Recenzi napsal/a Disk
Tom Tykwer se po deseti letech vrátil do německé kinematografie a opět uspěl. Jiní němečtí režiséři by z této látky natočili nudnou romanci a la Danielle Steel, ale to by nesměl být Tykwer, aby z toho nevytěžil něco víc. Nutno říci, že se mu to podařilo. U 3 si dost často vzpomenete na Dolanovy Imaginární lásky, ale tento film je mnohem vyzrálejší a celý milostný trojúhelník je životně zkušenější. 3 není jen o krizi v partnerských vztazích, ale především o uvědomování si své sexuality a skryté homosexualitě, přičemž hlavní postava Simon si to zpočátku vůbec neuvědomuje a nechce si připustit,...
Nápad natočit slasher, ve kterém jsou oběťmi gayové namísto slečen, nebyl vůbec špatný. Problém je ve zpracování, které bohužel selhává snad ve všech myslitelných ohledech. Scénář je vysloveně katastrofa. Postavy odříkávají hloupé repliky a vůbec se chovají jako idioti, vrah vypadá velmi směšně a jeho maska budí svou trapností přinejmenším úsměvy, nehledě na to, že jeho provádění vražd je předvídatelné a hlavně zoufale bez nápadu. Byl to homofob? Chtěl se z nějakého důvodu pomstít? Provedli mu lidé něco hodně ošklivého? To se bohužel nedozvíme, scénář z nepochopitelných důvodů pomíjí motivaci jeho vraždění. Vizuál připomíná amatérské video v tom nejhorším slova...
Upírská tematika je v posledních letech v kurzu. Těm, kteří nadávají na světélkující "upíry", mohu s klidem doporučit celovečerní debut Tonyho Scotta Hlad. Tony už zde předevedl smysl pro vizuální stránku. Jeho režie je poklidná, vytříbená. K tomu musím jedním dechem dodat, že Hlad má naprosto geniální soundtrack, který v dnešních upírských filmech najdete těžko. Navíc velmi zajímavý je střih. Tony Scott využíval montáž a prolínání jednotlivých scén patří k nejsilnějším momentům filmu. (Jeho současný epileptický styl by sem nepasoval ani náhodou.) Hlad je tak ve výsledku poetický horor v tom nejčistším slova smyslu. Báseň.
Absolutně dokonalé. Milka jsem si v době uvedení příliš neužil (oscarový humbuk). Teprve nyní s dvouletým odstupem a novým zhlédnutím mohu směle prohlásit, že se jedná o vynikající záležitost, které zmiňovaný oscarový humbuk spíše ublížil než pomohl. Režisér Gus Van Sant opět uchopil svoje životní téma a natočil netypický životopisný film, který převyšuje Raye, Walk the Line a vůbec všechny ty "oscarové hity", po kterých po roce neštěkne ani pes. Harveyho Milka tak zastihneme jako zralého muže uvědomujícího si své problémy a potřebu něco s tím udělat.Van Sant se plně podřizuje estetice 70. let, takže nejednou jsem nabyl dojmu, že...
Je velmi smutné, že se o pronásledování homosexuálů nacisty příliš nemluví, a ještě smutnější je skutečnost, že se ostudný Paragraf 175 z roku 1871 (s nacistickými pozměňovacími úpravami) udržel v obou německých státech až do konce šedesátých let, tedy více než dvacet let po skončení druhé světové války.
První série. Geniální záležitost. Už dlouho jsem nebyl tak emocionálně rozložen na molekuly jako u poslední epizody. Nemám slov. Jsem rád, že jsem to nezalomil po prvním díle, to bych se byl připravil o spoustu krásných zážitků. Dramatické scény fungují absolutně dokonale. Těch humorných je sice výrazně méně, ale když na ně došlo, tak jsem se smál hodně nahlas. Herci byli/jsou absolutní sympaťáci. Koho jsem si oblíbil nejvíce? Mikea Baileyho neboli Sida. Nečekal jsem, že se někdy objeví seriál o mladých lidech, který je tak nehorázně upřímný a zároveň pro mě silně návykový. Jdu shánět druhou sérii a věřím, že...
Staré rány se nezapomínají... Lilie Johna Greysona byly pro mě obrovským překvapením. Koncept divadla ve filmu funguje výtečně, ale hlavní devízou jsou skvělí herci a bezchybný scénář. A pár esteticky krásných scén. Těžko se tomu něco vytýká.
Tohle bylo moje první setkání s Bryanem Singerem a dopadlo na jedičku. Podařilo se mu natočit film, na jaký se nezapomíná. Ve 33 letech! Dlouho jsem si neužil něco tak vymazleného jako právě Nadaného žáka. Jestli v něčem Singer vyniká, tak je to bezpochyby jedinečný výběr herců. Sir Ian McKellen v roli skrytého nacistického důstojníka, kterou si náležitě užívá. Brad Renfro v roli zvídavého studenta Todda Bowdena mu ovšem neméně zdatně sekunduje, takže ti dva se skvěle doplňují a redefinují sousloví "herecký koncert." Při této příležitosti bych rád upozornil na dodnes nedoceněného Brada Renfra, jehož smrt ovšem zastínilo úmrtí Heatha...
Krotký kočkopes s geniálně recitujícím Jamesem Francem a skvělými animovanými sekvencemi. Soudní pasáže absolutně nezajímavé. Kdyby se film skládal pouze z animované části a do toho recitoval Franco a burácel Burwell, bylo by to geniální dílo. Škoda.
