Recenzi napsal/a petvad

Soft-porn thriller o dramatickém pátrání po sériovém vrahovi. Kompletní cast tvoří hvězdy Raging Stallion Studios, jedné z nejznámějších pornografických produkcí. Jejich herecké výkony tomu odpovídají, a stejně odpovídající jsou i erotické scény, které tvoří hlavní obsah filmu. Film existuje i v hardcore verzi: jedná se o sestřih z téměř šestihodinové třídílné série Focus 1/2 a Refocus, která má stejný dramatický děj, jen pornografické sekvence jsou v ní o trochu delší - asi tak pětkrát :-) Opravil bych míru gay obsahu na 100%: s výjimkou jediné postavy (a to ještě kdoví jestli!) ve fimu žádný heterosexuál...

Zatím to vypadá, že opakování US verze Queer as Folk nehrozí, což je velmi příjemné zjištění: postavy se chovají jako normální lidé, žijí normální život a v hovoru používají normální věty a ne pseudovtipné hlášky. Jen tak dál. Připsáno po sedmé epizodě: Pořád se mi to líbí, přestože děj se skládá ze zcela běžných situací a neobsahuje žádné překvapivé, natožpak efektní, zápletky. Této koncepci skvěle odpovídají i herci: nemyslete si - hrát tak, aby nebylo poznat, že konáte herecký výkon, je dost velké umění! Pro tohle všechno je seriál vyjímečně věrohodný, což je...

Ne, ne, ne, tohle mi proboha nedělejte, to je příliš mnoho krásy a štěstí na jednu unavenou teplou duši! Film sice nemá prakticky žádný děj, ale oba vykutálení bratři jsou téměř nadpozemsky krásní, s oblibou se svlékají a láska jim teče z uší nepřetržitě i ve stavu krátkodobě oblečeném. Takže ano, je na co koukat! A zaplaťpámbu za to, protože kdyby nebylo na co koukat, tak se na to snad ani nedá koukat. Chvílemi se přece jen zdálo, že vznikne nějaká zápletka, jelikož tatínek projevuje k oběma virilním synkům tak okázalou náklonnost, že to...

Neobyčejný zážitek, o kterém je těžko psát jinak než v superlativech. Jednotícím tématem několika důmyslně proplétaných příběhů je temná strana současného světa a lidské mysli (to ale opravdu hodně zobecňuji!). Když říkám temná strana, nečekejte Dartha Vadera: nejtemnější je fakt, že se jedná o docela obyčejné životy docela obyčejných lidí. Ačkoliv všechno z počátku působí jako žánrové retro obrazy ze Švédska 70. let, postupně a nenápadně vyjde najevo, že se tam prolínají dvě časové roviny - ta druhá je současnost, do které se nakonec všechno převáží. Hlavně ovšem zjistíte, že na Švédsku vůbec nezáleží...

S lítostí musím konstatovat, že přes přitažlivý námět a nesporný půvab mladého aktéra - což mi obojí umožnilo u filmu vydržet - jsem se na konci cítil podveden a okraden o půldruhé hodiny času. Slibně rozvíjený příběh někde v půli ztrácí jakoukoliv srozumitelnou logiku a přestává být jasné, o čem vlastně film je, je-li vůbec o něčem. Zahrávání si se Smrtí v Benátkách (ano, zazní tu i Mahlerovo Adagio) se ukazuje jako smrtící: nic nemohlo obsahovou prázdnotu podtrhnout výstižněji. Jelikož jsem zůstal do konce, mohl jsem si vskutku vychutnat závěrečnou scénu,...

Film začíná nešťastnou nehodou s vibrátorem, při níž si jedna z dvojice hlavních hrdinek "vyvrtne prdel". Co pak následuje, je v souhrnu takový trochu jiný coming out, vlastně spíš going out: odchází se tu ze života. Ale s plnou parádou, s jiskrou, energií, dobrodružstvím a humorem, který na rozdíl od amerického komediálního standardu není přiblblý. Tragikomický příběh dvou osmdesátiletých lesbiček o jejich cestě za svatbou po 31 letech společného života musí oslovit snad každého. Nečeká vás tu sice žádná bůhvíjaká filozofie, ale zato slušná dávka duševní hygieny: na každého z nás jednou přijde stáří a není od...

