Recenzi napsal/a Václav

Také u nás bylo uvedení filmu provázeno publicitou vyvolanou tím, že jedna z hlavních rolí byla obsazena představitelem klíčové postavy tehdy oblíbeného seriálu Beverly Hills 90210. Předpokládaný limonádový příběh starého pána s mladíkem ale moc nelákal: převládly obavy, že divák bude krmen záběry, jak Brandon Walsh sype z některého z madisonských mostů staříkův popel do řeky, zatímco Meryl Streep s empatickým výrazem drží víčko od urny. I dnes lze pochopit, že milovníky akčnějších filmů Love and Death on Long Island za srdce nevezme. Konfrontace starého a nového světa a z ní plynoucí komické situace, film ve starém stylu o...

Velmi temná podívaná s otevřeným koncem, kde v prvém plánu se odehrává zhruba toto: Trojici adolescentů spojuje vášeň k intenzivním prožitkům za hranicí společenské tolerance, v nichž někdo další sehraje roli kořisti. Tentokrát je to naivní gay Ben, kterého přitahuje jeden z nich, Grant, a ten se stává volavkou a přinese Bena kamarádům připraveného na talířku. Co je předloženo divákovým očím, nejspíš nemá být vnímáno doslovně, a nejspíš ani nebylo záměrem natočit thriller. Jde o ukázku z kvanta různě kvalitních filmových indies obsahujících četné symboly a poselství, přičemž často je sportem tvůrců hrát si s divákem...

Evidentně studentská práce s radami pro studenty života: co má dělat kluk, když mu kamarád vyzná lásku, co má dělat kluk, když kamarádovi vyznal lásku. Amatérská režie, amatérská kamera, amatérský zvuk, amatérské hraní, amatérská rada studentům života. Nerad to píšu, ale naprostá ztráta času.

Bohatá rodina na malém městě současného středozápadu USA, syn Henry má sedmnácté narozeniny. Sjíždí se kamarádi a příbuzní, slaví se u bazénu před domem. Takovéhle lidi režisér a scénárista Stephen Cone evidentně nemá rád, natož, když jsou navíc tak drzí, že jsou věřící. A tak to té pámbíčkářské holotě pořádně spočítá - ostatně, prezidentské volby se blíží, proč si nepřiložit agitační polínko. Bizarní panoptikum potrhlých postav a osudů, pod umělým pozlátkem a formálně přátelskou společenskou konverzací narušené osobnosti a vztahy, bigotnost, hysterie, pomluvy, pokrytectví, faleš. Sluníčko krásně svítí, cachtat se v bazénu je radost, jídlo na grilu voní,...

Také poslední eurovizní soutěž potvrdila, že tohle se u nás stát prostě nemůže. Milý krátký film, žádný zázrak, žádný propadák.

Řada diváků označuje dílo z roku 1992 za odvážné kvůli gay tématice, v té době ještě neobvyklé. Film ve skutečnosti navazuje na období 70.-80. let, kdy mezi témata veřejné diskuse patřila i možnost připustit sexuální kontakty dospělých s nezletilci, jestliže nezletilci vysloví souhlas. Vznikaly filmy, které myšlenku propagovaly, typicky Du er ikke alene Lasse Nielsena, a evidentně právě na tuto (dost dlouho trvající) vlnu navazuje For a Lost Soldier. Lze odhadnout, že také Van Dantzig, autor literární předlohy, povzbuzen touto vlnou publikoval knihu v roce 1986, ač je inspiriována jeho zážitky v té době 40 let starými. Pozdější pedofilní aféry...

První (a podle IMDB od roku 2012 zatím poslední) režisérský a scénáristický pokus Toma Garbera. Probouzející se homosexualita dovede třináctiletého Noaha k pohlavnímu zneužití mentálně postiženého Michaela - na veřejné pláži a před zraky sestry a hodně malých kamarádek. Garber se asi chtěl uvést na scénu naservírováním pořádně silné kávy, avšak divácká reakce je nulová: vyslovit slůvko "chucpe" je celkem zbytečné, každého napadne samo.

