Recenzi napsal/a criss16

Poprvé od filmu Mami! (2014) jsem měla pocit, že sleduju ten pravý Dolanovský Dolan film. Nádherná kamera, úchvatná hudba, perfektní herecké výkony, všechno to dávalo perfektní smysl a jak se píše už v recenzi od khaktus, měla jsem z toho často pocit, že koukám na něco od Marca Bergera (a to je pro mě prostě vítězná kombinace). Chaotické chvíle filmu střídaly klidné záběry protkané krásnou hudbou pro uklidnění, každý kousek filmu byl propracovaný do detailu a sálá z toho energie, že Dolan vyprodukoval film, se kterým je on sám spokojený (narozdíl od Donovan filmu). Film můžu jen doporučit,...

Ještě před projekcí na Mezipatrech nám řekli "Lidi to srovnávají s filmem Víkend, my doporučujeme to nedělat", ale ono se tomu srovnání jen těžko ubráníte. Pokud bych chtěla rýpat do zpracování, rozhodně bych musela podotknout, že kdyby z filmu vypadly dlouhé části, kdy koukáme dlouhé minuty jen na pláž, na budovy, jak hlavní hrdina jen jde městem, dobrou půlku filmu bychom ušetřili. Ono to tam ale k tomu sedělo a z mého pohledu to rušivé nebylo, ačkoli mnoho dalších fanoušků takového konceptu se v sále moc nenašlo. Co se týče celkového pojetí, měla jsem pocit, že koukám na směs filmu...

Za mě úplný vrchol letošních Mezipater. Nádherná dechberoucí sonda do Gruzie dnešní doby, hlavní herec oslnil všechny v sále bez rozdílu, krásná hudba, krásný tanec a mrazivé uvědomění, že v zemi, která není tak až tak daleko od nás, provázejí premiéru filmu nemalé protesty

Za mě vlastně trochu zklamání, protože jsem zvyklá Dolana jako svého nejoblíbenějšího režiséra hodnotit jen 10/10. Je to zase něco trochu jiného, o čem Dolan ještě nemluvil a měl potřebu na to poukázat, což oceňuji, ale jako celek to moc nedává smysl a působí to nedodělaně.

Klasický Dolan, všechny nezaujme, ale mě nadchne vždycky. Dolan se s tím nepáře, radši nechci vědět, kde bere inspiraci k jeho filmům; tohle je poslední film, který mi zbýval dokoukat z jeho tvorby a zatím každý film mě nechal v nějakém momentu s otevřenou pusou a po skončení mi zaměstnává mozek na 110%. Jak se k Tomovi teda partner choval, když si nechá od jeho bratra nechá líbit to všechno? Proč se tvářil tak jak se tvářil, když mu kamarádka řekla, že spala s jeho partnerem? Proč mu vlastně nikdy neřekl, že má bratra? A kde je Tomova rodina? Vrátil...

Kooonečně jsem to viděla! Těšila jsem se na to jak blázen. Já v tom tu britskou Brokeback Mountain vidím v mnoha ohledech. Jasně, hodně věcí se liší, a to hlavně zpracováním, které je hodně syrově britské, ale podobnost tam prostě je. Herecké výkony každého ve filmu jsou perfektní, uvěřitelné a film daly úplně na jiný level. Co mi po celou dobu filmu vadilo byly drsné záběry se zvířaty, jako nadšený ochránce zvířecích práv netoužim koukat na mrtvá zvířata a práci s nimi, ale budiž, atmosféra tomu odpovídala, tak jsem to překousla. Cením si dobrého konce, i když si...

Už si ani nevzpomínám, kdy mě naposledy nějaký film (respektive dokument) tak rozbrečel. Jejich finální tap tap tap na Tomovo stehno mě totálně rozsekalo. Dobře zpracovaný dokument s krásným příběhem. Jelikož jsem dokument viděla až teď, 6 let od natočení dokumentu a 7 let od Tomovy smrti, měla jsem šanci zjistit, jak je na tom Shane teď s odstupem času a po krátkém stalkování na sociálních sítích jsem se dozvěděla, že to je aktvní bojovník za LGBT+ práva a myslím, že té odvaze bojovat, být vidět a nebát se, může vděčit právě Tomovi, který ho dostal ze strachu...

Svěží oddychovka, která nenudí, ale na druhou stranu ani nějak výrazně nenadchne. Po tom, co jsem dneska ráno viděla film Země bouří, tak jsem šla vyloženě po něčem, co mě nakopne optimismem, což se podařilo.

Při sledování jsem zjistila, že jsem před pár lety pár dílů viděla a nedokoukala jsem to - teď jsem to pro změnu zhltla za chvilku. Příběhově a zápletkou se nedozvíme nic navíc, než už známe z mnoha jiných seriálů a filmů, téma AIDS a homofobních rodičů? Ještě pořád? Co mě hodně oslovilo byla atmosféra San Francisca, nádherné město! A hudba, která suprově dokreslovala. SPOILER! Když jsem to dokoukala, tak jsem na internetu objevila team Kevin vs team Richie. Tak jsem asi trošku mimo, ale jsem pro Patricka byla celou dobu team Dom? Tak nějak jsem pořád...