O prostitutech a spol. se toho natočilo už věru hodně, tady ovšem k jedinečnosti přispívá pro nás exotické a drsné prostředí asijského velkoměsta. Film má poutavý příběh a připadá mi velmi dobrý po herecké i filmařské stránce. Svou atmosférou trochu připomíná Dodes'Ka Den - slavný Kurosawův epos o lidech na okraji společnosti z roku 1970. V něm se proplétá několik samostatných příběhů a tenhle by mezi ně docela dobře zapadl. To porovnání by mělo ještě lepší skóre, kdyby se tady v emotivních podkresech nehrály typicky asijsky ucamrané popové songy - pro mě jediný rušivý prvek v jinak harmonicky...

Variace na relativně známé téma, ale s originální zápletkou a velmi pěknými hereckými výkony. Osobně mě tenhle film opravdu chytil: svědčí o tom i fakt, že jsem odstrčil rozdělané překlady a přeložil ho přednostně v jediném zátahu :-) Věřím, že stejně tak chytí i většinu z vás...

Ojedinělý film se skvělým výkonem japonského herce Kena Ogaty nám přibližuje nejen život, ale i dílo u nás neznámého spisovatele, který byl ovšem už za svého života japonskou národní ikonou a světovou celebritou. Jeho dílo je přitom velice zvláštní a stejně zvláštní byl i jeho život, předčasně ukončený v roce 1970, kdy mu bylo teprve 45 let. Reálným časem příběhu je den jeho smrti, do kterého jako flashbacky vstupují epizody z dětství a dospívání. Stejně výmluvně však o Mishimovi vypovídají i zdramatizované fragmenty jeho díla. Stylizovanými dekoracemi a hereckým výrazem v lecčems připomínají tradiční japonské divadlo, což ve spojení...

Obávám se, že Jon Garcia na tenhle sequel loňského filmu The Falls příliš pospíchal. Příběh je nepromyšlený, několikrát se láme v podivných zvratech, konfliktní situace občas překročí hranice zdravého rozumu a herci v nich přehrávají až k hysterii. Ještě víc se spěch odráží v postprodukční práci: poněkud bezradný střih nepomáhá rytmu ani napětí, přímo trestuhodný je však nezájem zvukaře: kontaktní zvuk jako by nikdo barevně nekorigoval, v jediném dialogu často slyšíme dvě nebo tři úplně odlišná akustická prostředí. Občas jsou jednotlivé utopené věty kvůli srozumitelnosti zesilovány tak lajdácky, že s nimi skokem vyjedou i šumy a hluky pozadí. Tohle...

Ačkoli jsem ten poslední, kdo by dvěma - případně i několika - úhledným kadetům nepřál trochu té lásky pod americkou vlajkou, zde zůstávám opařen a v rozpacích. Způsob, jakým je do příběhu imputován amputovaný Shakespearův blankvers, je oslnivá perverzní prasárna non plus ultra, hodná vrcholů imaginace markýze de Sade. Ledabyle cool dikce kolokviální americké angličtiny, kterou přitom hoši používají, tento zážitek ještě osmkrát umocňuje. Sluší se ovšem přiznat, že veršované pasáže alespoň vyvolávají iluzi herecké práce. Ve vložených momentkách z autentického vojenského života jsou herecké výkony umělců nejblíže úrovni snímků à la "Military Monster Dicks", "Horny Green...

Jeden z nejhezčích filmů, které tady najdete!

Coming out je vděčné téma - většina z nás má svůj osobní příběh a konfrontace s těmi ostatními je vždycky zajímavá. Takže nám ani nevadí to opakování plus mínus stejných peripetií, které samozřejmě nacházíme i v tomhle filmu. Tady je ovšem docela výbušně našlapáno: nejen, že tu jde o jednu z nejtěžších variant, ale navíc svou podstatnou roli hraje exotické prostředí a tradice maorské rodiny. Velmi dobří herci + velmi kvalitní režie = ojedinělý film.

Pau Masó, španělský režisér, herec a od svých 17 let i model, působí jako zajímavá a slibná akvizice nezávislého filmu. Toto je jeho druhý celovečerní film (prvním byl horror Haunted Poland v roce 2011). Od roku 2010, kdy mu bylo 24 let, natočil kromě toho i řadu krátkých hraných filmů, všechno ve vlastní produkci. Aleksandr's Price vůbec nepůsobí jako nízkorozpočtový film: těžko se věří tomu, že vznikl za pouhých 25 natáčecích dní s poloprofesionálním technickým vybavením. S ohledem na značný počet newyorských exteriérů je to opravdu úctyhodný výkon. Film zachycuje pád ilegálního ruského imigranta na dno...

