Recenzi napsal/a Ondra

Klukům to sluší, jak nemají skoro nic na sobě. Ale filmem bych to nenazýval.

Film Vlastníci bývá žánrově nejčastěji označován jako komedie, což je ve skutečnosti velmi nepřesné. Více než cokoli jiného totiž vyvolává úzkost. Vnější „děj“, kterým je schůze členů SVJ a dohady o tom, zda vybudovat výtah, samozřejmě nejsou podstatné, tvoří jen nutný rámec zásadnější výpovědi. Jiřímu Havelkovi se podařilo na malém vzorku jasně vyprofilovaných lidských charakterů vytvořit působivou metaforu současné české společnosti. A není to veselá podívaná. Svou nemilosrdností připomíná Formanovy filmy ze 60. let. Pečlivě vybraní herci jsou vynikající, jeden lepší než druhý. Gay postava není do scénáře vpletena uměle, ani nemá povahu laciné karikatury. Její úloha je zřejmá: na...

Protože většina Dolanových filmů mě nijak zvlášť neoslovila, na tento jsem se chtěl podívat hlavně proto, abych zjistil, jestli je Kit Harington pořád tak slabý herec, jak si ho pamatuji ze Hry o trůny, a zda pořád tak dobře vypadá. A zjistil jsem, že platí obojí. :) Co se týká samotného filmu, mám z něj poněkud ambivalentní pocity. Na jednu stranu mě docela bavil motiv dítěte, které je až patologicky fascinováno mediální hvězdou (vůbec by mi nevadilo, kdyby to bylo jediné, více rozpracované téma filmu), a líbilo se mi i střídání dvou hlavních dějových linií. Na druhou...

Výborný dokument. Z hlediska formy rozhodně žádná revoluce, je natočený víceméně tradičními prostředky, ale velmi zdařile. Osobnost protagonisty i jeho uměleckou dráhu zachycuje sdělně a zřejmě i věrohodně. Samozřejmě velmi oceňuji i jeho rozhodnutí se tímto způsobem vyoutovat. Díky zařazení krásné Cavaradossiho árie jsem si připomněl i představení Tosky, které jsem s Pavlem Černochem stihl ve Státní opeře ještě před podzimním uzavřením divadel. I naživo zpíval skvěle. :)

Nechal jsem se zlákat předchozími recenzemi a neprohloupil jsem. Moc povedená věc. Zaujal mě minimalismus použitých prostředků, herecké výkony a hlavně to, jaké šíře i hloubky sdělení se tvůrcům podařilo dosáhnout na tak krátké ploše.

Francouzské filmy obecně většinou můžu, tak jsem byl zvědavý i na tento, a důvodem byla i celkem široká škála hodnocení různými recenzenty. Na rozdíl od řady názorů na ČSFD, které také níže cituje Václav, mi film nepřipadá "odporný", "nechutný" nebo "úchylný", ale prostě nudný. Tvůrcům se nijak nepodařilo mě vtáhnout do děje (pokud lze o ději vůbec mluvit) a zajímat se o osudy postavy nebo jejich vztahy. Je zajímavé, že tentýž režisér (Joachim Lafosse) jen o dva roky dříve natočil snímek Soukromý majetek (neobsahuje gay tematiku), který naopak patří k mým velmi oblíbeným.

Özpetekovy filmy dlouhodobě řadím k tomu nejlepšímu z gay kinematografie. Tento poslední není výjimkou, dokonce bych ho skoro označil za vrchol jeho dosavadní tvorby. Anotace filmu (alespoň ta, kterou máme zde) je poněkud zavádějící. Dlouholetý gay pár je sice skutečně náhle postaven před nutnost nějakou dobu se starat o dvě děti své kamarádky, avšak tento dějový motiv slouží pouze jako odrazový můstek pro exponování skutečného obsahu filmu. Tím je věrohodná analýza vztahu, který se po letech dostal do fáze, kdy je pro oba aktéry obtížné v něm setrvat, ale i z něj odejít. A právě v okamžiku,...