Příjemné překvapení! Tento dvouhodinový dvoudílný film nenudí, vše je krásně provázané, dává smysl (až na pár nedostatků..) a nutí k zamyšlení. Odnáším si dvě věci - buďme vděční za to, co teď máme ve vztahu k menšinám a buďme jako Flora - tolerantní, s velkým srdcem a milující. Skvělá podívaná.

Za mě nedotáhlá nuda. Příběh měl vcelku potenciál, místo toho jsem ale sledovala klasickou dovolenou čtyř dospěláků, kteří řeší své každodenní problémy, zatímco jeden z nich se zakoukal do mladého fešáka a neví, jak si s tím poradit. Btw mladý fešák vypadá jako andílek, kudrnaté vlásky, vypracované tělo a božský úsměv.. no, nic moc. Každopádně atmosféra byla nádherná, konec překvapivý, ale možná trochu přehnaný.. Znovu už se na to nepodívám, ale zas tak hrozné to nebylo.

Já nemůžu jinak, než hodnotit 10/10. Tohle je rozhodně nejlepší film roku 2017, za mě možná nejlepší film, jaký jsem kdy viděla. Film má nádhernou atmosféru, je dozdobená krásnou a příjemnou hudbou. Snímek by mohl nabídnout vlastně jednoduchou zápletku, kýčovitý námět a obyčejné zpracování, ale to rozhodně nečekejte. Film jde o krok napřed, neustále vás něčím překvapuje, nabízí vám trošku životní filozofie a podněty k zamyšlení. A teď se jenom budu těšit, jak budu na film koukát pořád a pořád dokola..

Dějově se toho tolik nestane, okolí hlavních postav není tak propracované a v podstatě si z toho nic zvláštního neodnesete. Proč to teda "určitě doporučuji"? Uvidíte krásné prostředí Argentiny, budete se tupě usmívat nad krásnou a trochu naivní láskou dvou chlapců a následně mužů a ucítíte chemii hlavních postav až u sebe doma. btw představitel Jerónima, Esteban Masturini, má takový sex-appeal a charisma, že zamával i se mnou. Super!

Esteticky příjemné, příběh o ničem, dialogy zbytečné. Rozhodně ráj pro oči pro ty, kteří mají chlapy rádi a chtějí se podívat na něco klidného.

Jak já tyhle kecačky miluju! Jako bych se propadla do minulosti a znovu koukala na Víkend (2011, režie Andrew Haigh), můj nejoblíbenější film. Není to dějový film, příběhově se nikam nepohneme, ale dozvíme se spoustu věcí o charakterech, nahlížíme do jejich minulosti, řešíme co se jim honí hlavou.. Obě hlavní postavy jsou sympatické, scénář je skvěle napsaný a prostředí je krásně koukatelné. Myslím, že to je film ze kterého si každý něco odnese.

Takový nekýčovitý kýč pro dlouhé lenivé odpoledne/ večer. Byla jsem trošku skeptická, klasické schéma nerd + ne-nerd je předvídatelné a kýčovité. Tohle je ale hodně příjemná výjimka - rozhodně se nevyhneme kýčům a celkové vyznění nepřekvapí, ale co hodnotím hodně pozitivně je hudba a některé deep shit ponaučení do života. "If you spend your whole life being someone else who is going to be you?" "Never, ever, ever use a borrowed voice" Super film, doporučuji!

Já prostě miluju filmy, kde není takové to plané "je krásný a šarmantní, miluju ho a celé dny se na sebe budeme zamilovaně koukat", ale je vidět vývoj vztahu, charakterů a celého příběhu. Po dlouhé době film, kde se dva charaktery spolu baví, probírají věci ze života, chovají se podle svého věku a ukážou dobu, ve které jsem vyrůstala také. Zajímavé prolnutí výslechů a reálného příběhu až vás zamotají do kotrmelce, že vlastně ve finále nevíte, co byla pravda a co si kdo vymyslel. Příjemná chemie hlavních charakterů dodá na takové té AAWWW atmosféře (když jí zrovna nevystřídá ve vteřině...

Neoriginální, pohodové, těžce americké a kýč až na půdu, ale celkově koukatelné.

Ve chvíli, kdy překousnete fakt, že se jedná o milostný příběh dvou bratrů, překousnete ne tak extra příběh s velkým dějovým skokem, pak vás čeká přijemná podívaná.

Moje naprostá srdcovka, moje dlouhodobé no1 ze všech filmů. Nedávnou jsem četla recenzi od člověka, který psal, že při sledování filmu se schovával za ručník, protože si připadal, jako by byl s postavami v místnosti a lezl jim do konverzací. To je přesně to, jak na vás film působí. Syrově, místy tvrdě, autenticky a přesně tak, aby vám usnadnil vžít se do děje. Hlavní postavy mezi sebou mají takovou chemii, že tam občas opravdu chcete být s nimi, jejich rozhovory jsou neuvěřitelně realistické. Pokud máte dost typických gay postav, kýčovitých "je krásný, je dokonalý, sice jsem s...