Snílci jsou skvělým filmem, který díky četným intimním scénám může méně pozorného diváka zavést na scestí. I když intimních scén - vůbec ne hrubých či lacině dráždivých, jako spíš dojímavých - vidíme řadu a nejeden konzervativní divák je pobouřen, zřetelně nejsou smyslem filmu, ale jen ilustrací klíčové Bertolucciho myšlenky: ideál je nedosažitelný, proto, ostatně, je ideálem. Jsme uprostřed pařížských studentských bouří roku 1968, americký student Matthew, který se zajímá o filmové umění, se setkává s francouzskými sourozenci, bratrem Theem a sestrou Isabelle, kteří mají stejné zájmy, a ty je všechny rychle sbližují. Na geniálně sestavené trojici Bertolucci...

Ve filmu se vracíme do osmdesátých let, kdy propukla pandemie AIDS. Příběh líčí osud dvou z obětí, tentokrát můžeme vidět, jak zlé období prožívali gayové v Austrálii. Nikdy není špatně si tyhle doby připomenout: ďábel byl zatlačen, bohužel ale ještě ne vymýcen. Skutečný příběh patnácti let vztahu s Johnem Caleo popsal Timothy Conigrave v knize, která se v Austrálii stala bestsellerem, vznikla podle ní divadelní hra, v roce 2015 film Holding the Man, a o rok později ještě film Remembering the Man. Příběh Tima a Johna se tedy zřejmě stal příběhem kultovním, a je to jistě...

Úplně poslední záběr filmu nás přesvědčí, s jakou důsledností se scénáristka a režisérka Małgorzata Szumowska snažila domyslet souvislosti a možná vyústění prastarého dilema, jaké může nastat mezi posláním, povinností, odpovědností, pokušením a podlehnutím. Manifestuje je na příběhu katolického kněze Adama, který věří s o to větší hloubkou, že víru nalezl sám, až jako dospělý, navíc je výborným vychovatelem narušené mládeže, také ale homosexuálem. Je jasné, že před podobným dilema stojí i mnohý občanský učitel a vychovatel, a obecněji mnoho z těch, kdo působí v jakýchkoli struktrách založených na přísné subordinaci. Mimořádné je, že Szumowska nenabízí obvyklé laciné...

Z reakcí diváků je zřejmé, že Tomasz Wasilewski, scénárista a režisér v jedné osobě, nedokázal objasnit, co chce filmem sdělit, a neobratně navršil tolik nápověd a odkazů, že se v nich nakonec ztratil i on sám. Vysokoškolák a sportovec Jakub má sobeckou a manipulující matku, před níž hledá útočiště u milenky Sylvie, která je ovšem neméně sobecká a manipulující. Záporné charakteristiky těchto klíčových postav, včetně neuvěřitelné Jakubovy submisivity, jsou vykresleny v monstrózních, téměř patologických rozměrech. Každý Jakubův pokus o sebeosvobození je potřen téměř v zárodku, a i tyto pokusy jsou vyšinuté: Jakub záměrně zmaří svou nominaci na...

Dva kamarádi si vyrazí se svými holkami na víkend k moři, holky si jich ale moc neužijí. Milé, spíš zádumčivé, než vzrušující.

Film toho o moc víc napovídá, než přímo vyslovuje: jak prostředí, tak nejednoznačná postava Marka naznačují možný širší záběr sociálního drama. Třeba šlo o nabídku většího projektu, který se neuskutečnil, nebo naopak o sestřih materiálu z filmu, který nebyl dokončen.

