Podrobnosti recenze

"Učitel miluje Láďu, Hanka šuká Išku," naříká jedna milovnice filmů nad tím, že těch, které by se LGBT tématice věnovaly plněji, ne jen jako vedlejší linii či komickému momentu, je u nás málo. Rozebírá pak Venkovského učitele a Pusinky. Text je z roku 2008 - změnilo se od těch dob něco?
Pusinky jsou klasickou road-movie, jejíž hrdinky, tři kamarádky po maturitě, se během pár dnů strávených mimo ochraňující zázemí domova a školy definitivně rozloučí s dětstvím. Přesně tím příběh končí: jestli se jim už podařilo i vstoupit do dospělosti, to se nedozvíme, můžeme jen doufat. Film příjemně ozvláštňuje kamera, barevné ladění řady záběrů, volba prostředí, soundtrack J. P. Muchowa. Herecké výkony představitelek hlavních figur jsou dokonale přesvědčivé.
Za hlavní zápor lze považovat zřejmou tézovitost, chtěnost. Holkám jsou na mnoha místech vloženy do úst "životní pravdy", které neodpovídají jejich věku ani okolnostem. Charaktery jsou zobrazeny velmi vyhraněně, nedá se věřit, že trojice s tak antagonistickými vztahy by se vydala na společnou tříměsíční cestu. Mužské postavy jsou zcela schematické, v podstatě jen ilustrační stafáž; velmi nepravděpodobná je role brášky, který se chová mnohem zraleji, než by odpovídalo proklamovaným čtrnácti. Babinská se tak moc soustředila, aby vykreslila, "jak to máme my, holky," že jí celá jedna polovina lidstva ulétla mimo realitu.
Pusinky jsou určitě pozoruhodným filmem, u kterého nelze pochybovat, že snaha něco sdělit je upřímná. V době natáčení šlo o první celovečerní film Karin Babinské, ta měla ale za sebou řadu studentských filmů a TV povídek: asi bychom byli měli právo čekat od Pusinek o něco víc. Že zaujaly, kladně i záporně, je zřejmé: množství diváckých reakcí na CSFD - skoro 500 - je u takového typu filmu nezvyklé. Pro srovnání: Babovřesky - 1.400 komentářů.