Podrobnosti recenze

Téměř až do konce jsem měl pocit, že lepší film jsem v posledních letech neviděl. Příběh není nijak nový: dospívání a coming out v malém americkém městě devadesátých let, obvyklé postavy, obvyklé situace. Ale vynikající vedení herců, kamera, hudba, atmosféra... Výběr herců a jejich práce jsou výborné, i vedlejší postavy jsou dobře prokresleny. Jako u mnohých jiných filmů, i zde je příběh formálně zabalen do policejního vyšetřování: scénárista tak obvykle šetří práci, čas a náklady tím, že části děje jsou odvyprávěny slovy a není třeba je točit. Zde však většina výpovědí děj naopak rozvíjí: vidíme události jednou tak, jak opravdu proběhly, podruhé, jak je postavy vnímají a interpretují. Naprosto se nechce věřit, že tohle natočil 23 letý režisér jako svůj třetí film a celovečerní prvotinu, a vedle toho se podílel i na scénáři a hudebním doprovodu.

Až posledních pár minut vynikající dojmy pokazí. Převlečený a nalíčený Jack náhle hodí vnímání homosexuality aspoň o padesát let zpět, a úplný závěr převrátí pečlivě vygradovanou tragédii klasického formátu téměř v banalitu. Je otázka, zda byli tvůrci bezradní, jak děj ukončit, nebo se rozhodli ukončit ho za jakoukoli cenu "nějak jinak". Omlouvám se za dryjáčnické srovnání, ale s tímto závěrem vyzní film jako milování bez koncovky. Pokud bude mít divák tu sílu, co nejvřeleji mu doporučuji sledování ukončit přesně v 1:33:28. Uchová si tak pocit, že viděl něco mimořádně dobrého.

Rozhodně musíme počítat s tím, že sledovat další práce Milese Joris-Peyrafitte bude prostě nezbytné.