Dramatické zvraty jako v Latter Days tady nenajdete. Je to spíš psychologizující romantické (nebo romantizující psychologické) drama s přímočarým a odhadnutelným dějem. Díky hercům a celkovému zpracování je ale tento film docela příjemným zážitkem. Mormonští hoši v bílých košilích a bezpečnostním spodním prádle už z podstaty věci nemohou nikdy zklamat :-) Mimochodem, mormonská církev nedávno odvážně vstoupila do nového tisíciletí: i homosexuál už dnes může zůstat plnohodnotným mormonem - stačí jen, aby se zdržel jakékoliv sexuální aktivity. To jsou šibalové, co?!

Provokace, kontroverze, britský humor a nadhled, dramatická přímočarost, hloubka záběru. O tomhle seriálu dovedu mluvit jedině v superlativech. Výborní a chytře obsazení herci působí tak přirozeným dojmem, jako by autor scénáře psal přímo pro ně. Poutavý děj se odehrává v přesně odměřovaném, razantním a strhujícím rytmu, dirigovaném perfektní režií, kamerou a střihem. Vynikající je také originální hudba, ke které se se stejnou silou připojují i použité převzaté skladby. Queer as Folk UK + Angels in America: to jsou dva projekty, které po všech stránkách kvalitativně přesahují všechno, co dosud bylo v oblasti...

Jen pro silné povahy! :-) Tenhle film v sobě kombinuje pathos antické tragédie se stavebními prvky pekingské opery a tradiční japonskou hereckou školou. Všichni účinkující ještě navíc svou fyziognomií silně připomínají manga komiksy. Jak se na Japonsko sluší, všechny postavy zadržují své emoce tak dlouho, až se z kotle musí upustit pára nebo dojde rovnou k explozi. V takové chvíli se všechno přehrává s trojnásobnou intenzitou. Všechno má svůj předepsaný herecký výraz: strach, lítost, vášeň, touha, poslušnost, vztek, bezmocnost, síla, submisivita, dominance, kázeň i nekázeň. Pokud máte vztah k japonským filmům (Kurosawa), určitě si to užijete....

Film se mi líbí víc než předchozím recenzentům. Na zdánlivě standardní americkou citovku má střídmé, obsažné dialogy a působivou zvláštní atmosféru. Pomalý temporytmus, který ale zůstává celou dobu nosný a poutavý. Je to i díky hercům: všichni čtyři mají své osobité kouzlo. I jejich zásluhou se do jednoduchého příběhu nedostala banalita: za chvíle dojetí se tu divák nemusí stydět :-)

Tento film udělal z debutující devatenáctileté Rity Tushingham přes noc hereckou hvězdu první velikosti a založil celý žánr britské nové vlny, označovaný jako "realismus kuchyňského dřezu". Tushinghamová i Murray Melvin v roli homosexuála Geoffreyho získali v Cannes 1962 ceny pro nejlepší herečku a herce. Neméně skvělý je ovšem i výkon Dory Bryan v roli matky. Už jenom sami tito herci učinili z filmu jedinečný zážitek, o zbytek se postarali režisér Tony Richardson a výborná hudba Johna Addisona. Dnes z časového odstupu oceníme i jedinečný realistický pohled na britskou realitu na počátku 60. let, kdy ještě nikdo...

Jen vzácně se objeví remake, jehož kvalita se vyrovná původnímu filmu. Americká verze QaF svému originálu dosahuje sotva po pás. Je neuvěřitelné, jak se dá z perfektní předlohy uvařit takhle rozbředlý guláš. US verze je tu v popisu na hlavním panelu označena za "mnohem povedenější", autor ovšem neříká proč. Pokusím se tedy vysvětlit, proč to vidím opačně. Základní otázkou je, z jakého důvodu tahle předělávka vůbec vznikla, ke všemu ještě tak brzy po britském vzoru. Nabízí se jediná srozumitelná odpověď: originál byl z mnoha důvodů nepřijatelný pro americkou cenzuru. US verze je totiž pečlivě...