První sezóna: Nepochybně jedno z největších překvapení minulého desetiletí. Seriál z prostředí komunity, ve které většina jsou "oni" a menšina jsme "my". Poprvé jsem se seriálem Queer As Folk seznámil před mnoha lety prostřednictvím německé televize PRO7 a už tehdy si mě toto výjimečné dílo získalo. Především výbornou hudbou a tanečními sekvencemi vůbec. Zbytek jsem musel pominout, protože němčině nevládnu. Po letech jsem se rozhodl tuto látku oprášit a k seriálu jsem se vrátil. A teď už s jistotou mohu říci, že jsem nadšen. Ať už zmíněnými tanečními sekvencemi (kamera se v těchto chvílích vyžívá v bayovských čtvrtobletech) či přesným...
Vítek Schmarc na ČSFD napsal: "Je mu 21 let a natočil, napsal a sehrál film o lásce. Prvotní poťouchlé úšklebky, co může takový cucák vědět o filmu a vážných tématech, se mění v naprosté okouzlení. „Imaginární lásky“ jsou vymazlenou záležitostí, ať už svým popartovým vizuálem či skvěle odposlechnutými dialogy. Generační výpověď o soudobých podobách lásky ubíhá v moderním rytmu, ironizuje sama sebe a pracuje s promyšleným a chytlavým jazykem barev i hudebních motivů. Náročný a přitom nesmírně otevřený film, který narozdíl od pseudo-šokujících výpovědí o moderní zhýralosti jde až na dřeň. Bez jakékoli kontroverze a mladické snahy pobouřit. Na to,...
Ještě se z toho vzpamatovávám. Na dnešních Mezipatrech jsem viděl absolutní skvost - tenhle film. Natočil ho teprve tehdy 19letý režisér Xavier Dolan jako svůj debut, ale úplně mě až šokovalo, jak je ten snímek naprosto vyzrálý. Neuvěřitelně silnej scénář a perfektní dialogy způsobily, že všechno ostatní, co jsem na Mezipatrech viděl, je zadupáno do země. Ten vztah mezi synem (hrál ho právě Dolan) a jeho filmovou matkou je něco geniálního. Tohle prostě musel napsat sám život, tohle si jen tak někdo vymyslet nemohl. Jestli budou takové i jeho Imaginární lásky, tak tenhle člověk poputuje do mé topky. Zabil jem...
Výtečný soundtrack a opravdu nádherná hudba bohužel nezakryjí fakt, že Single Man je ve výsledku rádobyartistní dosebezahleděnost. Scénář je naprosto šílený a celé je to natolik vyumělkované, až se to vůbec nedá brát vážně a musíte se tomu jenom smát. Jeden z nejpřeceňovanějších filmů letošního roku.
Sorry, ale Pokrevní bratři je totálně přeceněný film. Jistě, herci jsou výborní (a Willem Dafoe je geniální bez debat), hudba super (riffy a irské motivy je skvělá kombinace), ale akční scény jsou sterilní. Podívejte se na cokoliv hongkongského od Johna Woo (Lepší zítřek, Hard Boiled) a pochopíte, jak správně mají vypadat akční scény. 7,5/10
Zub času se na tomto snímku bohužel hodně podepsal. Netuším, jak moc to bylo šokující pro publikum v 70. letech, ale dnes to může málokoho pohoršit (snad jen bigotní americké puritány). Scénář byl hodně naivní, přesto herci (hlavně ti dětští) byli výteční. Konec hodně nedořečený. Nakonec ano, je dobré se na to podívat, ale od severské produkce zkrátka čekám víc.
Vskutku nesmírně bizarní snímek, jaký se jen tak nevidí. Vypravěč a la Criswell, Tim Curry, homunkulus Rocky, který má vypracované svaly a zlaté slipy, mladá Susan Sarandon, cesta výtahem, svatba a samozřejmě nebývale optimistický soundtrack. Ne, tohle jen tak někam nezařadíte. Dnes je slovo kult pojmem znásilňovaným, ale sem zkrátka patří. Teď to ještě vidět jako půlnoční představení...
Pro mě je Alexander Veliký tím, jak by měl historický snímek vypadat. Myšlenky, jež se staly skutečností. Tolik kritizovaná Vangelisova hudba dosahuje zde vpravdě magických rozměrů a v mnoha scénách se stává další postavou. Celý film po technické stránce nemá žádný kaz a struktura vyprávění mu dává punc jedinečnosti. Poslední skvělý film Olivera Stonea.
Jednoznačně parádní záležitost. Filmy s gay tematikou jsou v mnohých případech předvídatelné a citově kalkukulující. Tenhle snímek však ani náhodou. Kromě výtečného scénáře a skvělých hereckých výkonů disponuje vydařeným soundtrackem čítajícím mj. The Cure a Joy Division. Určitě jeden ze základních kamenů snímků z této kategorie. P. S.: Český název opět zhovadilý.
Příjemná podívaná. Na debut je režie velmi jistá, i herci jsou skvělí a sympatičtí (a otec je blízkým dvojníkem Clinta Eastwooda). Jenže co je to platné, když film má neskutečně naivní scénář.
Závěrečný díl tzv. trilogie o smrti. Tentokrát byly inspirací Gusi van Santovi poslední dny legendárního Kurta Cobaina. Těžko říct, kde se stala chyba. Třeba pasáž, kde Michael Pitt zazpívá song Fetus a kamera se nejenže nepohne, ale ani se neobjeví střihový zásah. Bohužel tohle už zavání samoúčelností. Má to sice pořád něco do sebe, ale pokud máte po ruce geniálního Slona, sáhněte raději po něm.
