Recenzi napsal/a petr12
Stačilo jen málo. Prodavač zavedl Marcela za plentu, do sekce porno časopisů a jeho svět se radikálně proměnil. Do jeho úzké sociální bubliny pronikl kluk v kovbojském klobouku nabízející své tělo. Shodou okolností nespoutaný soused Julio. Marcelo je vystavěný na střetu uzavřeného (opožděného) kluka s rebelem bez zábran a s tím spojených třecích plochách ovlivňujících i blízké osoby, kterým narušil jejich dosavadní jistoty.
Po velice slibném rozjezdu došlo k zatažení ruční brzdy a filmové auto dostalo na zledovatělé vozovce hodiny. Pod kontrolu se ho nepodařilo dostat bohužel ani do závěrečných titulků. Hlavně že osádka vozu zůstala apatická a probírala témata většinou nesouvisející s "jízdou". Hlavně že na palivo dostali z euro fondů.
Oceňuji práci garderobiérky, která vylovila několik historických oděvů z divadelního fundusu, na které jistě delší dobu sedal prach. I díky líčení a strohým hereckým projevům bez emocí, působili všichni jako oživlé loutky přednášející naučený text s patřičným důrazem a ve vší vážnosti. Přesto zpracování působilo dojmem úsměvné taškařice odehrávající se ve skanzenu, kterou nešlo brát vážně.
Na vlně tolik oblíbené BL produkce se tentokráte svezl seriál z vietnamské produkce, jehož bárku skrze občasné peřeje víceméně úspěšně ukormidlovali dva pohlední kluci.
Jízda v pomalém pruhu, během které si tři nejlepší kamarádi konečně začali řešit vzájemné (citové) vztahy na poslední chvíli. Jen je škoda, že "autobus" brázdil nepříliš líbivými místy.
Better Days nabízí především pohodovou atmosférou, pomalé tempo posouvání děje s minimem zvratů. Vše je umocněno přirozenými hereckými projevy obou hlavních protagonistů.
Vesnická romance o proměně bohatého, zhýčkaného kluka z města v "lidskou bytost" po setkání s vesnickým klukem.
Zajímavé nahlédnutí do sportu sešněrovaného předsudky, ve kterém není místo pro okřídlené heslo "Žij a nech žít", díky přemíře testosteronu, machismu a ženách coby objektech mužských chtíčů.
Jednodušší nízkonákladový seriál se zajímavým duchovním rozměrem, který by mohl pomoci (mladým) věřícím s odpovědmi na několik otázek spojených se sebepřijetím, homosexualitou...
Do téměř pohádkového hávu, daleko od rušných ulic, zahalený seriál, sledující vývoj rozpadajícího se partnerského a rodinného vztahu i z často opomíjené pozice manželky. Naprosto perfektní počin komplexně pojímající problematiku gayů skrývajících se za ženskými sukněmi i díky do nedávna platné legislativě kriminalizující homosexualitu v Indii.
Je osvěžující zaměřit pozornost jižním, často neprávem opomíjeným, směrem a zhlédnout snímek, jehož děj by se dal sice lehce implementovat i do jiné kultury, na jiný světadíl, ale v tomto případě mu pověstné "cosi" přidalo na jedinečné atmosféře a ojedinělosti.
Snadněji se dokážete vcítit do Roberta, když se podíváte na snímek z pohledu silných citů blokujících racionální uvažování. V opačném případě je totiž jeho chování zcela prosté logiky. Děj postupně graduje a v závěru nabízí hodně zajímavá zjištění.
Zasadit těžiště děje mimo Bangkok do míst, která dosud navštěvovali vysokoškoláci v rámci svých krátkých výjezdů, mi přišlo originální. Stejně jako konfrontace konzumního způsobu života s opravdu nuznými podmínkami. Vše dostalo rázem environmentální rozměr, tolik potřebný nejen pro Thajce. V kombinaci se spoustou zeleně na mě působilo sledování jako balzám na duši umocněné ještě velice příjemným hudebním doprovodem. Pokud by se jednalo o meditační video, byl bych nadmíru spokojený. V případě seriálu mi chyběl vzhledem k délce jednotlivých dílů, propracovanější děj, lépe definované postavy a uvěřitelnější herecké projevy.
Ze země bez větší perspektivy, se po ztrátě posledního kotvícího lana, vydává jedna ztracená duše na výlet zdánlivě bez jasného cíle. Na trajektu potkává další ztracenou existenci, avšak znalou místních poměrů a notně protřelou. Spolu utvoří dost nesourodý pár. Když konečně po několika zajímavých zastávkách doráží do cíle, zjišťují, že vlastně nejsou vůbec na konci.
Zajímavý koncept soutěže o přízeň staré dámy se bohužel rychle změnil v klasický vztahový seriál.
Po pár rychlých tazích v úvodu se situace na šachovnici brzy uklidnila. Postupně docházelo k objasňování záležitostí z minulosti a vše do sebe v závěru pěkně zapadlo. Jen jeden (nepodstatný) aspekt zůstal nevysvětlen. Jako celek seriál působil kompaktně.
Japonská queer produkce nabízí kromě "oživlých obrázků", řady sexuálně extravagantních, také civilně pojaté snímky, ve kterých postavy nepůsobí jen dvojrozměrně. Jako v tomto případě. Rolím nechybí hloubka, nepůsobí jako karikatury. Herci působí věrohodně. Jejich jednání je logické. Nejsou to neřízené střely. Děj má hlavu a patu.
Beytovi rodiče jsou typičtí turečtí přistěhovalci, kteří žijí stále stejným způsobem života, jen v jiné zemi a nechápou, že jejich jediný syn a velká pýcha, chce žít svůj život po svém. I přes nesouhlas se ho snaží a nakonec i úspěšně zapojí, do svých plánů šťastného manželského života. Ty se hroutí s návratem do nové vlasti a snahou emancipovat se od rodičů.
Z vyšších společenských pater jsme se snesli do nuzných příbytků. I jejich obyvatelé mají své sny a tužby a řeší každodenní problémy spojené nejen s obstaráváním peněz. Zajímavá sonda poukazující na problémy netolerance, násilí, vnímání LGBT komunity...
Vztah kluků se přehoupl do sedmého, kritického roku. Jejich vzájemná náklonnost nepolevila a tak jsme svědky i v této sérii množství polibků a tělesných kontaktů. V takové míře, že na samotný děj nezbylo moc času. To se mění až v desátém dílu, kdy do děje vstupuje razantně basketbalista Fiat. Jediná vedlejší postava, které je dán slušný prostor. Ostatní jsou bohužel jen do počtu.
