Recenzi napsal/a Václav
Tisíce mil moře, megatuny nákladů, desítky tisíc kubíků betonu a oceli v přístavech, obrovské stroje. A v tom pinožení lidských červíčků, kteří to vše uvádějí do pohybu, aby sami byli pohybováni silami ještě většími. I se svými touhami po blízkosti, něze, intimitě a naplnění. A také po porozumění a lásce, jenže ty si námořníci, co chvíli s jinou partou na jiné lodi, nemohou dovolit. Dva moc hezcí kluci, jeden ještě touží, druhý už ví. Pár společných chvil na závěr... a sbohem. Film určitě nebude nikdy patřit mezi trháky, na to je příliš pravdivý, což se od filmu obvykle...
Co se stalo, nemůže se odestát. Starý pán se loučí se světem a se životem, jeho mysl je už zastřená, ale tím spíš se vrací okamžik z doby před čtyřiceti lety, který podstatně změnil jeho život. Zavedl ho na úspěšnou konvenční dráhu, ale lidské štěstí zůstalo kdesi v minulosti. Vrátit tu chvíli, napravit ji, dokud tu jsem... V životě to obvykle nejde, ve filmu ano, aspoň symbolicky, a filmaři starému pánovi dopřejí výsadu opustit svět s mírem v duši. Tohle zásadní poslání je zabaleno do napínavého příběhu hledání a odhalování pravdy, poznávání, kdo je kdo. Vzdor občasnému zaskřípání logiky, schematickému...
Ohromně záleží na tom, s jakou životní zkušeností se člověk na tento film dívá. Nesmíme nic vědět o souvislostech tzv. konzervativní revoluce, která nám vrátila svobodu (a tím i umožnila vytvářet si takovéhle portály), a musíme silou chtít nevidět, jak vyhraněně jednostranný, tendenční a propagandistický je, abychom ho mohli přijmout, jak je předkládán, jako optimistický příběh o tom, že když se lidé semknou, nakonec zvítězí. Ale zkusme to brát prostě jen jako film. Pak je to film velmi zábavný, komika vystavěná na konfrontaci lidiček z města a z vesnice mi přijde o dost vkusnější, než jak...
Filmaři chtěli asi využít boom poptávky po gay tématice, bohužel nejspíš bez porozumění podstatě věci. Zatímco Otter je v každém okamžiku pochopitelný a uvěřitelný, naprosto nejasná je Darbyho motivace: chtěl se pokusit o obhroublý kamarádský žert? Pak by asi přestal žertovat ihned po prvním Otterově polibku. Nebo ho zábava zaujala? Pak by se asi choval jinak v těch prvních okamžicích po aktu, protože to byl Otter, a ne Darby, kdo prožíval "post coitum omne animal triste est". Takže nakonec mějme jen jedno za jisté: raději nechtějme vidět, jak byl Otter po téhle akci odřený. A to i na krátký film...
Francie si umí vážit těch, kdo ji ve svém oboru proslavili, a neváhá jim v pravý čas vztyčit i výrazný pomník. Bonellův film takovým pomníkem rozhodně je. Krásným, důstojným, poutavým i výpravným: rozhodně se naprosto na ničem nešetřilo, nic se neodbylo, každému detailu se dostalo dokonalé péče, každé postavě skvělého představitele. Jak u pomníků bývá, zobrazuje legendu, a zobrazuje ji tak, jak byla cíleně budována, a jak tedy diváci logicky očekávají. V daném případě obraz odpovídá očekávání a budí už proto nadšení až do posledního záběru Yvesova úsměvu. Jistě ale nikdo nepředpokládá, že se legenda kryje s realitou: světová...
Na to, že je Matteo věřící a že je mu sedmnáct, je to pěkný vztekloun. Když si chce pro budoucí pletky s mladým knězem něco vyzkoušet s holkou, nehledí na odpor a zastaví ho až pořádná facka. A když ani kněz nejedná podle jeho neopodstatněného očekávání, zmaří ten mamlas vystoupení, které kapela nacvičovala dlouho předem. Nebýt toho, že celkem přesvědčivě masturbuje, zasloužil by si chlapec těch facek o dost víc. A jinak je tenhle krátký film spíš o ničem. Leda, že byste byli milovníky Radeckého marše ve velmi bizarním provedení.