Film svým příběhem i emocionálním laděním silně připomíná snímek Boulevard s Robinem Williamsem (který je také k nalezení ve zdejší databázi). Celkově určitě není špatný, depresivní atmosféra je vykreslena sugestivně a pomáhají i civilní herecké výkony, vhodně zvolená hudba a neokoukané prostředí doků. Na druhou stranu mi ale na filmu bohužel zásadně vadilo prakticky totéž, co na zmiňovaném Boulevardu - celou dobu jsem měl dojem, že se ve mně tvůrci snaží vyvolat soucit s hlavním antihrdinou, zatímco mně v hlavě běželo něco jako: "Když se chováš jak idiot, tak se nediv". Možná jsem málo empatický, ale opravdu se nedokážu vcítit...

Jsem v šoku: nikdy bych od seriálu ze středoškolského prostředí neočekával, že jedním z jeho hlavních témat bude filozofie, že postavy budou uvěřitelné, nikoli černobílé, že rozuzlení zápletek nebude podle šablony, ale spíš "podle života", že soundtrack bude tvořen hudbou Rimského-Korsakova, Bacha, Chopina a Debussyho. Celý seriál je v mnoha ohledech velmi originální, stejně jako je svérázný hlavní hrdina, učitel filozofie Merlí. Každý si určitě najde svou oblíbenou postavu, moje oblíbené jsou asi všechny. :) Takže palce na všech tlapkách nahoru.

Zas tu po delší době máme celkem slušnou komedii, kterých je jinak opravdu jako šafránu. Námět sice není kdovíjak originální, ale rozhodně je podaný velmi zábavným způsobem. Herci jsou skvělí a dobře typově vybraní, a to i ti v menších rolích (spolužáci, rodiče, učitel...). Samozřejmě se v rámci děje najde i pár obehraných klišé, ale v komedii se to snese. A neodpustím si poznámku: kdybych měl ve škole učitele s takovýma očima, určitě bych na něj taky zíral jak na svatý obrázek. :)

Minimalistický snímek na téma, které se ve filmech neobjevuje zas až tak často. Vzhledem k jeho společenské citlivosti a všeobecné tabuizovanosti se ani není co divit. Film ve mně znovu utvrdil přesvědčení, že narodit se s takovou dispozicí je v oblasti sexuality jedna z nejhorších věcí, co může člověka potkat. Je dobře, že to zde bylo prezentováno právě takto - má to jistý osvětový efekt (pokud ovšem na tento film ta správná „cílová skupina“ vůbec narazí). Stejně jako recenzentovi níže i mně připadala reakce prvního lékaře přehnaná, nicméně netvrdím, že by se to nemohlo stát. Scénáři bych spíš vytkl jinou...

Jsou dvě možnosti, jak adekvátně ohodnotit tento film: buď o něm napsat knihu, nebo úplně mlčet. Formát recenze mi neumožňuje ani jedno, tak se pokusím strefit někam mezi. Dnes jsem film viděl počtvrté a byl jsem jím unešen stejně jako v předchozích případech. Netuším, jak Viscontiho napadlo použít Mahlerovu hudbu, ale mohla by tam snad být jiná? Nevím, jak se Dirku Bogardovi podařilo převtělit se do profesora Aschenbacha, ale pasu se na každé vteřině jeho fenomenálního hereckého výkonu. Nevím, jak se kameramanovi De Santisovi podařilo zachytit s tak výmluvnou ambivalencí krásu i pochmurnost Benátek stižených epidemií, ale nemůžu od toho...

Strhující text, který jsem přečetl prakticky na jeden zátah během víkendu. Autor téměř dokumentární formou popisuje své dětství a dospívání v severofrancouzském dělnickém městečku, v prostředí, které mladým (nejen) gayům opravdu nesvědčí. Minimum intelektuálních podnětů, všudypřítomná bída, nedostatek empatie, absence pozitivních sociálních vzorů. Veškerá kultura zúžená na televizi a sobotní "zábavy" v místním kulturáku. Samozřejmě i šikana ze strany spolužáků. Jediná možnost je útěk, ale teprve když to věk umožňuje. Do té doby peklo. Nemohu souhlasit s recenzí níže, podle níž je autor "hyperkritický" a "soběstředný". Věřím tomu, že skutečně popisuje své autentické pocity, které tehdy intenzivně prožíval. Má na...

