Recenzi napsal/a Václav
O náznaku prvního vztahu kluka v rané pubertě. Zejména vizuál usiluje o poetičnost, celý film je tak vymazlený do něžna, že máte pocit holčičkovského dílka, natočili ho však dva chlapi.
Mr. Thomas, vzteklej zapšklej starej dědek, musí dostat k transplantovanému srdci i morální facku, aby se smířil se svým synem gayem. Tak jo.
Kratinký film z roku 2013 působí, jako by vznikl o dvacet let dříve, jenom je všechno naruby. Promluvy šustí papírem, snad k podtržení humoru, který by u nás možná mohl být označen i za pivní. Ty čtyři minuty ale přežije skoro každý.
"Ovšem nedokážu se přenést přes fakt, že i ti 4% můžou mít své romantické vztahy. No a když se stane, že ..…no to je hnus!!" ... "K učiteli z tohohle filmu mi to vyloženě nesedělo, protože to byl hodný člověk." ... "Zkrocená Sláma." - jen pár střípků z diváckých komentářů na CSFD. Je to ale naprosté nic proti tomu, s jak téměř bezvýjimečným odmítnutím film, jehož hlavní postavou je homosexuál, přijala gay komunita. Gay prý sice zobrazen je, ale notně zastaralého typu, dnes jsme přeci dál, a to údajné znásilnění je směšné, vždyť ani nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu... ...
"Učitel miluje Láďu, Hanka šuká Išku," naříká jedna milovnice filmů nad tím, že těch, které by se LGBT tématice věnovaly plněji, ne jen jako vedlejší linii či komickému momentu, je u nás málo. Rozebírá pak Venkovského učitele a Pusinky. Text je z roku 2008 - změnilo se od těch dob něco? Pusinky jsou klasickou road-movie, jejíž hrdinky, tři kamarádky po maturitě, se během pár dnů strávených mimo ochraňující zázemí domova a školy definitivně rozloučí s dětstvím. Přesně tím příběh končí: jestli se jim už podařilo i vstoupit do dospělosti, to se nedozvíme, můžeme jen doufat. Film příjemně...
Příběh vybočuje z obvyklých klišé, jimiž je většina krátkých filmů zatížena do otravna, možná i proto, že délka, která odpovídá už středometrážnímu formátu, toho umožňuje sdělit přeci jen trochu víc, respektive jít trochu víc do hloubky. I když se recenzent na portálu BigGayPictureShow domnívá, že v některých okamžicích se film až moc jeví jako mokrý sen pedofila, je příběh v zásadě skoro uvěřitelný, a takhle podnikavého mladého synovce by asi uvítal leckterý gay. V závěru ale i tento film upadá do klišé mnoha feministických filmů: chlapi jsou zbabělci. Možná mohlo být místo toho víc rozvinuto téma, které...
Seriál je fiktivním příběhem zasazeným do reálných historických dějů. Jak název napovídá, jde sice o popis vztahů a interakcí východní a západní části rozděleného Německa, ale ty samy se odehrávaly jako součást dění s globálním dopadem. Cílovou skupinou jsou mladí ve věku kolem pětadvaceti a méně, a ambicí není přinést nová fakta, souvislosti nebo interpretace, ale takto mladému publiku dobu co nejautentičtěji popsat, umožnit mu zažít ji skrze osudy hlavní postavy, která mu bude blízká a srozumitelná. Přesně toto se autorům povedlo dokonale: dnešní mladý divák vidí tehdejší svět očima svého tehdejšího vrstevníka. Hlavní postava by tak, jak...
Eastern Boys lze přijmout jen jako nekomplikovanou podívanou pro zkrácení dlouhé chvíle. Základném problémem je neumělé a nevěrohodné slepení dvou dějových linií, které k sobě moc nepasují, zejména situace, kdy pan doktor na křídlech lásky zlikviduje bandu gangsterů (když předtím bezmocně přihlížel, jak mu vybílili byt), je komická. Kdyby linie nebyly natolik prolnuté, mohl na jedné straně zůstat idealistický dojemný příběh, jak se vztah pána středního věku s mladým prostitutem změní z obchodního v otco-synovský, a na druhé straně gangsterka. Bývá zde zvykem, takřka povinnou pózou, dívat se přezíravě na americkou produkci (ne moc oprávněně, v zemi, kde...