Skvěle zachycené nálady, pocity a dojmy z krajin a prostorů, v nichž lidské příběhy se odehrávají skoro jen jako ilustrace, jaksi mimochodem. Také u lidských aktérů vnímáme spíš nálady a pocity, příběhy jsou potlačeny, omezeny na charakteristické situace. Sdělení zprostředkuje divákovi hlavně obraz a hudba. Příběh filmu se odehrává ve španělské oblasti Extremadura s nádhernou přírodou a historickými památkami. Je vystavěn na neveselém, místy nesmírně dojímajícím kontrastu života starých pánů, kteří jsou (nejspíš už posledními) nositeli stařičkých lidových tradic a rituálů, a dvou mladíků - gayů, symbolů současnosti. Film natočil Stefan Butzmühlen...

Producentská, režisérská, scénáristická a herecká prvotina Lucase Moralese. Příběh je prostinký, nedá se ani říci prvoplánový, snad "nuloplánový": dramatická odlišnost reakcí rodičů dvou mladých kluků, kteří se vyoutovali, působí vysloveně didakticky, školometsky návodně, a byla by snad i otravná, kdyby nebyla vyvážena hezkými záběry kamery a příjemnou hudbou inspirovanou impresionismem.

Krátká verze, která u tohoto příběhu vznikla nejprve, působila silně, dynamicky, a zbyl po ní pocit vtahujícího neuzavřeného příběhu, jehož pokračování bychom chtěli vidět. Tímtéž dojmem bohužel nepůsobí verze delší, je až moc zjevné, že příběh byl jen roztažen v čase a vyplněn ne moc podstatnými detaily. Představitelům obou hlavních postav se nepodařilo zahrát zcela přesvědčivě vzájemnou přitažlivost, spíš (více u představitele Gabriela) vnímáme stísněné rozpaky herců, že hrají cosi, co jim není vlastní. Postavy kamarádky i homofobních spolužáků působí mnohem přirozeněji. Na druhé straně příběh nevidomého gaye není příliš frekventovaný a dovoluje uvědomit si řadu ne...

Ano, mnohokrát vyzkoušené a úspěšně prodané schéma: celá rodina se sjede k rodičům a ze skříní začnou padat kostlivci. Funguje to, protože většina lidí má řadu nevyřčených otázek a nedořešených rozporů s rodiči a dalšími nejbližšími: zásadní a nenahraditelná hodnota vztahu budí obavy z jeho zhoršení přímým konfliktem. Takže otevřenost obvykle nahradí rituály a stereotypy, které jsou ostatně nutné i proto, že udržovat (zdůrazněme: nenahraditelné) vztahy desítky let, to také není snadné. Filmy toho typu (relativně nedávno zde byl zmíněn velmi podobný Last Weekend) jsou obvykle sázkou na jistotu, mnozí v nich najdou obraz své situace. ...

Připojím se k Jiřímu, hezký příběh zněžnělého přátelství, kdo měl to štěstí ho v takovém věku prožít, má asi v paměti uloženo něco hřejivého na celý život. Některé dialogy bohužel šustí papírem, scénář vložil dětem do úst mluvu dospělých, jako bychom se dívali na zidealizovanou vzpomínku, ne na původní děj.

Pornografie zabalená do příběhu. Přímo se nabízí srovnání s Eloi & Biel, filmem téhož druhu. U Eloi & Biel laciňoučká produkce, amatérští aktéři a přesto uvěřitelné a příjemné, zde se šetřit nemuselo, vidíme tváře známé z profesionálního porna, a přesto je to jakési umělé a křečovité.

Po osmnácti letech manželství objeví Alice, že manžel je gay. Režisérka a scénáristka Claudia Lorenz nám nabízí výhradně ženský pohled na situaci, vše vidíme očima Alice, dokonce ve většině záběrů vidíme hlavně oči Alice, ostatní figury jsou jen ilustrační stafáž a jejich pocity nedůležité. Manžel je na první pohled trapný slaboch (fyzicky zaútočí na dítě, které mu sáhlo na kytaru) a totální idiot (společné rodinné pécéčko je plné homosexuálního materiálu), Claudia Lorenz ovšem dluží vysvětlení, proč si ho tedy tak dokonalá žena brala, přivedla s ním na svět tři děti a vydržela s ním tak dlouho. Pod kůží Alice uvízla...