014 první cenu v kategorii tvorby středoškoláků. Není důvod chtít od něj moc, není důvod ho hanit: obdržíte přesně to, co můžete od takového filmu čekat.
Ještě dlouho po začátku filmu jsem si myslel, že jde o práci ženy. Až některé evidentně autenticky prožité situace a pocity postav napověděly, že režisér a scénárista v jedné osobě je velmi pravděpodobně "náš". V ději se prolínají dvě linie: první je vzplanutí mladičkého gaye ke stejně starému heterosexuálnímu kamarádovi, druhou je manželská krize jeho rodičů. Dosud ve filmu v zobrazení vztahu rodičů k homosexuálním teenagerům převládají dvě klišé. Buď nepochopení a tvrdý odpor, nebo bodré manifestační "pochopení" a thymolinové úsměvy. Tento film nezmiňuje, jak se synkova orientace vyjevila v minulosti, aktuálně to však není téma k řešení...
Než vyhodíte peníze za tuhle velmi, velmi amatérskou knihu, podívejte se na WEBu autora na ukázky - http://krejci-knihy.cz/index.php?page=8 - případně na další plody jeho úporné snaživosti.
Po zhlédnutí mi jako první vytanula otázka, co tvůrci očekávali, že nastane, až film vypustí na veřejnost. Film popisně předvádí nehezkou situaci, ale ani sebemenší náznak východiska, takže opravdu netuším, proč se považuje za osvětový. Kdyby ho viděly i stamiliony diváků, stále budou na světě mizerné matky alkoholičky, odpudiví lovci mladého masa snovající sítě na internetu, i naivní teenageři, kteří se rozhodnou řešit nedostatek peněz na živobytí, na parádu či na nový mobil tím, že na tu chvilku zavřou oči a "podrží". Scénárista a režisér David Lange prý do filmu vložil vlastní zkušenost bývalého prostituta, hodnotnější by však byla zkušenost...
Film délkou již středometrážní přináší v řadě jednoduchých scén krásný obrázek dětství, po jakém bychom jistě všichni toužili: malému klukovi pomáhá s prvními kroky dospívání vlídně a s empatií starší bratranec. Myslím jen, že drsný konec byl zbytečný: film jsem viděl už dávněji, a potom, kdy ho zde novým linkem připomněl pavel m (díky), jsem si ho rád oživil: i po těch letech jsem si ho dobře pamatoval, zejména jeho kladné (byť jistě idealizované) poselství, a závěrečné drama bylo spíš navíc. Příběh byl ale natočen v roce 2001: tehdy jsme ještě měli za nutné oslovovat veřejnost silnými ataky na city....
Mnohý starý teplý pán by samozřejmě skákal radostí až ke stropu, kdyby se do něj zamiloval krásný mladík, a rád by obětoval i poslední síly, kdyby s ním tu lásku mohl také zkonzumovat. Je to ale samozřejmě jen nesmyslný sen. Leda... leda, že by ten mladík byl gerontofil. Jako se kdysi nadělal majlant na pohádkových filmech, jak chudá holka přijde ke štěstí, když se do ní zamiluje milionář, princ nebo statkář, tak dnes obchodní potenciál stařeckého snu dobře odhadl režisér Bruce La Bruce a natočil film Gerontofilia. Celé je to jednoduchoučké, nic mimořádně špatného, nic mimořádně dobrého, většinu motivů jste...
Tu jablečnou farmu měl děda, i otec ji měl, má ji i Richard, a až ten umře, bude ji mít jeho syn James, i kdyby nechtěl. Jak je tak Richard navyklý přistřihovat stromky, aby rostly podle jeho vůle, přistřihuje i Jamese. A jako pošle traktor do servisu, když se porouchá, po zjištění, že James je gay, pošle ho do církevního servisu k opravě gayů. Však to všechno dělá k Jamesovu dobru. Pokud se na věc dokážeme dívat i jinýma, než pubertálníma očima, má tatík kus pravdy: farma je jistota, skromná, ale jistota, ne tak dráha klavíristy, po níž James touží....
Drásavý obraz neopětované lásky a žárlivosti. Věčná škoda, že je Stänicke trochu moc polopatický a trochu moc zřetelně usiluje o zasažení diváka. Také jde o výborný způsob opakování slovíček, žít Komenský dnes, dělal by své učebnice právě takhle, :).
