Recenzi napsal/a petr12
Během sledování "dokumentu" tak trochu zjistíte, jak to chodí v přístavu během čekání na vyplutí nákladní lodi. Nahlédnete jen tak mimochodem na kapitánský můstek během plavby a poznáte trochu krásný ostrov v Karibiku. No a abyste se nenudili během "výkladu", poznáte i dvojici mladíků. Protřelého námořníka Jeana, který má milence v každém přístavu a dosud nepolíbeného Marka, který se poprvé zamiloval do chlapce a začal si plánoval skvělou - společnou budoucnost, než mu došlo, že Jean není stavěný na dlouhodobé vztahy.
Snímek začínajícího režiséra Nilse Bökampa působí už na první pohled jako "domácí video" točené během výletu do přírody.
Nevím proč, ale svým zpracováním mi snímek připomínal mr. Beana, který také rád volil tu složitější cestu řešení.
Další z narůstající řady snímků o chlápkovi, který si až do setkání s osudovou ženou mylně myslel, že je na kluky. Zřejmě se tento trend rozšiřuje kvůli genderové rovnosti, aby v tom lesby nebyly samy. O nich si heteráci myslí, že nepotkaly toho pravého...Takže jsme svědky rozmáhání se nového klišé...Gay pozná tu "pravou" a stane se z něho heterák. :-)
Greg Louganis je pro mě osobně ztělesněním rčení..."Co tě nezabije, to tě posílí" a zaslouží si obrovský respekt a uznání.
Dokumenty mám rád především kvůli snaze zachytit a následně divákům zprostředkovat pokud možno nezkreslenou realitu. Zde jsem měl ovšem nepříjemný pocit, že si hlavní hrdinové na něco hráli, hlavně ten partner, který měl být druhému oporou při ztrátě jeho blízké osoby - otce.
Dvě ztracené duše se společně vydaly na "Jih", aby opětovně našly své místo na "Severu". Poněkud zvláštní "komedie" plná náhod, zvratů a ztřeštěných momentů.
Jedině pokud patříte mezi milovníky abstraktního umění, kteří si dokáží za několika tečkami na plátně představit něco reálného a nebo se řadíte mezi artové diváky, Hei yan quan vás osloví. V opačném případě...
Civilně a citlivě zahraný příběh o oťukávání, "hře vedle sebe" typické pro děti hrající si v MŠ na písku a hledání hranice mezi kamarádstvím a přátelstvím.
The Imitation Game - snímek, ve kterém exceluje Benedict Cumgerbatch, patří mezi snímky s poselstvím, kterým mnohé prominu.V tomto případě přílišnou uhlazenost, někdy zbytečnou popisnost, trochu pověstné vaty a někdy až kýčovitou kameru...
Z Berlína, přes Paříž, do New Yorku...vede dějová osa zachycující jednotlivé protagonisty hledající "odreagování"...Ve své podstatě jde pouze o několik dohromady slepených útržků ze života roztodivných postaviček.
Spíše nuda, během které se nic moc zajímavého nestalo.
Blackbird nabízí jižanské pojetí tradiční rodiny modlící se k Bohu, ve spojení s potlačovanou hříšnou tohou, to vše zabalené do "černé kůže". Stále poměrně opomíjené a tabuizované téma se podařilo přenést na plátno s "citem pro věc".
En la ciudad sin límites vás vezme na palubu výletní lodě plující po Seině. Budete sedět ve vybrané společnosti a poslouchat výbornou kapelu zpříjemňující možná až příliš dlouhou plavbu bez větších vlnek.
Chuck & Buck patří mezi ty filmy, které si v hrubých rysech pamatujete ještě po letech, díky své jedinečnosti a nebo totální "ujetosti", což je tento případ.
Matthias Steurer pojal televizní film o dvou párech toužících po vlastním dítěti hodně neobratně. Optikou heterosexuála, pro kterého je návštěva gay klubu nepřekonatelnou překážkou. Proto zřejmě čerpal informace z brožury odložené v čekárně u doktora před dvaceti a více lety a nevyhnul se tak mnoha stereotypům.
Sonda do pařížských temných zákoutí, ze kterých na vás každou chvíli vybafne nějaký "úchylák" a nebo zoufalec.