Jeden z nejlepších dokumentů, které jsem v poslední době viděl. Podle informací tvůrců se jeho základem stalo čtrnáct hodin natočeného materiálu s Ianem McKellenem, nakonec sestříhaných do standardní stopáže cca 90 minut. Herec vypráví tak zajímavě a často i vtipně, že bych rád viděl i zbývajících dvanáct a půl hodiny. Jeho vzpomínky a úvahy jsou prokládané černobílými dotáčkami, které zobrazují některé klíčové momenty jeho dětství a dospívání, stejně jako ukázkami z jeho různých rolí. Podstatná část snímku je věnována McKellenově divadelní dráze, tedy oblasti, která je v našich zeměpisných šířkách méně známá. Prostor ale dostává i jeho filmová kariéra, která...

Krátké filmy mě obvykle moc neberou, ale tenhle opravdu stojí za to. Vynikající výpověď o stavu dnešní společnosti i o tom, jak obrovská bariéra neporozumění může být mezi dvěma lidmi, které od sebe dělí pouhá jedna generace. Do 30. 12. 2018 dostupné on-line na webu ČT s českými titulky pod názvem Zavolej tátovi.

Další film ve zdejší databázi, který nám umožňuje poznat pro nás dost nepředstavitelná specifika každodenního života na Kubě. Stejně jako u těch ostatních, i v tomto snímku na mě silně zapůsobila autentičnost prostředí i všech protagonistů. Zejména herecký výkon Jorge Martíneze v hlavní roli umírajícího Diega je odzbrojující. Exteriérů tentokrát příliš mnoho nevidíme (odhaduji, že se jedná o adaptaci divadelní hry), ale prostředí rozpadajícího se oprýskaného činžáku, jehož nájemníci prakticky žijí "spolu" na pavlačích, je vizuálně i pocitově velmi působivé. Vedle běžné masové produkce (zejména americké provenience), která je nablýskaná podle poslední módy, předvádí černobílé charaktery postav...

V poslední době už mi dost začíná vadit ta módní vlna námětů o dvojicích z různého kulturního prostředí. Také proto jsem si od tohoto filmu moc nesliboval. Ale byl jsem mile překvapen, co se z nenápadného snímku vyklubalo. Prakticky celý děj se odehrává na jednom místě (chata v lese a její okolí) a celý film táhnou pouze tři herci - ovšem všichni vynikající, velmi autentičtí a ve svých rolích přesvědčiví. Oba kluci jsou úžasně sehraní, to milostné vzplanutí jim opravdu věříte. Moc hezky jsou natočené erotické scény. Nepůsobí ani v nejmenším "uměle", jak to někdy bývá. Souhlasím s recenzí níže,...

Nikdy bych si nepomyslel, že nějaký film nazvu "americkou sračkou". V tomto případě mě ale jiné hodnocení opravdu nenapadá. Jedná se o esenci všech myslitelných klišé v dokonale vybroušené podobě. Téměř k neukoukání. Těch pár bodíků dávám jen za představitele Simonova otce. To je tak jediné, co ve filmu stojí za pozornost.

Jak stárnu a mám nakoukáno čím dál víc filmů, stává se ze mě cynik. Málokterý už ve mně dokáže vyvolat nějaké silnější emoce, osudy hrdinů jsou mi většinou lhostejné. Tentokrát je to výjimečně přesně naopak. Tvůrcům filmu se podařilo se mnou zacloumat tak, že mi to až není milé: večer jsem dlouho nemohl usnout a dnes od rána jen civím „do blba“ a myslím na ty dva. Teď se ale pokusím zkoncentrovat a něco vyplodit. Nestává se moc často, aby byl intenzivní citový vztah dvou lidí zachycen s takovou mírou autenticity, uvěřitelnosti a přirozenosti. Velkou zásluhu...

Z filmu mám poněkud rozporuplné pocity. Na jednu stranu kladně hodnotím záměr (námět), ale scénář by asi potřeboval nějaké úpravy. Ačkoli se totiž tvůrci zjevně snaží o závažnost, realističnost, drama, některé scény a dějové motivy zavánějí nechtěnou komikou a jiným zas lze jen stěží uvěřit. Příklad, který asi nejvíc bije do očí: proč by se mladý kluk s takovou vizáží chtěl vyspat s někým takovým, jako je pastor Johannes? Jinak herecké výkony dobré, Edgar Selge dokonce patří k mým nejoblíbenějším německým hercům. No a Jannis Niewöhner v roli problémového mladíka? Debaty o náboženských otázkách jsou to poslední, co bych s...