Podrobnosti recenze

André Téchiné má za sebou práci na 30 filmech v roli režiséra a na 31 jako scénárista. Mezi filmy s gay tématikou patří jeho Divoké rákosí k dílům mistrovským, zaujali i Svědkové, kteří zobrazují počátky pandemie AIDS ve Francii.

Pozorovatelnou, naštěstí nijak obtěžující tendencí režiséra je jistá didaktičnost. Je to patrné i u filmu V sedmnácti. V první polovině máme pocit, že listujeme příručkou "Psychologie puberťáků snadno a rychle": divákovi jsou neustále přisouvány vysvětlivky zdánlivě konfliktního vztahu obou hlavních postav. Ten je vystavěn i na jejich odlišném společenském zázemí: Damien je milovaný jedináček v dobře situované francouzské středostavovské rodině, Thomas míšenec s marockými kořeny adoptovaný chudou zemědělskou rodinou. Až ve druhé polovině filmu nabývá děj na životnosti, kluci se postupně sbližují, a tvrdý náraz životní reality je nakonec oba přiměje přestat lhát sami sobě i sobě navzájem a skončit se strachem. Stařičký hollywoodský líbací happyend je tak profláklý, že už se každý bojí ho použít, takže Téchiné si se zjevným potěšením mohl dopřát jím film uzavřít, a je to roztomilé.

Že Téchiné pléduje za překonávání rasových, kulturních a společenských rozdílů, je víc než zřejmé, a jde v tom do detailů až legračních. Oba mladí herci mají obřízku, která má určitě kořeny v náboženských tradicích jejich předků. Ta náboženství jsou do dnešních dnů velmi, velmi antagonistická, což však, jak Téchiné zjevně soudí, romantické mladé lásce není žádnou překážkou. Nelze si odpustit obšournou otázku, zda i tento detail byl součástí režisérova zadání lidem z castingu. My, gayové, bychom asi v takovém případě byli castingu přítomni moc rádi.

Film je velmi hezky natočen, obsazen i odehrán. Ve svých 73 letech je Téchiné stále při plných tvůrčích silách: těšme se na další jeho práce.