"What a gift!" říká Jonahovými ústy režisér a scénárista Thiedeman, když se v samomluvách obou kluků vypořádává s jižanstvím. Luke a Jonah žijí v zapadákově někde v Arkansasu, od čtyř let kamarádi, potom i teenagerovští milenci. Už jen poslední léto jsou spolu, za pár dnů je odloučí odchod na univerzitu: smutek, kam se podíváš. Neokázalý, bez dramatických gest, pláče se jen o samotě. Něha, jen neokoralá svěží mysl dokáže ještě prožívat každý okamžik takhle naplno. Vše plyne mimořádně zvolna, v jakémsi polosnu a polospánku, nádherně dokresleno záběry přírody a přírodních nálad, přírodními zvuky, strukturami, barvami, odlesky, jasy a stíny. Klíčové...
Nemoc milence, nemocnice, smrt, tupí rodiče ze zaostalé vesnice, rakev, plameny, nevyzvednutá urna (co by řekli sousedi), popel, moře, vlny. Příliš mnoho příliš silných a příliš opotřebovaných ingrediencí do polévky, která má být snědena během patnácti minut. To nemůže divák zkonzumovat, zejména ne s vážnou tváří zkonzumovat. Na IMDB od roku 2000 žádná divácká recenze: příznak příliš dobrých i příliš špatných filmů.
Jak známo, dospělí jsme, až když dokážeme odpustit rodičům jejich chyby. Podle základního schema filmu Last Weekend jich bylo natočeno už hodně moc: dospělé či skoro dospělé děti, většinou už s partnery, se sjedou k rodinné oslavě u rodičů a rozpoutá se drama postavené na monstrózní postavě otce či matky. Většina takových filmů je "nedospělá", ono to působí dramatičtěji a líp se to prodává. Tenhle je "dospělý": i pro pozérskou matku, která se snaží všechny citově vydírat, najde v závěru pochopení, a je to vlastně docela příjemné, už třeba jen proto, že nezvyklé. I ta...
Svět by vypadal o hodně jinak, kdyby všichni gay středoškoláci, kteří se zamilovali do HT kamaráda, běhali nazí po lese, rozmlouvali se stromy a objímali je. Zatím se to děje jen v tomhle filmu, je to dojemné, místy přepálené, ale těm, které tahle situace zaskočí poprvé, a to na obou stranách, umožní film základy problému pochopit, procítit. Nabídnout budoucím Raphaëlům a Vincentům (a pro ně je film jasně natočen) i nějaké modelové řešení, to v deseti minutách nejde, a je to škoda.
Milý příjemný kraťásek se odehrává v milém příjemném prostředí. Vzniknout v devadesátých letech, byl by to poklad. Devadesátá léta jsou už pěkně dlouho za námi. Snad by se to úsilí a prostředky mohly už vynakládat na něco současnějšího, co lépe zabere na současného diváka.
Na dřeň jdoucí, nepříjemně pravdivé svědectví, že soužití je mnohdy i žitím vedle sebe a dialog je leckdy vytěsněn dvěma mimoběžnými monology. Neodstranitelně a logicky, neboť vzdor romantickým představám dvě ega nikdy (zcela) nesplynou. Aktéři svůj příběh vyprávějí či vědomě tvoří před kamerou, musíme tedy předem počítat s tím, že neuvidíme děj samotný, ale jejich osobní interpretaci - to může někdo považovat za zápor, a někdo naopak za klad. Jste-li v situaci, že se zrovna rozhodujete, zda s někým žít či ne, rozhodně si tenhle film nepouštějte. Až potom...
"Zabil jsem svou matku," tvrdí Dolan v titulku své prvotiny, to jde ale jen o jeho typickou pózu: k zabití dojít nemohlo, neboť jeho filmový hrdina a filmová matka jsou dvojím vtělením téže osoby. U Gabriela je všechno jinak. Stará teorie přičítá vznik homosexuality rodinnému prostředí s příliš dominantní matkou a slabým otcem. "Paní Garbrielová" je dokonalou ukázkou dominující, vlezlé, manipulující, přivlastňující si a vždy "té správné" osoby, která by udělala homosexuála i z Nuselského mostu. Když v závěru metá na Garbrielova přítele vlídné úsměvy, můžete vzít jed na to, že jen proto, že se ve společenském magazínu pro liberální...
Když nemáte rádi bavorské křesťanské sociály, natočíte film o jejich elektorátu z dolnobavorské vesnice: při pečlivém výběru groteskních figurek budou opravdu odpudiví. Aby byl zásah spolehlivý, doplníte to příběhem, jak byl nevinný mladý údržbář pomluvou obviněn z homosexuality, vyštván z obce a na útěku dotlačen ke skutečnému zločinu, načež na něj celá vesnice uspořádá skutečný hon. Pokud chcete divákům opravdu důkladně vysvětlit, co si o vesničanech mají myslet, vložíte naturalistické záběry z vepřína a ze zabíjačky. A agitka je hotová. Filmu se přisuzuje, že zkoumá přežívající kořeny nacismu, autoři by ovšem měli začít u sebe. Nacisté točili filmy budící...