Když je někdo zkouší dát dohromady, často se slova "životopisný" a "film" perou: buď je výsledkem životopis, ale pro diváka suchopár, nebo vznikne poutavý film, ten je ale na hony vzdálen skutečné postavě. Jde o rozpor, který nemůže být nikdy rozsouzen: je lépe, když vznikne precizní líčení osudů postavy, které ale osloví jen úzký okruh zasvěcených, nebo když atraktivní obálka dopraví povrchní, ale aspoň nějaké znalosti k mase diváků? V tomto případě nalezl Herbert Ross životaschopný kompromis za tu cenu, že film zachycuje pouze uzounký, divácky vděčný výsek Nižinského života, kdy vrcholil a končil jeho vztah...
Evropská herečka přijíždí do Montrealu, aby sehrála přední roli v podřadném filmovém melodrama pilcherovského typu. Záhy zjistíme, že dáma roli okresní primadony neopouští ani v soukromém životě, a že pokleslé melodrama se neodehrává jen před kamerou filmu ve filmu, ale mnoha cestami se přelévá i do celého filmu hlavního. Záměrně tomu napomáhá soustředění děje kolem městské nemocnice Ville Marie. V nemocnicích se, bohužel, lámou lidské osudy i životy, což dalo vzniknout jak silným literárním a filmovým dílům, tak braku založenému na principu ždímačky emocí. Tento film, i když je řemeslně solidně proveden a měl asi lepší ambice, se blíží spíš...
Mikkelsen natočil mezi roky 2009-2014 čtyři filmy, všechny krátké. Věnují se složitostem v životě mladých lidí, Trenér z roku 2009 je příběhem o pedofilii. Jediná externí recenze, na kterou odkazuje IMDB (divácké nejsou - od roku 2009 - uvedeny žádné), konstatuje, že film by mohl být využit jako učební materiál na základních školách, zcela jednostranný pohled na burcující téma však nehluboko pod povrchem vybízí k lynči, a u úzkoobzorných lidí by mohl vést k podezírání všech, kdo pracují s dětmi a mladými lidmi. Doplňme, že krom toho, že je dílo zřetelně začátečnické, chybí mu to podstatné,...
Aurore je dívka z bohaté americké rodiny, která přijíždí do Paříže, aby "se našla". Nenachází sebe, ale Chrise, který si vydělává občasným hraním pokeru a toulá se po Francii v obytné dodávce (páralovský dormobil). Taky je to ovšem moc pěkný kluk, který má všechno na svém místě a umí s tím zacházet, což v nezkušené Aurore vybudí pocit životní lásky. Fyzické lásky najde Aurore u Chrise dost a dost, ba dokonce až příliš: postupně zjišťuje, že objektem jeho vášně jsou vedle ní také mladí homosexuální prostituti, kteří z jeho náruče nevyjdou nedotčeni, vlastně nevyjdou vůbec. Velmi obratnou manipulací je Aurore...
Středem dění ve filmu je sourozenecký pár bratra a sestry, kteří jsou v nesmírně blízkém intimním (nikoli však doslova incestním) vztahu - v mnohém si připomeneme Bertolucciho Snílky. Sourozenci kolem sebe už v dětství shromáždili partu, v níž všichni dospívali a prožívali vše společně. I erotické vztahy, hetero- i homosexuální, se většinou utvářely uvnitř party s někým ze sourozenců. Všechny zastihujeme někdy ve věku dvaceti let, kdy dochází ke tragédii - bratr je nalezen ubitý a sestra se stává motorem vyšetřování. Právě na ní manifestují tvůrci filmu určující pohnutky vztahů v partě: Lucie je vrcholně panovačná, soběstředná a bezohledná...
