Recenzi napsal/a petr12
Vysoké ambice způsobily přílišné dějové rozdrobení. Hlavní linii sledující vývoj vztahu hlavního gay páru Noaha s Ongsahem je věnován zaslouženě největší prostor. Mezi Jedim a Indym lze vypozorovat také nějaký vývoj. Další dva páry jsou opravdu jen do počtu. Stejně jako mini lesbická zápletka. Hodně se řeší problematika zrušení volejbalového týmu a celkově mezilidské vztahy. Je tedy nutné minimálně zpočátku věnovat ději zvýšenou pozornost a správně si zmapovat vzájemné vztahy.
Zpočátku jsem byl v rozpacích. Personál působil jako parta roztleskávaček/čů po právě absolvovaném kurzu pozitivního myšlení. Věčně zamračený Gino. Hrudník odhalující a celkově plochý Alex. Dohromady tvořili podivný a ne moc kompatibilní slepenec. Časem jsem jim ale přišel na chuť a docela se bavil.
Číňané rádi dávají na odiv přepych. Herecké výkony působí často strojeně, bez větších emocí. Zde však střet hlavních hrdinů způsobil, že při obrušování ostrých hran došlo ke vzájemnému jiskření. Snímek působí pohodově a hlavně uvěřitelně.
V JV Asii chrlí jednu BL produkci za druhou. Díky šablonovitosti jsou jednotlivá dílka snadno zaměnitelná. Laos, země ve které vládne jedna strana, se před časem také přidal. One Love The Series mi připomínal hodně thajskou produkci let minulých. Včetně líbajících se dvou ryb. Svůj potenciál ale dokázali docela využít. Oba hlavní páry si prošly vývojem. Zbylí parťáci byli klasicky spíše jen do počtu.
Bergerova pocta mužským tělům a vzájemnému přátelství.
I s minimálním obsazením lze natočit solidní seriál. Scénář sice občas zadrhával a vyskytlo se několik nelogičností, jako třeba počáteční pokus o sex pouze se škraboškami, bez roušek a následné vynucování jejich nošení ze strany JM-iho. Právě na jeho postavě se mi líbilo postupné tání ledů, oproti časté změně "střihem". Reb se stále držel svých naivních ideálů.
S japonskými filmy je to jako s olivami, buď si je hned zamilujete a nebo je nezařadíte do svého jídelníčku.
Na téma školní lásky bylo natočeno (nejen) v Asii nespočet snímků. Tento z řady nijak nevybočuje. Snad jen, že vzhledem k zákazu propagace LGBT+ použili tvůrci k označení jedné postavy slovo gay.
Hrany pramenící z rozdílného společenského postavení pomohla obrousit vzájemná náklonnost. Zajímavý koncept s příjemným obsazením zasazený do pěkného prostředí zaujme hlavně po vizuální stránce.
Snímek v němž se snaží pomocí psychologických postupů otevřít mysl zúčastněným a pomoci jim se orientovat ve vlastních nitrech a nacházet odpovědi na intimní (dosud nevyřčené) otázky.
Třičtvrtěhodinová jízda bez jasného cíle, během které si voják s civilistou ujasňují vzájemný vztah, který započal již v minulosti.
Pomalu plynoucí děj dává vyniknout výborným hereckým výkonům a vzájemné interakci mezi jednotlivými postavami. V druhé polovině nastává zlom bez zřetelných důvodů. Zatímco Peterův postoj lze s mírnou dávkou důvtipu v závěru pochopit, tak v případě Phila se naskýtá několik možností. Právě ona nejednoznačnost je největší slabinou snímku.
Pozitivně laděný seriál o lásce k rodné vesnici, místním lidem, vzdělávání a touze zabránit odchodu pracovních sil do Bangkoku. Akční scény působí sice dost komicky, ale celkový dojem příliš nekazí.
Příběh malého vrabčáka, kterého se rozhodli ulovit dva dravci, nabízí zajímavé dějové zvraty. Flashbacky jednotlivé scény nabízí z jiných úhlů pohledu a neslouží jako tradiční vata z opakujících se záběrů. Kluci se snaží, jen ty pózy si mohli odpustit.
Tod Verrow, stejně jako jeho hlavní hrdina Bradford, je filmový nadšenec, učící se řemeslu za pochodu. Krok po kroku, často se stagnací. Ale radost z tvorby mu nelze upřít. I pocit sounáležitosti uvnitř partičky podobných nadšenců.
Zhmotněný sen mnoha zralých mužů toužících po výrazně mladším příteli svižně ubíhá, takže celou sérii zhlédnete klidně na jeden zátah.
Režisérka Heidi Ewing si vybrala téma stále rezonující (nejen) mexickou a americkou společností. V době, kdy před branami USA čekají davy lidí toužící po splnění si svého amerického snu. Ty jim zůstávají uzavřené i přes předvolební sliby současného prezidenta Bidena hlásajícího jejich otevření. Na příkladu reálných osob a jejich příběhů dokumentuje jejich cesty od seznámení se až po současnost. Umně kombinuje hrané pasáže s dokumentárními. Vše působí realisticky a věrohodně. Tomu i přispěl vhodný výběr herců.
Stylisté oblékli kluky, bez předchozích hereckých zkušeností, do slušivých školních uniforem. Postavili je na určené místo a zvolali ve štábu "action". Začalo se natáčení a odříkáváni textů. Bez znatelného předchozího "koučování". Oba se kamery báli. Vice představitel Nuta, který se ostychu nezbavil ani při scénách po závěrečných titulcích týkajících se zajímavých pasáží z daných epizod. Phob byl před kamerou o chloupek lepší. Docela jsem jim fandil a věřil, že se otrkají. Bylo mi totiž líto, že jejich prožitek ke mně nedolétl. Překvapilo mě obrovské množství flashbacků, které na první pohled jakoby vygradovaly v předposlední epizodě. Ta však byla vlastně Phobovým...
Pokud se dokážete naladit na intergalaktickou přenosovou linku, budete mít jistě více pochopení pro tento typ "umění" než já.
Zpočátku jsem měl silný pocit déjà vu. Podobnost s Mine vaganti od mého oblíbence Ferzana Ozpeteka byla ale jen v prvotním nástřelu. Počáteční komediální nádech se změnil záhy v parodii (frašku), ve které se snoubily mnohé aspekty dnešní neukotvené západní civilizace. Hodně byl znát aspekt vzdělávat a vychovávat. Bohužel...