"Jaké to je, být gay? Nic špatného, a kdo chce, může si to i zkusit." To je poselství filmu, kde hned úvodní titulky ukáží, z kolika různých veřejných zdrojů byl financován, a kolik tedy výstražných světélek při tvorbě asi zablikalo, aby spolehlivě žádný občan nebyl pobouřen. Výsledek je odpovídající: úhlední představitelé, úhledné prostředí, úhledné záběry, nic skutečně konfliktního, nic skutečně erotického, kamera stále připravena k pohotovému rozostření záběru. V takových podmínkách je ovšem těžké něco natočit, a tak je film vyfutrován řadou předlouhých záběrů kamsi předlouze hledících osob, předlouhými odmlkami v řeči, řadou postav a řadou náznaků vztahů, které se...
Jako herec Chudík patrně nikdy nikomu neuřízl nohu, tak Dean nejspíš ve skutečnosti nebyl "rebelem bez příčiny" - pragmatický tah za kariérou na to neukazuje. Role, které z něj stvořily generační idol, napsal někdo jiný, on jim jen poskytl tvář, ovšem s talentem a inteligencí. Vznikající (a dodnes žijící) kult pak dotvořil tím, že zahynul. Matthew Mishory ve filmu zachytil krátký úsek Deanova života před odchodem do New Yorku, kdy už bylo zřejmě pohromadě vše, co Deanovi umožnilo útok na postavení v první lize. O herecké práci se ale dozvíme jen málo, dominuje soukromý život, a v něm vidíme...
Určitě nejsem sám, v kom film zanechal ohromně rozporuplné pocity. Pro zcela neinformované a nenáročné lidi je rozhodně dobrým uvedením do problémů, jimiž se zabývá, od významu kryptologie i Turinga samého, až po nedůstojné postavení homosexuálů, zbytnělou moc represivních orgánů za studené války a nevděk a necitlivost k těm, kdo se vrcholně zasloužili o (nejen) Británii. Je-li ovšem divák jen o málo informovanější, nemůže přehlédnout, jak jsou skutečnost a logika filmem zkresleny, a zejména, jak vyčpělé triky jsou v zájmu poutavosti a sdělnosti použity. Při scéně, v níž je uměle vykonstruováno mravní dilema, zda zachránit loď, na níž - jaká...
Velmi cenná ukázka, jak se část sovětské společnosti v době perestrojky snažila vypořádávat s minulostí i nevábnou současností. O armádě vzniklo tehdy více kritických filmů, byl to jednak následek frustrace z afghánského tažení a ze zkušeností, které si odtud vojáci přivezli, jednak narůstající rozpor mezi demokratizující se společností a tradičním armádním drilem, v němž lidský život byl bez hodnoty a vojáci žili v poměrech nedůstojných civilizovaných lidí 20. století. V dnešním Rusku by takový film už asi vzniknout nemohl. Současně je ve filmu viditelná snaha o jakýsi přesah k neurčitému "metafyzičnu", o specifickou poetiku, opět reakce na předchozí léta nuceně...
Při prvním shlédnutí možná i předávkovaná, samoúčelně a okoukaně působící stylizace obrazu, hry se světlem... Jenže než se do něčeho pořádného pustíme, je potřeba si to a ono vyzkoušet, podívat se i do nějaké té slepé uličky, abychom si ověřili, proč je slepá. Za třináct let po námořnickém experimentu natočí Defurne výborný a ceněný film Noordzee, Texas. Asi až potom, kdy jsme ho viděli, bude zajímavé se ohlédnout zpátky, na čem Defurne staví.
Nemůžu odolat a přidám chválu k filmu, který mezi těmi gay patří už pár let mezi mé nejmilejší. Příběh vlastně prostinký, ale krásný vizuál (předchozí Defurnovy experimenty (Matroos) vůbec nebyly zbytečné), atmosféra, která vysloveně vtahuje, nesmírně nadaný představitel hlavního hrdiny. Kdesi mezi diváckými reakcemi jsem našel jednu, která dokonale popisuje i mé pocity: "They could have removed all of the words from the movie and it still would have been amazing film to watch. The movie translates its message to the viewer not by words but by the atmosphere and emotions of the actors, who, I have to say, have...
