Podrobnosti recenze

Název The Secret Kiss drobet upomíná na brakové romány a moc mne nelákal, až jsem si povšiml, že jde o dílko Richarda Mansfielda, od nějž jsme zde již mohli poznat o tři roky starší The Secret Path. Recenzi jsem tenkrát ukončil pocitem, že "Možná jsou cesty režisérova myšlení opravdu až příliš tajné". Tajný polibek sám o sobě tento pocit nemění, ale oba filmy pospolu už přeci jen nabízejí jakýsi společný klíč. Třeba jen tím, že jsme už zase v lese s nebezpečně vyjukávajícími tajemnými postavami, co juknutí, to svist tasené oceli...

Děsy a běsi v hlubinách mysli gaye, strach z většinové společnosti, strach z opovržení a zavržení, strach ze šikany, strach ze samoty, strach odpoutat se od partnera, strach plně přijmout partnera... možná. Proč vlastně ne, ale v takhle bizarních a vyčpělých kulisách, na pomezí parodie? Ona realita stačí až dost.

Tentokrát zakončím myšlenkou, že tomu chlapci, režisérovi, by se měl zakázat vstup do lesa, a byl by klid. Zvířátka mají na klid právo, a my taky.