Tradiční osoby v tradičních kulisách s tradiční hudbou, a přesto něco nového. Charlie stojí před volbou. Patnáct let přátelství s HT kamarádem Sebastianem, kterého Charlie miluje, což Sebastian ví, ale nebrání mu to v pevném přátelství, které i pro něj je jednou z jistot jeho života. Nebo náhle se dostavivší naplněná láska ke gayi Timovi - Tim chce ovšem Charlieho celého, bez neustálého ohlížení se po beznadějné lásce k Sebastianovi. Příběh sice působí poněkud jako z Červené knihovny, všechna možná zákoutí citového propletence ale zkoumá pečlivě a bez toho, že by komukoli a čemukoli stranil. Jde o...
El mar pochází z roku 2000, kdy Villaronga byl někde uprostřed své dosavadní tvůrčí dráhy. Začíná nedlouhou expozicí, v níž hrdinové, ještě dětští - dva kluci a jedna holčička, prožívají tragické okamžiky španělské občanské války. Následuje časový skok, po deseti letech se, již dospělí mladí lidé, setkávají v plicním sanatoriu (podobenství francovské diktatury), a poznamenáni a deformováni společenskými událostmi dovrší svůj osud. Vyprávění je nesmírně patetické, zejména dialogy naprosto neodpovídají věku a sociální pozici aktérů, každá postava jakoby stále zdůrazňovala: "Já nejsem obrazem živé osoby, já jsem symbol!" I homosexuální tužby, s nimiž jedna z postav svádí těžký zápas a...
Tmavý chléb je výbornou studií o společnosti hluboce rozpolcené vnitřním konfliktem, který vyústil v občanskou válku. Zachycuje katalánskou vesnici nedlouho po této válce, ještě dávno předtím, než zdravý rozum dovedl zemi k pochopení, že trvání konfliktu, byť zanořeného pod umělou stabilitou diktatury, vede do propasti, a že usilování o úplné dosažení spravedlnosti může společnost zničit: spravedlnost je, bohužel, ideálem, k němuž se lze - v nejlepším případě - jen přiblížit. Příběh filmu dlouho působí, jako by byl vyprávěn jen z pozice jedné ze stran konfliktu. Postupně se však vynořují další a další zákruty zprvu prostého děje, s nimi...
Film byl uveden před třiceti roky, a určitě patří mezi ty, které by v tehdejší podobě dnes už vzniknout nemohly. Vedle dětské nahoty a slovního líčení sadistických pedofilních scén vidíme zblízka i smrt tří malých chlapců, v jednom případě i s předsmrtnou agonií. Může být k diskusi, zda takové scény zobrazovat, mimo jakoukoli diskusi však je, že natáčet tohle s dětskými herci je (pardon) prasárna. Ačkoli je děj inspirován událostmi druhé světové války a silným téma je homosexuální pedofilní sadismus, pravděpodobně měly tyto kulisy posloužit hlavně k hlubšímu vhledu do lidské psychiky. K zobrazení běsů, které v lidském nitru...
Od roku 2014, kdy byl film uveden, najdeme na IMDB jen dvě divácké recenze a odkaz na jednu externí. Obvykle je to příznakem filmu buď nevydařeného, nebo filmu, který diváci nedokáží uchopit. For Min Brors Skyld (anglicky For My Brother) je jasně druhý případ. Bez jakýchkoli efektních figur: před shlédnutím tohoto díla je naprosto nezbytné citlivější diváky varovat. Uvidí film, kde od počátku do konce téměř každá scéna je obrazem násilí, a ty zbývající mají za úkol míru a dopad násilí vystavěním kontrastu ještě dál podtrhnout. Domácí násilí, fyzické i psychické týrání, zneužívání dětí vlastním otcem, půjčování...
Třináctiletý gay si poprvé natluče nos. Jako téma krátkého i delšího filmu mnohokrát viděno, zde je ale velká snaha odvyprávět příběh filmovou řečí, která pro tenhle typ filmů typická není. Adresáty jsou jasně HT teenageři, kterým má film usnadnit vcítění i tím, že užívá prostředky, které jsou jim blízké. Hodně dávno nejsem teenager, ale doufám, že se podařilo, aspoň do nějaké míry.
